Rozstříleli Guggenheimovo muzeum, potopili himálajské štíty, postavili newyorská Dvojčata, Velkou čínskou zeď i válečnou Casablanku. Čeští trikaři ze společnosti UPP už léta pracují pro Hollywood. „Všechny filmy mají svá specifika. Začínali jsme na filmu Parfém a tehdy jsme ještě stavěli nějaké miniatury, ale stará Paříž se už tehdy začínala tvořit i digitálně,“ vzpomíná na začátky supervizor vizuálních efektů Viktor Müller.
Na filmu se oddělení, které má na starosti vizuální efekty, podílí od samého začátku až ke konci postprodukce. „Trikaři jsou dnes přizvaní často dřív než třeba kameraman,“ vysvětluje Müller.
Fotogalerie |
Velkým tématem doby je digitální modelování herců či jejich úplné nahrazení. „Ve všech posledních filmech, na kterých jsme dělali, byli digitálně dotvoření herci. Ať už kvůli financím nebo proto, že některé scény by jinak musel hrát dublér,“ tvrdí Müller. Otázka financí se ostatně promítá i do skutečnosti, že dnes se mnohdy zajímavější počiny odehrají na televizních obrazovkách. „Je tam momentálně víc peněz, než je možné dát do celovečerních filmů,“ tvrdí trikař.
Většina práce podléhá tvrdým bezpečnostním opatřením. „Ta restrikce je jednoduchá. Kdyby se něco dostalo ven, ze dne na den končíme,“ říká Müller. „Pozvat si do studia kamarády je nemyslitelné a vlastně bych o své práci neměl mluvit ani doma.“
Pokud by se měl Müller pochlubit nějakým zvlášť zdařilým záběrem, přiznává, že spíš hledá, co se dalo udělat lépe. A proč se něco nakonec nepovede podle jeho představ? „Je to kombinace času, možností, ne úplně šťastných nápadů tvůrců či limitovaných schopností týmu,“ podotýká.
