Kupodivu platí pro současnou trojici snímků, Případ dvou sester, Případ dvou básníků a Případ dvou manželek, totéž, co u předešlé sestavy nazvané Případ pro rybáře, Případ pro malíře a Případ pro lyžaře. Tedy fakt, že se vyvíjejí od nejslabšího k nejlepšímu titulu.
Přitom vrcholy obou kolekcí, „Lyžaře“ a „Manželky“, pojí žánr psychothrilleru na klasickém půdorysu soukromého zla. V obou smrt zasáhne do vztahů uzavřené společnosti na izolovaném místě, tehdy během Vánoc v horské chatě, pozítří na chalupě u letního jezera, kde žijí ve zdánlivé idyle muž, jeho bývalá i jeho současná žena.
Fotogalerie |
Právě podmanivé místo s měkkým světlem potvrzuje dvě přednosti premiérového cyklu, totiž přiléhavě vybrané lokace a kameru Davida Ployhara, která jednotnou melancholii příběhů rozrůzňuje podle nálad odlišných ročních období.
Závěrečné „Manželky“ potěší i tím, že na rozdíl od „Sester“ i „Básníků“, kde se ústřední duo topilo v armádě policejních figurek a na společné scény nemělo skoro čas, konečně hned zahájí společným a vypjatým setkáním Preisse s Matáskem.
Jenže se vzápětí ukáže, že opilý malíř přišel detektivovi trávícímu večer u televize svěřit příběh, který mu už dva roky nedá spát. Tudíž se kauza vypráví zpětně a Preiss coby pouhý posluchač znovu ustupuje ze scény; až trestuhodně, vezme-li se v úvahu, jak podstatný je Vašátkův charakter v literární verzi a jak zajímavou podobu mu mohl vtělit herec Preissových kvalit.
Zvláště pokud aktéři jednotlivých kauz, třeba Lenka Vlasáková v závěrečné epizodě podobně jako Karel Dobrý, Zuzana Stivínová či Emília Vášáryová v předešlých dílech, využívají prostor svých rolí naplno.
Případ dvou manželekRežie a scénář Lucie Bělohradská, hrají David Matásek, Viktor Preiss, Lenka Vlasáková, Martin Finger Hodnocení: 55 % |
Leccos z rozpačitého výsledku by se dalo připsat někdy mechanické, někdy záhadné aktualizaci – proč vlastně Vašátko sleduje zrovna atletický triumf Usaina Bolta? Nicméně větší potíž přepisů spočívá v tom, že jejich hlavní deviza, nevšední detektivní tandem profesionála a amatéra svázaných vedle vyšetřování i starosvětsky zdrženlivým přátelstvím, se ve scénářích zužuje, okrajuje, ba téměř opouští.
Nestačí, že si ve finále zpravidla shrnou řešení na rybách či u piva; právě jejich osobitá interakce by měla diktovat celou stavbu příběhů. „Manželky“ dovedou Vašátka až k jeho vysněnému důchodu. Dejme tomu, že jde o nostalgickou tečku. Ale pokud se obrazovka k Proškové ještě vrátí, měla by jít zpět k podstatě, k originální dvojici z jiných časů.
