RECENZE: Nový Barbar Conan jen vybílil obří krevní banku

Jak ukrutně se dá zubožit divácký mýtus, naznačil už loni Souboj titánů. Nyní do pomyslné rakve filmových legend zatlouká další hřebíček premiérový Barbar Conan. A kdyby jenom hřebíček – pořádnou skobu!

Plakát k nové verzi filmu Barbar Conan, který proslavil Arnold Schwarzenegger. Toho ve 3D snímku nahradil krasavec z Pobřežní hlídky, havajský model Jason Momoa. Česká premiéra bude 18. srpna. | foto: imp.com

Jak asi vyhlíží nový přepis slavné fantasy, jež v roce 1982 z Arnolda Schwarzeneggera učinila hvězdu, lze doložit na pár faktech.

Režisér Marcus Nispel začínal hororem Texaský masakr motorovou pilou. V Barbaru Conanovi předvádí totéž, jen s tím rozdílem, že obří krevní banku tu v hlavní roli vybílí Jason Momoa – havajský model, vedle nějž nosí Schwarzenegger řád shakespearovského hráče.

Barbar Conan

30 %

USA, 2011, 110 minut

Režie: Marcus Nispel

Hrají: Jason Momoa, Rachel Nicholsová, Bob Sapp, Stephen Lang, Ron Perlman

V pozadí stojí trio scenáristů, kteří přepsali povídky Roberta E. Howarda k obrazu jakéhokoli béčka; v popředí trpné 3D, které zhola nikomu a ničemu neslouží, jen tržbám kin. Jediná dobrá zpráva zní, že dvoj- i trojrozměrné kopie dorazily výhradně s titulky. Český dabing tudíž nestrhává body i tak dost příšerným větám typu "Žiji, miluji, zabíjím a jsem spokojený".

Podle spekulací stál nový film 90 milionů dolarů; čert ví, kam zmizely. Důvtipu, nápadu ani běžné lidské snahy po originalitě tu není za pětník, akční triky se vesměs opsaly. Dekorace připomínají překližkový betlém v umělém skanzenu, mechanické bitevní šablony bez choreografie jen metají zásobou krevních tučnic cestou ze zabijačky na zabijačku. Zužitkují více transfuzí než dvoudílný Kill Bill, ale ani ždibec Tarantinovy stylizace, osobitosti, neřkuli vtipu.

Spát se nedá

Proti původní verzi chybí poezie pohádky i spasitelský étos, z divadelních kulis pevnosti může vyskočit zombie, příšerka s chapadly i operní tenor – ten jediný nepřijde. Milostnou scénu ústřední dvojice mohly sehrát loutky a kdykoli ze zarostlých barbarských tváří zazáří bělostný hollywoodský chrup, kino se směje. Stejně jako ve zhruba sedmnáctém finále, kdy otrávený zloduch praví Conanovi "Už se mi nelíbíš". Není sám.

Nikdo od téhle fantasy nežádá filozofická moudra, ale tolik bezduchosti a nepůvodnosti přesto zaráží. Není snad jediný záběr, situace, rekvizita, kdy by si člověk neposteskl – to už jsem viděl. Počínaje lodí a konče štvanicí kočáru, mimochodem rytmicky nasnímanou. Za ni, za bizarní mučení "nosem" a za vystřeleného posla si film zaslouží třicetiprocentní známku. I za rámus, jenž vzdor nudě nedovolí usnout.