RECENZE: Všichni jsme Muzzikanti. Zato filmaři bohužel nepřišli

Decibely lásky v tom už nejsou samy. V kategorii přezdívané slovy známé písně „dojemně pitomá šou“ je nově trumfnou Muzzikanti, film o to smutnější, že nehlásí režijní debut, nýbrž návrat vystudovaného a zkušeného režiséra.

„Jestli je na filmu něco špatně, je to moje vina, ne jejich,“ bránil režisér Dušan Rapoš na premiéře svůj tým. To je hezké a trefné gesto, jen měl ze seznamu nevinných vyjmout ještě autora příběhu Petra Šišku, který si v něm i zahrál. Protože od scénáře se odvíjí vše – a ten Šiškův připomíná kotlíkový guláš.

Do jednoho soustředění v muzikantském kempu se vedle mejdanů a písní vejde nahá dívka v řece, trhlý parašutista, farář u bicích, koně, sportovci, oprava kostela, slavnosti s cimbálem a kroji, povolné slečny.

Ale pozor, nejde o komedii, nýbrž o romantické melodrama, takže se objeví i slečny zákeřně omamované, vyděračský gang, drogové pády a jejich léčitelé, pláč nad nenaplněným mateřstvím, osudová bouře, ba po letech objevené otcovství jako z Cimrmana.

A celou mravokárnou bajku ze zákulisí showbyznysu vroubí sluníčkovská proklamace „dobrá muzika nás spojuje, všichni jsme muzikanti“, prokládaná nadšeneckou poctou kraji a jeho folkloru podobně jako v Dědovi.

Bohužel jde o poctu bezobsažnou, nezvládnutou a plnou zbytečností od vypravěčského komentáře přes komiksové ilustrace až po zdvojování sponzorských vzkazů ve slově i obrazu. O jejich četnost soupeří zvláště železárny a pánské obleky způsobem, jenž zahanbí i film Ostravak Ostravski, což je kumšt.

Muzzikanti

25 %

Česko, 2017

Režie: Dušan Rapoš

Scénář: Petr Šiška

Hrají: Michalina Olszanska, Eva Vejmělková, Pavel Kříž, Patrik Dergel

Kinobox: 36 %

IMDb: 4.2

Na boji mladých talentů s padlým popovým idolem pobaví jen fakt, že Martin Dejdar, drsný rocker Ozzák, tu hraje vlastně svého sitkomového bratra, tedy pravý opak Ozzáka, a taneční kreace zvládá stejně bravurně. Herecky se drží ještě Patrik Děrgel a Michalina Olszańska coby muzikantská Liduška je prostě přitažlivá, zato Pavel Kříž jako rocková legenda v černém na harleyi vypadá spíš utrápeně než vyrovnaně. Ostatní jsou estrádní sboristé.

Jako by kolem nešel ani jeden filmař, Muzzikanty tvoří sled klipů se střihy mimo logiku, s banálními erotickými či lyrickými výjevy a kýčovitou symbolikou, jíž podrobili i Jarka Nohavicu. Body sbírá pouze pohledná příroda, slušný zvuk – na rozdíl od textů písní – a jako u Decibelů lásky nezamýšlený smích. Z oslavy bigbítu se stala srdíčkovská besídka, postrach všech pravých rockerů.