Jak to máte s rodiči? Podporují vás nebo mají někdy i strach?
Já mám díkybohu rodiče, kteří mě podporují velmi, ale zároveň jsou kritičtí. Takže oni přijdou, řeknou mi názor na nějaké věci. Na projekty, které mám hotové, rozhovory, všechno. Ale ten názor je upřímný. Ne ve stylu, ty jsi skvělá Sárinko, my jsme na tebe pyšní. To mi řeknou jen tehdy, když to tak skutečně je. Takže podporu od rodiny mám stoprocentní a myslím si, že bez ní bych nestála nohama pevně na zemi.
A co třeba kluci? Fanoušci?
Fanoušci jsou stále a já jsem za to strašně ráda. Takže já se vždycky ráda s někým potkám, seznámím, popovídám si, ale samozřejmě do určité míry. Kluky zatím veřejně neřeším. Je to má osobní věc a nechci o tom mluvit.
Jak to máte aktuálně se školou?
Mám hotovou maturitu na konzervatoři a dodělanou jazykovku. Aktuálně se soustředím na absolutorium, diplom a titul. Cítila jsem, že je potřeba se ještě vzdělávat.
Vy jste odešla ze seriálu Ulice. Nechybí vám to?
Já teď hodně točím filmy a do Ulice se zatím vrátit neplánuji. Ten seriál mi dal strašně moc. Má role měla být jen malá, ale nakonec se rozhodli ji rozepsat a dostala svůj vlastní děj. Z malého natáčení najednou byly dva moc krásné roky života. Pak jsem ale začala cítit, že už se odehrálo všechno, co mělo, a já toužila jít dál. Svého rozhodnutí nelituji.
Jak se vám hrála těhotná v tak mladém věku?
Budete se divit, ale hrála se mi krásně, protože to už bylo podruhé, co jsem hrála těhotnou. Na druhou stranu jsem Skyler litovala, protože mít dítě tak brzy, není určitě vůbec jednoduché. Naštěstí takovéto věci nemusím řešit doopravdy. Rodiče mě vychovali tak, abych měla úctu sama k sobě, a nejsem hloupá, abych udělala nějakou blbost.
Vy máte rodinu v Makedonii, odkud se vaše rodina odstěhovala. Nestýská se vám?
Makedonii miluji, je to nádherné místo plné pozitivní energie, se kterou se dvakrát do roka vracím do Čech. Mám tam babičky, dědečky, kamarády. Stýská se mi po nich, ale Česko mi dalo možnosti, které bych v Makedonii neměla. Takže jsem ráda, že tu můžu s rodiči žít.
Jeden z vašich posledních filmů Muzzikanti je plný hudby. Co ráda posloucháte?
Já mám ráda všechen styl hudby. Nevybírám si. Rock ale asi patří k žánrům, které poslouchám nejméně, ale nevadí mi. Já si pouštím všechno možné, záleží i na náladě.
Sára Sandeva a Martin Dejdar ve filmu Muzzikanti (2017)
Jak jste si užívala natáčení?
Bylo to hrozně fajn. My jsme točili hodně mimo Prahu, takže jsme tam dost přespávali, což ten náš tým ještě víc stmelilo. Myslím si, že Dušan Rapoš a Petr Šiška vybrali skvělou partu lidí. My jsme se opravdu sešli výborně, stali se z nás kamarádi a dodnes jsem s nimi v kontaktu. Jsem za to strašně ráda. Nebylo to takové to obyčejné natáčení, kam člověk přijde, odtočí a odejde. Ale byl to takový letní proces, kamarádství a zážitků. Moc ráda na to vzpomínám.
Na čem aktuálně pracujete?
Já jsem přes léto natočila pět projektů. První bude pohádka, která bude v kinech, jmenuje se Čertoviny. To by mělo jít do kin 4. ledna 2018. A pak jsem točila ještě komedii, další dva filmy, jeden historický pro Českou televizi. Bylo toho opravdu hodně, takže si myslím, že to postupem času teď půjde ven.
Je tu zima. Těšíte se na hory nebo naopak zase na léto?
Já potřebuju léto. Jsem letní typ a strašně špatně zvládám zimu, která teď nastává, takže v prosinci plánuji jet k moři, ohřát se a načerpat sluníčko. Už se nemůžu dočkat.
