RECENZE: Ukradená Dagmara - ukradený čas

Na podvečerním představení české novinky Jak ukrást Dagmaru nás bylo šest. Starší pán se smál pořád a všemu. Dva samotáři mlčeli a v koutě seděl mladý pár... Vyspěli jsme. Po předchozí trilogii režiséra Jaroslava Soukupa Byl jednou jeden polda už neuráží, že v "Dagmaře" opakuje stejný princip, jen poldu nahradil stejně natvrdlý agent.

Herec Jaroslav Sypal | foto: Milan Nováček

Už nás nepřekvapí idioti a volové v dialogu. Už neznechutí uslintané karikatury homosexuála, premiéra ani Jamesů Bondů na ruský či arabský způsob.

Dokonce v hrobovém tichu kina zapadne fakt, že žánr ztřeštěné komedie se courá po pokojích, že nemá dost slušných herců a že jediná "akční" honička dodávky s náklaďákem je spíš plížení.

Jak ukrást Dagmaru

15 %

Česko, 2001, 75 min

Režie: Jaroslav Soukup

Hrají: Jaroslav Sypal, Petra Martincová, Václav Mareš, Libuše Havelková, Čestmír Řanda ml., Jaromír Dulava.

Kinobox: 18 %

IMDb: 1.5

Člověk je málem vděčný, když nakonec udělí milému tupci Řád Bílého lva "v nepřítomnosti prezidenta" - alespoň že kuchyňskou hru na Hrad 28. října neriskovali.

Tahle bláznivá legrace vůbec není bláznivá, jen nudná, zbytečná a chudičká. Krade divákův čas a sama se v čase topí: byla stará, už když ji točili. Zvláště v multikině, na obřím plátně, s efektním zvukem a upoutávkami na příští velkofilmy vás vrátí do světa levné, sotva televizní podívané z dob odpoledních promítání pro důchodce za čtyři socialistické koruny.

Jenže proč dnes vyhodit třicetkrát tolik za totéž, jen s tou obměnou, že hrdinka se na Šumavě cítí "free" a před hotel, kde agenti pasou po tajném přístroji jménem Dagmar, se hrne štáb televize Nova? Však ona nám to brzy odvysílá celé.