Už nás nepřekvapí idioti a volové v dialogu. Už neznechutí uslintané karikatury homosexuála, premiéra ani Jamesů Bondů na ruský či arabský způsob.
Dokonce v hrobovém tichu kina zapadne fakt, že žánr ztřeštěné komedie se courá po pokojích, že nemá dost slušných herců a že jediná "akční" honička dodávky s náklaďákem je spíš plížení.
Člověk je málem vděčný, když nakonec udělí milému tupci Řád Bílého lva "v nepřítomnosti prezidenta" - alespoň že kuchyňskou hru na Hrad 28. října neriskovali.
Tahle bláznivá legrace vůbec není bláznivá, jen nudná, zbytečná a chudičká. Krade divákův čas a sama se v čase topí: byla stará, už když ji točili. Zvláště v multikině, na obřím plátně, s efektním zvukem a upoutávkami na příští velkofilmy vás vrátí do světa levné, sotva televizní podívané z dob odpoledních promítání pro důchodce za čtyři socialistické koruny.
Jenže proč dnes vyhodit třicetkrát tolik za totéž, jen s tou obměnou, že hrdinka se na Šumavě cítí "free" a před hotel, kde agenti pasou po tajném přístroji jménem Dagmar, se hrne štáb televize Nova? Však ona nám to brzy odvysílá celé.
