RECENZE: Okresní erotiku má na starost Hodinový manžel

Slavnostní pražskou premiéru má za sebou, do kin vstoupí autorská komedie režiséra Tomáše Svobody Hodinový manžel na Boží hod. Proti jiným českým „lidovkám“ má lepší řemeslo a herce, ale princip je týž.

Divadelník, který se proslavil politickým kabaretem Blonďatá bestie, vstoupil na filmovou scénu bez ambicí satirika. Jeho komedie Hodinový manžel se pohybuje na bezpečné parcele lehce buranských taškařic, kterou si dosud kolíkovaly značky Magnusek či Troška.

Hodinový manžel

40 %

Česko, 2014, 100 minut

Režie: Tomáš Svoboda

Hrají: David Novotný, Bolek Polívka, David Matásek, Lukáš Latinák, Jitka Čvančarová, Eva Holubová

Kinobox: 56 %

IMDb: 5.6

Čekání na pointu

Proti nim však jde Tomáš Svoboda přece jen o stupínek výš: vybral si jednak zručné profesionály včetně kameramana, který i z vypuštěného bazénu občas vyčaruje víc než obrázek pro televizní Bakaláře, jednak pár dobrých herců v čele s dojemným nositelem trapného studu Davidem Novotným, jenž přesně cítí rozdíl mezi rádoby lidovým a přirozeně lidským. Navíc se občas urodí slušná hláška, sem tam i vděčná situace, i když s jejich pointováním – třeba na lanovce – má režisér jistou potíž; jako by čekal, že prázdno pokryje potlesk publika. Jenže tak to v kině nefunguje.

Rivalky Nymfomanky

Ale hlavně historka Hodinového manžela je v podstatě jalová anekdotka plná hlušiny. Čtyři kamarádi, které živí maloměstský bazén, se octnou na pokraji bankrotu, takže si založí firmu domácí výpomoci Hodinový manžel, ovšem zákaznice od nich chtějí víc než vyměnit žárovku. Von Trierova Nymfomanka je proti žádostivosti hrdinek chladná panna. Vůbec postavy žen mají v téhle pánské jízdě podobu laciných karikatur, které buď baží po sexu, nebo pořádají dýchánky u bábovky. Výjimku představuje penzistka s fotbalovým srdcem, jíž patří finále z říše pohádkové babičky.

Bohužel se nehraje Donaha!, tedy komedie o boji za udržení mužské důstojnosti v těžkých sociálních podmínkách, nýbrž okresní odnož hollywoodských frašek s trochou nechutností a obhroublostí. Počínaje pánským bodováním dámské „mr...telnosti“ a konče trampotami s viagrou - ach ano, už zase.

Ještě víc viagry

V jednom ohledu to však Hodinový manžel svým žánrovým kolegům natřel opravdu velikášsky: totiž nevídaným počtem sponzorských výrobků. Hřebíček po hřebíčku je vtlouká do rakve zábavy, až ji završí pořádnou skobou v podobě tatranského výletu s bodrou postfederální vzájemností a s přehlídkou služeb ze zážitkových katalogů.

Zvláštní je, co dneska české tvůrce vůbec vede k touze stát se filmařem. Kdysi to bylo přesvědčení, že musí sdělit světu vlastní pravdu zásadního významu. Soudě podle poslední nadílky jde spíš o soutěž, kdo dostane na plátno víc viagry.