RECENZE: Komiksový cynik Hancock baví, než se polepší

Americký film Hancock zosobňuje jedno velké kdyby. Kdyby se prvotní cynismus titulní postavy nevyléčil, nýbrž přiostřil, vypiloval a dovedl do cíle, klidně by zasloužil deset procent navíc.

Bohužel Hancock patří k filmům založeným na tak půvabně odbojném nápadu, až se ho sami tvůrci leknou. Používá stejný princip jako statečnější, neboť důslednější film Santa je úchyl: vezme se svatý, nedotknutelný vzor všech ctností a nechá se vyválet v blátě.

Po zhýralém zloději v úboru Santy Clause tedy přichází zhýralý Hancock, komiksový superhrdina bez minulosti a paměti. Oba se budí ve stoce s kocovinou, oba nepustí lahev z ruky ani při práci, takže oba vrší katastrofy hrozící vyhazovem; oba milují dámské zadečky a používají slovník, jenž by zahnal rudnoucí klášterní chovanky na zběsilý úprk.

Hancock

60 %

USA, režie Peter Berg, hrají Will Smith, Charlize Theronová, Jason Bateman, 92 minut.

Kinobox: 68 %

IMDb: 6.4

To vše je životodárný zdroj humoru pro sladce uváleného Willa Smitha, jenž i z úst pronásledovaných zlosynů slyší "smrdíš jako bar" a od zachráněných občanů se mu místo díků dostává nadávek za spoušť, kterou po sobě zanechává. Zkrátka padlý anděl jiskřící černým humorem: jak osvěžující!

Podobně vděčný protimluv ztělesňuje i jeho spasitel, propagační specialista, a přitom nevyléčitelný romantik, jenž chce vylepšit Hancockovo chování i mediální obraz. Manželka na špinavého hosta zírá jako na pobudu – ale něco mezi nimi přesto jiskří; bohužel právě tohle záhadné "něco" svede vyprávění na jinou, srdceryvnou cestičku.

ROZHOVOR s Charlize Theron

Oscara dostala Charlize Theron za titulní postavu snímku Zrůda. Ve filmu Hancock hraje manželku mediálního poradce, kterou přitahuje mužův "pacient": zkrachovalý superhrdina.

Nejprve tedy vládnou vskutku zábavné výjevy od záznamů Hancockových trapasů kolujících na internetu přes vězení, kde nastoupí převýchovu včetně skupinové terapie pozitivního myšlení pro vrahy, až po první ohleduplný akční zásah, ve kterém podle kamarádovy rady neopomene pochválit zírající policisty.

Jenže při něm zachrání agentku – samoživitelku, jejíž muž padl v Iráku – a podobné sentimentální prvky postupně vytlačují původní zdravý cynismus na vedlejší kolej. Antihrdina musí být polepšen, rozhodl se Hollywood, tudíž vede Hancocka po dojemné stezce osamělosti k výchovné trase zodpovědnosti.

Will Smith ve filmu Hancock

O měsíc později
Záhada jiskření mezi komiksovým silákem a ženou jeho trenéra sice vyústí v překvapení a v nápadité měření sil kuchyňským náčiním ve stylu hvězdného hitu Mr. a Mrs. Smith, nicméně odtud už se film definitivně láme v melodrama s romanticky osudovým řešením, které na původní půdě akční komedie připomíná kukaččí mládě v cizím hnízdě – navíc mládě k nesnesení užvaněné a ušlechtilé.

Vážný tón si drží i bitevní finále, navíc zmatečně a ne zrovna oslnivě natočené. Smířlivou tečku učiní ještě obstarožní berlička, dovětek "o měsíc později", byť s docela úsměvnou pointou. Jako by se někdo v poslední chvíli rozpomněl, že Hancock měl být komedií.