RECENZE: Do kin se dostal film roku: Mašínovy 3 sezóny v pekle

Už to vypadalo na rok nabitý novinkami, z nichž se však favorité Českých lvů budou těžko vybírat. Naštěstí teď sezónu zachránily 3 sezóny v pekle.

Jeden z prvních diváků 3 sezón v pekle píše na webu: „Prostě asi nemám co vytknout.“ To je vzácnost a radost. Celý rok se hrnuly do kin domácí premiéry středního typu „slušné, ale“, v horších případech pak holé zbytečnosti a nechtěné parodie.

3 sezony v pekle

80 %

ČR-SR Německo, 110 min.

režie Tomáš Mašín,

hrají Kryštof Hádek, Karolina Gruszka, Jan Kraus, Martin Huba, Ľuboš Kostelný,

Ve 3 sezónách v pekle konečně přišel dobrý film bez dalších vysvětlujících či změkčujících přívlastků. Nepředstírá experimenty, nežongluje s žánry, nepomáhá si provokacemi ani tajnůstkářstvím. Zkrátka dobrý film, tečka. A také poučný doklad toho, jak se vyplatí počkat.

Chvála bláznovství

V době, kdy se rychlokvašená domácí videa vnucují do kin a děti se považují za nové Tarantiny, působí režisér Tomáš Mašín jako zjevení z jiných časů. Světově ceněný tvůrce reklam si na svou celovečerní režijní prvotinu počkal až po čtyřicítce; neuspěchal ji, a taky neošidil. Natočil film dospělý, to jest poctivý, pečlivý, čistý. Film, v němž nic neruší a netrčí. Film, kde jsou tvar i obsah na výši, a přitom v rovnováze.

Ani ta malá vějička v podobě filozofa a básníka Egona Bondyho nevadí. Jednak jde pouze o velmi volnou inspiraci jeho mládím – ostatně na plátně má i jiné jméno; jednak si přiznejme, že výstřední levicový básník pivního undergroundu není zrovna idolem, jenž vyvolá fronty u pokladen.

A hlavně filmu nevládne Bondy, nýbrž obecný rebel z podstaty svého věku i doby, vždycky znovu vděčný, lehce směšný i dojemný v dětinském přesvědčení, že právě on a právě teď změní svět.

Ale pozor: přestože hrdina v poválečném nadšení hlásá revoluci, která ho za pár let v jiné, drsné podobě smete, v politice se 3 sezóny v pekle nevyžívají. Vyprávějí, a v tom tkví jejich síla, především o lásce.

Ústřední dvojice, kterou ztvárnili Kryštof Hádek a Karolina Gruszka, prožívá nádhernou romanci jakoby na pustém ostrůvku slastně líné dekadence, dráždivě nevinné hry s vlastními těly i myšlenkami. Sladcí blázínkové, předchůdci Dětí noci, kteří též bláhově věřili, že vesmír je tu kvůli nim, berou vzpouru jako hru – a i když krutě narazí, v konečném vyznění se tu nadále přitakává bláznovství, které dává sílu přežít.

Evropský obal

V roce 1947, kdy příběh začíná, je hrdinovi devatenáct let a má před očima salonní představu nové doby, za níž utíká ze školy a domova mezi podobné bojovníky proti konvencím. Píše provokativní básně, s rozkoší ochutnává bohémský životní styl a po hlavě se vrhá do vztahu s dívkou zosobňující absolutní nezávislost. Jak společně boří „všechno staré“ a noří se do milostných pelíšků, nevšímají si, že pod okny jim pochodují lidové milice a jejich někdejší (sou)druzi je zařadí mezi „živly vyhýbající se práci“.

Navléknout montérky a držet ústa i krok, tak si přece revoluci nepředstavovali. Tudíž dál hrají vabank, žijí jen dneškem a sní o útěku do Paříže, jako by to pořád bylo hravé dobrodružství bez rizika. Jenže už se píše rok 1949 a na hranicích se střílí...

Pro všechny

Film 3 sezóny v pekle mluví ke každému, kdo mu chce naslouchat, nehledě na věk ani národnost.

Mirka Spáčilová

Hádek v hlavní roli sklízí respekt, byť na jeho hrdinu si člověk musí zvykat. Zpočátku totiž nebudí právě nával sympatií; máte chuť s ním pořádně zatřást, aby vypadl z pózy umělce – kazatele nové éry. Ale to je přesně poloha, již film potřebuje, nezralost postavy coby protipól vyzrálosti filmu. A fotogenická Gruszka se promění z nespoutané provokatérky rafinovaných doteků v křehkou hromádku neštěstí a zborcených snů mezi čtyřmi holými stěnami.

Postavy staršího věku v podání Jana Krause či Martina Huby se musí smířit s jednoznačnějšími rysy; jinak skvělý Ľuboš Kostelný zase dostal v závěru své role trochu nadbytečné vysvětlivky, ale ty lze přičíst na vrub mezinárodním ambicím snímku.

Ne každý ví, jak to tehdy u nás chodilo; zato univerzálně srozumitelný, ryze evropský „obal“ filmu nenese stopy obvyklé provinčnosti. Osobitá kamera, hudba a výprava pracují nevtíravě jedna pro druhou, bez sólistických exhibicí a stejně vyrovnaně, ať jde o scény akční nebo poetické. Žádná ze složek se neschovává za alternativu či generační úlet: 3 sezóny v pekle mluví ke každému, kdo jim chce naslouchat, nehledě na věk ani národnost.

Příběh rudého buřiče možná někoho nezajímá, to je v pořádku. Ale filmařinu, která se k němu váže, tvůrci opravdu neodflinkli. Až 3 sezóny v pekle vyrazí do zahraničí, nebude nám za ně stydno. *