RECENZE Labyrint: Zkoušky ohněm: Padáme odsud! Už podruhé a ještě jednou nás to čeká

Minule utíkali. Teď je umyjí, nakrmí, ošetří, vysvětlí jim, že jsou poslední nadějí lidstva zdecimovaného nakažlivým virem, ale podezíraví teenageři raději utečou zas. Ve filmu Labyrint: Zkoušky ohněm, který stejně jako loňský první a na rok 2017 ohlášený třetí díl režíroval Wes Ball.

Z filmu Labyrint: Zkoušky ohněm | foto: Cinemart

Smysl typické teenagerské fantasy znají pouze její oddaní fanoušci. Budou na poslední film čekat, ač vědí i z českého překladu závěru trilogie nazvaného Vražedná léčba, kdo přežil, kdo byl hodný, kdo zlý a jak dopadla mladá láska.

Prostřední díl plnící úlohu nastavované kaše tak ztrácí účel, i kdyby se vyznačoval výjimečnou filmařinou, což nehrozí.

Zejména první část filmu připomíná ateliérové cvičení, kde hrdinové putují z jídelny přes ložnice, chodby a šachty do záhadných laboratoří, aby zjistili, že „se děje něco divného“.

Takže se dají znovu na útěk, znovu se houfují v ruinách, znovu přetřásají, co se vlastně děje a komu věřit.

Labyrint: Zkoušky ohněm

40 %

Režie Wes Ball, hrají Dylan O'Brien, Thomas Brodie-Sangster, Kaya Scodelario

Trikové obrazy světa po zkáze už nemají čím překvapit, herci účinkují jenom jako typy, výrazem jsou zaměnitelní - snad kromě Aidana Gillena, jemuž role umožňuje střídat dvě tváře.

Ale jinak jsou Zkoušky ohněm tuctová modelovka z rodu Hunger Games či Divergence, proti předloze zploštělá čistě na útěk. A na větu, již podle Guinnessovy knihy filmových rekordů užívá Hollywood nejvíc: „Musíme odtud vypadnout!“