RECENZE: Jiří Macháček je solidní Dezertér. Ale neví, proč dezertuje

Jsme zpátky tam, kde už jsme byli. Po Rodinném příteli se ani druhá část trilogie Zahradnictví, která vstoupila do kin pod názvem Dezertér, zdaleka nepřiblížila Pelíškům, jejichž ději časově předchází.

Přesněji řečeno se jim přibližuje pouze postava Martina Fingera, a to rituálním chováním zarytého antikomunisty, kterého v Pelíšcích hrál Jiří Kodet. Není sice tak veselé ani jímavé, ale za to herec nemůže. Scenáristicky i režijně vykazuje Dezertér, ve kterém do popředí vystupuje Jiří Macháček coby starosvětsky noblesní majitel kadeřnického salonu, podobnou popisnou unylost jako předešlý díl.

Hlavně však nemá tajemství a nebudí zvědavost, éra let 1947–1953 spolu s distribučním sloganem „holič, kterého oholili“ totiž vyzradí předem prakticky vše, co si divák představí. Včetně Internacionály. Paradoxně jediná záhada, tedy ona titulní dezerce zdánlivě nezlomného životního optimisty, naopak filmu podráží nohy, neboť není dostatečně motivovaná, vyargumentovaná ani zinscenovaná.

Chyba dramaturgie, řekněme, jenže s ní se hroutí celá stavba, jestliže divák netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu. A jakkoli solidní, nenucený výkon zprvu předvádí Macháček, posléze sílí pocit, že ani sám herec nezná pohnutky činů své postavy.

Co zbude, když se klíčový dějový oblouk takhle nalomí? Víceméně ornamenty, v nichž se střídají rodinné stereotypy s politickými schématy. Když symbol poválečných nadějí, tak s tancem; když pospolité Vánoce, tak s cukrovím, svíčkami, dárky a hořícím stromečkem; když komunista, tak lhář, násilník, lenoch a mstitel; když alegorický vůz, tak se Stalinem, zpěvem a „soudruhem strejdou“, jak ho oslovují děti.

Právě děti, přestože často odkazované pouze k pózování kolem klavíru, vnášejí do snímku nádech osobitosti: zejména holčička tiše strádající vědomím, že tatínek touží po synovi. Jsou také nositeli humoru, kterého se v Dezertérovi najde o chlup víc než v Rodinném příteli, jenže se zase tak dlouho připravuje a vysvětluje, že třeba „odboj“ s lepidlem v šamponu pak už ani nerozesměje. Podobně přestřelka tezí ubíjí doslovností, kterou groteskní pěstní pointa sotva zachrání.

Zahradnictví: Dezertér

50 %

Česko / Slovensko, 2017, 115 min

režie: Jan Hřebejk

scénář: Petr Jarchovský

hrají: Jiří Macháček, Gabriela Míčová, Klára Melíšková, Aňa Geislerová, Martin Finger, Karel Dobrý, Vendula Svobodová, Sabina Remundová, David Novotný, Lenka Krobotová, Dalibor Vinklát, Miroslav Táborský, Zora Valchařová-Poulová, Zuzana Konečná, Štěpán Kozub, Zuzana Mauréry, Alexandr Minajev, Ondřej Sokol, Elizaveta Maximová

Kinobox: 59 %

IMDb: 6.4

Zjednodušeně vzato se Zahradnictví od slavného vzoru liší vypravěčskou manýrou. Zatímco Pelíšky budovaly z jedinečnosti obraz typický pro zobrazenou dobu, nyní se tvůrci octli na půdě průměrné televizní kroniky typu Vyprávěj, v níž rekvizity hrají více než osobnosti – až na pár výjimek v čele s Davidem Novotným – a která musí prázdný čas nastavit.

Takže se líně kráčí lazaretem i blázincem, dovysvětluje komentářem a rádoby poeticky předává štafetový kolík k závěrečné třetí epizodě, listopadovému Nápadníkovi. Pokud někdo od tandemu Petr Jarchovský – Jan Hřebejk čeká zásadnější sdělení, Dezertér jen zopakuje klišé, že muži dělají silácká gesta, kdežto ženy pak samy vláčejí děti a uhlí.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv