RECENZE: Revival s Polívkou a Krobotem očistil lidové komedie

Autorský snímek režisérky Alice Nellis našel pro stárnoucí rockery vtip, cit i nakažlivou náladu, která k létu přesně sedí. Včetně muziky.

Konečně! Po dlouhé době se divák českého filmu smí řehtat i dojímat, aniž se na něj ostatní dívají úkosem. Revival, který ve čtvrtek vtrhne do kin, očišťuje pověst lidové komedie. Zábavy nikoli buranské, nýbrž inteligentní, vstřícné, ale nepodbízivé, jejíž tradice vede od Světáků přes svěrákovské trvalky až po Ženy v pokušení.

Revival

75 %

Česko, 2013, 116 minut

Režie: Alice Nellis

Hrají: Bolek Polívka, Miroslav Krobot, Karel Heřmánek, Marián Geišberg, Vojtěch Dyk, Zuzana Bydžovská

Kinobox: 68 %

IMDb: 6.6

Herci na Olympu

Alice Nellis, která příběh o vzkříšení kdysi slibné kapely Smoke po čtyřiceti letech natočila podle vlastního scénáře, si vedle potlesku jistě vyslechne výtky, že z ryze umělecké cesty odbočila k snadné líbivosti. Jenže je naopak snazší uspokojit snobské prahnutí po vypjatých dramatech než bavit davy bez ztráty soudnosti, řemesla i vkusu. Nellis to umí jako málokdo.

Z trefné televizní propagandy 70. let o mládeži propadlé západní hudbě skočí vyprávění do současnosti, na pohřeb, kde rockoví veteráni po letech poprvé spolu zahrají - strašně. Což ve zkratce udá tón smíchu, jenž si zahrává se smrtí.

Představování hrdinů je trochu okatě nalinkované. Bolek Polívka coby ovdovělý otec lídra módní kapely v podání Vojty Dyka rezignovaně učí malé vrzaly, postava Karla Heřmánka si k zadluženému studiu pořídila mladou ženu a dítě, jímavý Miroslav Krobot tiše trpí pod pantoflem vyznavačky etno hudby čili Zuzany Bydžovské, jen Marián Geišberg zosobňuje jiskru věčného rockera - alespoň navenek.

Bez předstírání

Ale sotva rozdá ztracencům karty a herecky rovnocenný Richard Genzer v roli agenta jim naplánuje otrle cynický návrat na výsluní, film se dostane do obrátek. Ohňostroj vtipných situací i dialogů přímo probouzí chuť vidět Revival znovu. Patří k nim zkouška kapely s batoletem; lekce s mrkví a jógou; nácvik kolapsu pod lékařským dozorem; slepý bubeník; hovory s novináři i recenze včetně titulku "Výsměch disentu", což je vtip na druhou stejně jako fáma, že kapela "dělala s Havlem a Plastikama". Až formanovský ráz má lokální koncert vítající "milovníky dobré hudby" a herecký Olymp dobudou Krobot s Bydžovskou při bobtnající vzpouře, Polívka s Dykem uměřeností bolestných tónů i Geišbergovo furiantské sebezapření.

Revival baví parádně, přitom něžně, jeho nálada je nakažlivá jako skvělá muzika i pozitivní jako heslo "plesnivýho komanda", že umírání neomlouvá. Sice jasně napovídá, kam chce dojít, a není to nic objevného, ale činí tak bez morality, sentimentu i předstírání něčeho "vyššího", než co představuje - totiž dobře odvedený žánr nadgenerační komedie. Jestli dnes zadumané či neumětelské české filmy vyhánějí diváky z kin, sluší se přidat k hodnocení pár procent za naději, že zase jednou přišel snímek, jenž může lámat rekordy v návštěvnosti, nikoli v hlouposti.