Oscarový režisér Pinkava míří „na volnou nohu“

Opustil prestižní americké studio Pixar a chystá vlastní animovaný film. "Nechtělo se mi už čekat v řadě," říká oscarový režisér Jan Pinkava.

Prvního Oscara dostal Jan Pinkava za krátkou animovanou Geriho hru. Pro druhého za celovečerní Ratatouille si na pódium nešel, ač jej vymyslel; studio Pixar předalo projekt jinému režisérovi.

Pinkava z Pixaru odešel a další film chystá "na volné noze". "Ale stěžovat si nebudu," zdůrazňuje v e-mailovém rozhovoru pro MF DNES.

Ještě nosíte na bundě odznak společnosti Pixar, nebo jste ho musel vrátit?
Chachá! Vrátit jsem Pixaru musel i antigravitační létací boty a osobně monogramovaný stetson značky Woody, kterým se honosí všichni zaměstnanci Pixaru mimo areál firmy. Jak tristní! – Ale ne, jak se u nás říká, "jen kyduju". Kdepak. Dosud mám spoustu pixarovských svršků, dokonce je občas nosím. Je to obvyklá praxe tady ve filmové branži, hlavně v dlouhometrážní animaci, že členové posádky dostávají na konci produkce jako suvenýr členskou bundu s logem. Poděkování až na tělo. Mám za to, že vlastním jednu bundu za každý film Pixaru od prvního Příběhu hraček. Obzvlášť bunda značky Příšerky s r. o. se hodí do chladnějších a mlžných kalifornských dnů.

Mimochodem, po Oscarovi za Geriho hru vám měli zvýšit plat. Stalo se to vůbec?
To si nevybavuji, že bych měl mít nárok. Ale opravdu mi přidali a nakonec nabídli, abych režíroval vlastní celovečerní film. Navíc jsem dostal velkorysý akciový balík, který mi zaplatil dům, takže stěžovat si rozhodně nebudu. Mohl jsem holdovat podivnému rozmaru jménem tvorba animovaných filmů a dostal jsem za to velmi dobře zaplaceno. Někdy bych měl zkusit uživit se prací.

Odešel jste z Pixaru jen kvůli "kauze Ratatouille", nebo se důvodů nastřádalo víc?
Jistěže přijít o kontrolu nad vlastním filmem není lehké. Ale showbyznys už takový je a jde se vždy dál. Těší mě, že verze, která vznikla, je úspěchem pro Pixar a tým, který se s tím tak nadřel. Po Ratatouille bylo namístě zvážit, co dál; co se změnilo pro mě ve studiu, jak se změnilo studio samo. I kdybych dostal opět možnost vytvořit další film u Pixaru, rozpracovaných projektů už bylo tolik, ať ve fázi konceptů, příprav nebo vývoje, že by můj návrh přišel na řadu až za několik let. Hodně letounů na dráze přede mnou, připravených vzlétnout. Čas na odchod. Štěstěna mi umožnila pracovat na vlastních projektech a tím směrem i pokračovat.

Trailer k filmu Ratatouille

Jak vypadá den tvůrce animovaných filmů, který nemusí ráno do práce? Musíte se k práci přemlouvat?
Pracovat musíme všichni. Mimo jiné pracuji na vlastním scénáři. Ráno vstanu, dovezu děti do školy, jdu do své kanceláře, píšu, přijdu domů, povečeřím s rodinou. Někdy jezdím do práce na kole. K tomu krásný slunný kalifornský den, hotová idylka, že ano. Ale dělat dobrou práci je fuška, alespoň pro mne. Jsou dny skutečně pracné. A pak přijde chvíle, kdy se podaří, kdy si určitá scénka nebo dialog postav sedne, kdy se příběh rozuzlí, a je to vzrůšo.

Plní chystaný film vaše dávné přání, že byste rád zfilmoval některou z knih svého otce Jana Křesadla?
Na to jsem ještě nedozrál. Nevím, zda to přijde; vím jen, že mi na tom záleží až příliš. Musely by k tomu být podmínky, které zatím nemám. Vhodné zdroje, prostředky, míra dohledu a kontroly, ale i vhodné dovednosti: umět, co ještě neumím, snad být na své životní dráze dál než dnes. Otcova díla nejsou pro každého, nejsou snadno převeditelná na plátno. Ne že by byla obskurní, nesrozumitelná, to ne. Ani moc knižní nebo intelektuálská; to nejsou, protože vím, jak si dal záležet na silných příbězích a zábavných postavách, což jsou základní východiska dramaturgie a filmu. Kdo je schopen docenit jeho knihy, zná jejich šíři i hloubku, komiku i tragiku, vzácnou citlivost a inteligenci. To si zaslouží korektní zpracování.

Nad scénářem je autor vždycky sám, ale v které fázi mu začne chybět tým? Kdo vám teď dělá oponenta?
Nejlépe vždy uzemní manželka. Taky mám naštěstí zpětné reakce od zkušených autorů a scenáristů. Psát scénář filmu je něco úplně jiného než psát beletrii. Scénář není výsledkem, cílem. Je to prostředek, vytyčená cesta k hotovému tvaru. Film bývá dílem skupiny sehraných lidí. Někdy ta sehranost začíná dříve, někdy později. Mám štěstí, že mohu příběh vést dál sám, vzít jej za ruku, než se postaví na vlastní nohy. Nebývá tomu vždy tak.

Ve velkém studiu je obvyklé podrobit tvorbu příběhu už v zárodku interaktivní skupinové spolupráci. Není jednoznačné, zda mu to vždy prospěje. Také panují různé názory, do jaké míry je pro animovaný film přínosné mít scénář; u hraných děl takové spory nejsou. Animované filmy umožňují větší křiklavost, stylizaci, karikaturu a melodramatičnost, jsou ve svém živlu, když jde o čistě vizuální komedii, akčnost, mimiku beze slov. Takové věci nejsou snadno textem sdělitelné.

Proto animaci předcházejí etapy komiksových náčrtků, ukázek, vizuálů. Ani klasické disneyovky nezačaly ve scénářích, ale v nákresech. Jak by asi dopadla Sněhurka a sedm trpaslíků, kdyby zůstalo u psané předlohy!

Dokument o vzniku Ratatouille

I v Pixaru se spoustou počítačů a lidí trvá výroba jednoho filmu roky; jak rychle to půjde bez takového zázemí?
Nemám v úmyslu stát se nezávislým výrobcem filmů. Mám nápady, které by nejlépe dospěly k realizaci v nezávislé nízkonákladové produkci, ale mé náměty pro celovečerní animované filmy vyžadují zázemí seriózního studia. Táhne mě dál penzum zkušeností a zájmu o vše, co se dá udělat pomocí počítačů na obtížném kolbišti celorodinné zábavy. Je prima oslovit co nejvíc diváků.

Získal jste nezávislost, v čem si jí ceníte, a naopak jaké má stinné stránky?
O nezávislost mi nejde. Filmařina, obzvlášť ta celovečerní, je založena na soudržnosti a týmové spolupráci. Když se daří a celý tým nadaných lidí pracuje na jasně vykresleném nápadu, člověka to úplně nadchne. Rád pracuji v týmu. Rád pracuji samostatně. Každý z obou způsobů má své kouzlo a příslušné místo v celém sledu dění.Obdivuji díla osobitá a silná, třeba otcovy knihy nebo v animaci dílo japonského režiséra Hayao Miyazakiho. Jde o věci mnohem autorštější, než je zvykem v Hollywoodu. Mít tvůrčí svobodu a možnost rozvíjet vlastní fantazii je vskutku prima, ale nezanedbejme přínos discipliny, nutnost zohlednit omezení a potřeby ostatních. Libovůli, bezmeznou tvůrčí svobodu nechci.

Tvrdíte, že počítače ještě zdaleka neumějí všechno, i když se učí velmi rychle. Co se naučily za poslední rok?
Počítače jsou nástroje, pomůcky. Učí se uživatelé, ne nástroje, a výrobci nástrojů se učí vyrábět nástroje nové a lepší. Nemohu říct, že bych za poslední rok či dva uviděl něco objevného, spíš jen bohatší provedení předchozích postupů. Ale někdo někde právě dělá něco objevného. Jde o to, občas si vyrazit do terénu.

V Pixaru se vyrábějí rodinné filmy; bude takový i váš "sólový" film?
Námět, na němž pracuji, bych nejtrefněji uvedl jako animovaný celovečerní film pro celou rodinu. Je to jednoduchý příběh o něčem zásadním, což má společné se všemi zdařilými pohádkami. Inspirací byl jistý zážitek z mého dětství – bod, k němuž se má fantazie vrací – ale pointa platí všeobecně. Patří k zážitkům každého z nás, takže věřím, že by oslovil široké publikum. Jedna postava je částečně inspirovaná známou pohádkou. Je nevšední, je v ní cosi kouzelného, metafyzického a těším se, až obživne.

Rodák s Oscarem

Jan Pinkava se narodil 21. června 1963 v Praze. S nástupem normalizace rodina – jeho otcem byl spisovatel Václav Pinkava píšící pod jménem Jan Křesadlo – emigrovala do Anglie.

V sedmnácti letech vyhrál Pinkava s animovaným filmem Duha soutěž BBC.  Studoval informatiku, dál se věnoval animaci a roku 1993 přesídlil do Států, kde nastoupil do studia Pixar. Už po roce získal cenu Clio za nejlepší reklamu a jeho autorská animovaná Geriho hra dostala roku 1997 Oscara. Od roku 2000 pracoval na svém příběhu okrysím kuchaři  Ratatouille, jehož režii však předalo studio Bradu Birdovi – poté, co do Pixaru vstoupila obří firma Disney.