RECENZE: Nenasytná Tiffany je nejlepším českým hororem posledních let

Zní to překvapivě, ale nejlepší český horor za poslední roky natočil debutant. Jmenuje se Andy Fehu, za rok mu bude třicet a v Nenasytné Tiffany si chytře hraje s mixem žánrů.

Samozřejmě je to ptákovina jako snad každý horor pracující s nadpřirozenými silami, ale má osobitý nápad, nevšední prostředí a zábavného hrdinu. V podání Leoše Nohy se totiž zrodil Big Lebowski v české verzi čtvrté cenové skupiny, prototyp bohorovného flákače, který vykrádá chaty, lup včetně parohů nosí do zastavárny, jíž vládne typově přesný Pjeer van Eck, a peníze hned protáčí v rumu. Než jednou ukořistí kameru se záznamem, který vede k zrádnému pokladu.

Sama zápletka, jejíž krvavá hrozba se dá popsat jako Adéla ještě nevečeřela v trikovém pojetí děl Eda Wooda, má trochu westernovou, trochu moralistní pointu; také ji zlevňuje publicistický odkaz na Horní Jiřetín. Nicméně tři podstatné věci Nenasytná Tiffany nezapře: originální autorský nápad, stylový rukopis a cit pro kresbu prostředí, jaký se vidí zřídka.

Komunita, v níž se Nohův hrdina pohybuje, působí neskutečně věrně, aniž by se ušpinila sociální kritikou. Ladí v každém humorném detailu, počínaje důsledky krádeže lahve okurek s dávno prošlou trvanlivostí a konče mincemi z telefonního automatu, pro něž se povaleč nelení vrátit. Nesentimentálně upatlané je tu všechno: pivní společenství se vzájemnými dluhy, sbírka veteše v bazaru i to kuchyňské porno, které podomácku lepí Nohův filmový kumpán v podání Petra Čtvrtníčka. Nic neřeší, po ničem neprahnou; žijí od jedné náhodné „brigády“ k druhé, než je hrdina důmyslně začlení do svého projektu.

Buran zůstává buranem

Pokušení, kvůli kterému se bufeťácky pohodový Big Lebowski mění v nemilosrdného Harpagona, dostává díky hromadnému tažení zlatokopů dobrodružný nádech Divokého západu, který s hororovou podstatou kupodivu ladí.

Nenasytná Tiffany

Česko, 2015, 80 min

režie: Andy Fehu

hrají: Leoš Noha, Jiří Panzner, Pjeer van Eck, Petr Čtvrtníček

Hodnocení: 65 %

Hlavně však historku zdobí nenásilný vývoj Nohova hrdiny: má dost fištrónu, aby vymyslel lstivou cestu k vražedné pokladnici, ale i s plnou prkenicí zůstává buranem, když si velkopansky poručí „pivo, rum a to nejdražší jídlo, co máte“, nemluvě o jeho vkusu při objednávce lehké slečny s vnadami Felliniho slavné trafikantky či o síle zlodějského zvyku. Ať smlouvá o ceně placatice nebo experimentuje se životem cizího psíka, stále je to ojedinělá celistvá postava, jakou si Noha navíc už dávno zasloužil.

A v neposlední řadě potěší, že ještě existuje debutant, který se nestydí za žánrové hrátky na půdě, již by mnozí akademici označili za pokleslý brak. Místo aby rozšiřoval nekonečnou množinu ctižádostivých prvotin se zásadními vzkazy lidstvu, dává režisér průchod přirozené vypravěčské radosti.

O to zajímavější může být příští snímek, který Andy Fehu natočí.