Ačkoliv její příběh snad každý zná, zájem o něj nepolevuje. Právě naopak: premiérový film Lída Baarová si objednalo rekordních 180 kin v Česku; víc, než jich hrálo bondovku Spectre, a některá už mají na nejbližší dny vyprodáno.
Ještě před premiérou koupila Lídu Baarovou jednak Česká televize – má práva k vysílání na sedm let, jednak rakouská veřejnoprávní stanice ORF, která ji uvede v hlavním čase, což se z novodobých českých filmů zatím povedlo jen Koljovi. Navíc v březnu vstoupí Lída Baarová i do rakouských kin. Klíčový důvod má jméno Karl Markovics. V Rakousku nesmírně populární herec, představitel Stockingera v krimiseriálu Komisař Rex, hraje nacistického ministra propagandy a milence české hvězdy Josepha Goebbelse.
Jízdní dráhu životopisného dramatu, jež podle scénáře Ivana Hubače natočil Filip Renč s Tatianou Pauhofovou v titulní roli, mají producenti nalinkovanou. Bratislavská premiéra za účasti hlavní herečky je 18. ledna, na pražskou 20. ledna mají dorazit Markovics i jeho německý kolega Gedeon Burkhard, představitel herce Gustava Fröhlicha, s nímž Baarová žila. Den poté film startuje v kinech Česka i Slovenska, zároveň se budou vyrábět jeho cizojazyčné verze pro filmový trh únorového Berlinale. Tam se rozhodne o dalších prodejích.
„V jazykové verzi pro německy mluvící trh budou německé postavy hovořit německy a české zase česky s německými titulky. Tak si to prostě vyžádali,“ vysvětluje producent Jiří Jurtin ze společnosti Nogup. A proč v domácí verzi zní z úst všech postav včetně Adolfa Hitlera jen čeština? „Naprostá většina děje se odehrává v Německu, diváci by tedy museli číst titulky téměř neustále, což by náš film určený širokému publiku posunulo do menšinové, spíše artově zaměřené sféry,“ míní producent. Dodává, že i některé historické vysvětlivky v ději vznikly nejen s ohledem na mladou generaci, ale také na vývoz. Německá verze se bude dělat v Kolíně nad Rýnem, anglické titulky v Londýně.
Rozpočet projektu nechtějí tvůrci prozradit, ale podle kuloárů ani zdaleka neodpovídal sumám, za něž se historické látky točí za hranicemi. Leccos zařídili takříkajíc na koleně nadšenci ze štábu; ostatně při natáčení scén ze švýcarského Davosu ve Špindlerově Mlýně odhazovali lopatami sníh všichni včetně režiséra a věrné panoráma Alp nad krkonošským svahem pak přidali trikaři. Takzvaná křišťálová noc, scéna protižidovského pogromu z listopadu 1938, se zase musela stihnout za jednu noc, vlastně šest hodin mezi dubnovým setměním a svítáním v pražské Jindřišské ulici.
Na něčem se však šetřit opravdu nedalo. „Lída Baarová vystřídá 56 kostýmů a já měl 57 členů orchestru, tedy o jednoho víc,“ směje se autor hudby Ondřej Soukup. Napsal také píseň, která zní při závěrečných titulcích v podání Lucie Bílé, jinak zazní i skladby Richarda Wagnera. „Čisté zlo,“ pochvaluje si účinek vybraných pasáží režisér.
Goebbelsova protéza
I s místy natáčení se kouzlilo, třeba vnější podoba rodinné vily, kde spáchá sebevražedný skok hereččina sestra Zorka Janů, je skutečná, ale její vnitřní zařízení nahradila brněnská vila Tugendhat. Za dobové německé ateliéry UFA zaskočily barrandovské haly a starou kameru si vyrobili filmaři z překližky. „Sice pár muzeálních kousků ještě existuje, jenže Němci nám je nechtěli půjčit,“ vysvětluje kameraman Petr Hojda, jak podle dochované staré fotografie aranžovali scénu, kdy Hitler a Goebbels při návštěvě natáčení uvidí ve studiu poprvé Lídu Baarovou. K pomocníkům Renčova štábu se zařadil rovněž ortoped, který vyrobil historicky věrnou protézu kulhajícího Goebbelse; její detail si zahraje v milostné scéně.
Jakkoli se příběh drží základních faktů, několikrát si dovoluje uměleckou licenci. „Tak třeba okamžik, kdy vedou Baarovou na popraviště, jí ve skutečnosti tenkrát reálně nehrozil, nicméně o možnosti krajního trestu se obecně mluvilo a ve filmu zvyšuje dramatický účinek,“ přiznává Filip Renč.
Naopak chvíle, kdy Zorku Janů coby mladší „sestru kolaborantky“ vyhazují pováleční komunističtí aktivisté z divadla, je podle režiséra doložena – včetně jména Václava Vydry, jenž se proti ní postavil. „Zvažovali jsme, jestli ho přímo pojmenovat, ale je to už natolik známé, že jsme to nakonec použili,“ potvrzuje režisér.
Skutečnost, že pouhé dva týdny před premiérou Lídy Baarové vstoupil do kin i na internet dokument o téže herečce Zkáza krásou, tvůrcům hraného příběhu nevadí. Soudí, že oba projekty se navzájem podporují v diváckém zájmu o rozporuplnou hrdinku. „Navíc jsem si díky dokumentu Zkáza krásou znovu ověřil, že nevyprávíme naprostou smyšlenku,“ ujistil Jurtin.
Pokud Lída Baarová uspěje, její producent už plánuje, do čeho by se chtěl pustit příště: do projektu zesnulého scenáristy Jiřího Hubače Salon Gruber. „Chtěli bychom jej pojmout hodně výtvarně a opět mezinárodně,“ naznačuje o příběhu, jenž se odehrává v podobné době i prostředí jako Lída Baarová. Módní salon, jenž obléká i filmové hvězdy, převezme za války coby židovský podnik nový ředitel, který však těžko odolává světu vytříbené krásy – včetně původní majitelky.
