RECENZE: Nacistický zajatec v anglické lize. Co snímek Brankář zamlčel

Ojedinělý osobní příběh Brankář jednak fascinuje reálnými fakty, jednak ukázkově zapadá do trvalých polemik o kolektivní vině.

Hrdina filmu Brankář | foto: Film Europe

Protože hrdina jinak konvenčního filmového životopisu Bert, původně Bernhard Trautmann se opravdu z postu německého válečného zajatce vypracoval na oslavovanou legendu britského fotbalu.

I když film naznačuje, že některými zážitky z bojů trpěl, Trautmann nepopírá, že do nacistické armády šel dobrovolně. Z fronty putuje do zajateckého tábora, kde se vězni místo „Jawohl“ učí odpovídat „Yes, sir“ a kde jeho brankářský um vyjde najevo v okamžiku, kdy chytá penalty odměnou za cigarety. Tady si ho všimne skvělý John Henshaw coby šéf místního krachujícího klubu a začne se odvíjet nejzajímavější část vyprávění, která se drží malých místních poměrů od drobné šmeliny po babičku v ochozech. 

Hraje se Okresní přebor v poválečné Anglii, výbušný i úsměvný, dokonale však vystihující ostrovní posedlost fotbalem i za cenu, že vítězství zařídí „nácek“. Ať za výhru dostává slevu na skopové, nebo doma slyší od rodiny výtky „Vezl jsi Hitlera?“, podává Henshaw přesný obraz pragmatismu bez hysterie.

Morální dilema okořeněné reakcemi německých zajatců na promítání dokumentu z koncentračních táborů a zhuštěné do klíčového poznatku „S pozůstalými se nemůžeš hádat“ má nespornou sílu, slabší už je líčení romance Trautmanna s filmovou dcerou Henshawa včetně souboje se sokem v lásce i na hřišti.

Tradiční až předvídatelnou skladbu poté snímek nasadí, jakmile David Kross v titulní roli zakotví v klubu Manchester City: štvanice fanoušků, statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Vrcholné sportovní okamžiky umí hrdinův krajan režisér Marcus H. Rosenmüller zprostředkovat průkazněji než soukromá dramata, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“.

Brankář

60 %

Německo / Velká Británie, 2018, 120 min

Režie: Marcus H. Rosenmüller

Scénář: Marcus H. Rosenmüller, Nicholas J. Schofield

Hrají: David Kross, Freya Mavor, John Henshaw, Harry Melling, Dave Johns, Gary Lewis, Dervla Kirwan, Max Befort, Steve Hudson, Jesse Inman, Franz Wohlfahrt, Pete Riley

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.2

Podle některých soudů tvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují, ovšem v obecné rovině viny, trestu a druhých šancí je to únosné; rozhodně nositeli pěti nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. 

Zajímavější je, proč nedopověděli všechno. Po finálním rozhovoru s manželkou by se zdálo, že společnou ztrátu šťastně překonali, ovšem pravda není tak ušlechtile romantická.

Měli spolu ještě dva další syny, ale rozvedli se a Trautmann, který měl i dceru z předchozího vztahu, se oženil ještě dvakrát. Za Manchester City hrál do roku 1964, pak působil ve vedení divizních klubů ve Velké Británii i v Německu a později pracoval pro rozvojový program Německého fotbalového svazu, který ho zavedl do Barmy, Tanzanie či Pákistánu. Dostal Řád britského impéria za podporu anglicko-německého porozumění prostřednictvím fotbalu a zemřel ve španělské Valencii v 89 letech.