Hvězdná párty se točí podle licenčního pořadu Hollywood Game Night. Dva týmy složené vždy ze tří českých hvězdiček a jednoho diváka se utkají v takzvaných párty hrách, což znamená například složit z kostek portrét Dagmar Havlové. To se vážně na večírcích dělá?
Finále obnáší vidinu až třiceti tisíc korun pro jednoho z diváckých kapitánů coby příspěvku na charitu, jak se pod praporem zábavy stalo zvykem. Celý pořad má pak podobu televizního obýváku, který si hraje na nabitý stadion metodou pouťových vyvolávačů a jekotu jako mezi hady v Pevnosti Boyard.
Neustálé předstírání napětí, vzrušení a dynamické akce, ač se třeba hádají slova zbavená samohlásek, připomíná osvětové dětské kratochvíle na letním táboře za trvalého deště, lehce střižené odřeným Kufrem. Kdykoli veselí poleví, řičí se povzbudivě: „To je masakr!“
Ve srovnání s improvizační Partičkou je Hvězdná párty pramálo ztřeštěná, a když se hraje například slovní řetězovka, ani skleničky v rukou či házení konfetami prostě nevykřešou zdání bujarého, neřkuli zhýralého mejdanu s kamerovou jízdou mezi dvojicí stylových pohovek.
Zřejmě celý princip divácké přitažlivosti této novinky spočívá v šanci nachytat celebritu, jak se trápí s abecedou. Nic složitějšího po soutěžících nechce. Zlatý Milionář, kde občas odvážlivec z ulice opravdu hodně ví. Jenže nemá známou tvář ani známý hlas, takže mu musí stačit křeslo bez koktejlů a roztleskávačů.
