V branži obecně platí, že castingové reality show jsou tak silné, jak silné mají obsazení. Neboli SuperStar bez výjimečných talentů typu Anety Langerové ztrácí přitažlivost, i kdyby moderátoři metali kozelce, a ve StarDance musí vedle hvězd někdo šlapat zelí, aby vyvolal sounáležitost s outsiderem.
Po téhle stránce měla první Tvář šťastnou ruku. Ovšem druhá Tvář s tvářemi, jejichž některá jména si leckterý divák musí dodatečně vygooglovat, bude mít možná těžší postavení. Tím spíše, že kouzlo nové hračky již pominulo a nadšenecké výlevy se vším svolných porotců se oposlouchaly.
Že je všechno úžasné, neuvěřitelné, užili si to, vzali to jako výzvu, dávají to a mají z výkonů husí kůži, už zkrátka patří k příšernému jazykovému kolovrátku na zabití. Více zarazí nová dvojrole Ivy Pazderkové: aby herecký kouč soutěžících - na tomto postu herečka vystřídala režiséra Jiřího Vejdělka, jenž podle vlastních slov uvolnil místo „mladším a krásnějším“ - zasedal zároveň v porotě, která jejich výkony posuzuje, popírá i pouhé zdání hry na soupeření.
Ostatní trvá: křičí se, jásá se, řádí se, stylizuje se. Zábava generace YouTube, prostě sebepředvádění, má i silné chvilky. Marta Jandová coby Alice Cooper si při vší nadsázce dopřála pravou rockerskou živelnost, nad herecké zpívání se vyšvihl Miroslav Etzler coby Joe Cocker a jako Nina Simone bodoval David Gránský. Většina jejich kolegů však spíše tvořila spojnici mezi karaoke a propagací našich muzikálových scén.
Všichni se mají rádi, všichni se chválí, obdivují, objímají, pěstují pospolitou náladu bezstarostné silvestrovské estrády. Ano, dovedou se své party naučit - což je ovšem jejich profese - a umějí se shodit; chválabohu. Ale proč to celé musí trvat skoro tři hodiny? Jistě: aby se do pořadu vešlo co nejvíc reklamy.
