RECENZE: Žítkovské bohyně čarují jen v archivu, k dramatu to ale stačí

S Žítkovskými bohyněmi musí mít divák pod Palmovkou trpělivost. Přežije-li vysvětlovací úvod, odmění ho dramatem, jakým vyniká předloha od Kateřiny Tučkové.

Hůř to asi začít nemohlo. Po úvodní sice výpravné, ale poměrně nepřesvědčivé scéně, kdy Dořin opilý otec zabíjí matku, se pražské nastudování Žítkovských bohyní rozpadne v sérii krátkých vstupů, kdy se vysvětluje, vysvětluje a vysvětluje. Divákovi neznalému předlohy nezbude nic jiného, než se úporně držet střídajících se letopočtů promítaných na pozadí scény. Bez této berličky se totiž v záplavě ženských postav od Surmeny přes Josifčenu, Fuksenu či Janigenu až po Ruchárku totálně ztrácí.

Režisér Michal Lang, který stojí i za aktuální adaptací bestselleru Kateřiny Tučkové, si vybral nelehkou látku. Žítkovské bohyně jsou vedle vhledu do ojedinělé kopaničářské kultury hlavně detektivním příběhem postihujícím několik generací i historických událostí a ne nadarmo má Tučkové kniha přes 450 stran.

Kdo se však v úvodu vydrží soustředit, bude odměněn. Lang totiž některé momenty ozvláštnil černě oděným sborem. Začne to setkáním Dory s místními na zastávce, pokračuje jízlivou školní exkurzí a vrcholí výtečnou scénou z archivu. Teprve v těchto chvílích se začíná opravdu hrát divadlo hodné Palmovky a renomé, které si obrozená scéna za poslední roky vybudovala.

Mezi nejsilnější a nejzásadnější momenty Langovy inscenace patří chvíle usmíření hlavní hrdinky se zesnulým otcem; zde se tvůrcům povedlo nejlépe propojit moderní divadlo s lidovým folklorem, který jinak na scénu prosakuje jen v nápěvech a náznacích. Ač se totiž u knihy přímo nabízí výpravné drama z kopců moravsko-slovenského pohraničí, Lang mnohem více sází na samotné Dořino pátrání.

I strohá scéna se třemi stěnami a několika dveřmi upomíná spíše na studené stěny archivu a odosobněné, do papíru vyťukané záznamy, kterými se hrdinka probírá. S magickým světem kouzel a hlavně romantických vzpomínek tak Doru spojuje především otvor v podlaze plný vody, jakási studna, do níž si hrdinové čas od času máčejí nohy.

Žítkovské bohyně

65 %

Divadlo pod Palmovkou

premiéra 14. září 2018

režie: Michal Lang

hrají: Tereza Dočkalová, Ivana Wojtylová, Marie Málková, Hana Seidlová, Lada Jelínková, Erika Stárková, Jakub Albrecht, Pavel Skřípal, Kamila Trnková, Vendula Fialová, Milan Mikulčík, Jakub Chromeček, Martin Hruška, Šárka Vykydalová / Kateřina Holánová, Anna Bura, Barbora Kubátová, Magdalena Wronková, Martin Němec

Jistá odtažitost a formálnost však dodává Žítkovským bohyním na originalitě. Od místopisných folklorních pentlí tu ostatně máme bratry Mrštíky. Už v knize je hrdinka příjemně neurčitá, ztvárnění Terezy Dočkalové tento rys jen podtrhuje. Pomáhá tomu i další výborná scéna z psychiatrie, kam Dora vyrazila za umírající Surmenou, kdy se divákovi do mysli vkrádá neodbytná otázka, kdo všechno je vlastně v příběhu šílenec.

Ač v hlavní roli, Dočkalová v Langově nastudování příliš prostoru rozvinout svůj talent nedostává, což je způsobeno i tím, že inscenace v druhé polovině doslova supí do cíle, aby stihla vysvětlit všechny nadhozené otázky a personální souvislosti. I když ilustrativní styl všem nesedne, Langovi se jen díky tomu povedlo udržet drama ve stravitelných mezích.