Hůř to asi začít nemohlo. Po úvodní sice výpravné, ale poměrně nepřesvědčivé scéně, kdy Dořin opilý otec zabíjí matku, se pražské nastudování Žítkovských bohyní rozpadne v sérii krátkých vstupů, kdy se vysvětluje, vysvětluje a vysvětluje. Divákovi neznalému předlohy nezbude nic jiného, než se úporně držet střídajících se letopočtů promítaných na pozadí scény. Bez této berličky se totiž v záplavě ženských postav od Surmeny přes Josifčenu, Fuksenu či Janigenu až po Ruchárku totálně ztrácí.
Režisér Michal Lang, který stojí i za aktuální adaptací bestselleru Kateřiny Tučkové, si vybral nelehkou látku. Žítkovské bohyně jsou vedle vhledu do ojedinělé kopaničářské kultury hlavně detektivním příběhem postihujícím několik generací i historických událostí a ne nadarmo má Tučkové kniha přes 450 stran.
Kdo se však v úvodu vydrží soustředit, bude odměněn. Lang totiž některé momenty ozvláštnil černě oděným sborem. Začne to setkáním Dory s místními na zastávce, pokračuje jízlivou školní exkurzí a vrcholí výtečnou scénou z archivu. Teprve v těchto chvílích se začíná opravdu hrát divadlo hodné Palmovky a renomé, které si obrozená scéna za poslední roky vybudovala.
Mezi nejsilnější a nejzásadnější momenty Langovy inscenace patří chvíle usmíření hlavní hrdinky se zesnulým otcem; zde se tvůrcům povedlo nejlépe propojit moderní divadlo s lidovým folklorem, který jinak na scénu prosakuje jen v nápěvech a náznacích. Ač se totiž u knihy přímo nabízí výpravné drama z kopců moravsko-slovenského pohraničí, Lang mnohem více sází na samotné Dořino pátrání.
I strohá scéna se třemi stěnami a několika dveřmi upomíná spíše na studené stěny archivu a odosobněné, do papíru vyťukané záznamy, kterými se hrdinka probírá. S magickým světem kouzel a hlavně romantických vzpomínek tak Doru spojuje především otvor v podlaze plný vody, jakási studna, do níž si hrdinové čas od času máčejí nohy.
Žítkovské bohyněDivadlo pod Palmovkou premiéra 14. září 2018 režie: Michal Lang hrají: Tereza Dočkalová, Ivana Wojtylová, Marie Málková, Hana Seidlová, Lada Jelínková, Erika Stárková, Jakub Albrecht, Pavel Skřípal, Kamila Trnková, Vendula Fialová, Milan Mikulčík, Jakub Chromeček, Martin Hruška, Šárka Vykydalová / Kateřina Holánová, Anna Bura, Barbora Kubátová, Magdalena Wronková, Martin Němec |
Jistá odtažitost a formálnost však dodává Žítkovským bohyním na originalitě. Od místopisných folklorních pentlí tu ostatně máme bratry Mrštíky. Už v knize je hrdinka příjemně neurčitá, ztvárnění Terezy Dočkalové tento rys jen podtrhuje. Pomáhá tomu i další výborná scéna z psychiatrie, kam Dora vyrazila za umírající Surmenou, kdy se divákovi do mysli vkrádá neodbytná otázka, kdo všechno je vlastně v příběhu šílenec.
Ač v hlavní roli, Dočkalová v Langově nastudování příliš prostoru rozvinout svůj talent nedostává, což je způsobeno i tím, že inscenace v druhé polovině doslova supí do cíle, aby stihla vysvětlit všechny nadhozené otázky a personální souvislosti. I když ilustrativní styl všem nesedne, Langovi se jen díky tomu povedlo udržet drama ve stravitelných mezích.
