RECENZE: Bydžovská ovládne sál jako kouzelník se sklony k totalitě

Holešovická La Fabrika připravila neotřelé představení Mário a kouzelník. Hru se silnou vizuální stránkou zpracoval režisér Peter Serge Butko podle německého nobelisty Thomase Manna, který v příběhu vykreslil nástup fašismu v Itálii (a potažmo i nacismu v rodné zemi).

Fotogalerie4

Záběr ze zkoušek hry Mário a kouzelník | foto: Jan Malíř

Spisovatel Thomas Mann skryl varování před totalitou za paralelu zkušenosti mladé rodiny v přímořském městečku, kam se vypravila strávit dovolenou. Ta musí nejprve čelit neopodstatněným a absurdním ústrkům v grandhotelu mezi smetánkou, aby se pak podobného chování dočkala i od ostatních obyvatel. Novela vrcholí příjezdem kouzelníka, který ve svém vystoupení jako předvoj nastupujícího totalitního režimu ovládne celé publikum.

Butko hru zabalil do lákavého grafického hávu. Celou první třetinu sledujeme animované, či předtočené výjevy na plátnech, které ukazují ústrky rodiny v grandhotelu. Projekce poskakuje po všech stěnách sálu, a dostává tak diváka plně do děje. Příjemně je zvolená i hudba a původní písně. Toporné promluvy kreslených i hraných postav dodávají hře stylovou předválečnou atmosféru.

Opravdové divadlo se před námi otevře až s příjezdem kouzelníka (Zuzana Bydžovská). Zbytek hry tak diváci stráví jako účastníci jeho představení a přihlížejí, jak sugescí ovládá publikum, a zesměšňuje vybrané hosty takovým způsobem, až musí přijít neodvratné finále.

Mário a kouzelník

65 %

La Fabrika

premiéra 22. března 2014

režie: Peter Serge Butko

hrají: Zuzana Bydžovská, Patrik, Děrgel, Jitka Nerudová, Jiří Hána, Matěj Nechvátal, Mário Boa a Tomáš Brychta

Ale ani přes působivý výkon Bydžovské, která vlastně odehraje většinu hry v jednom zátahu a sál doslova hypnotizuje, s dramatickým koncem kýžená gradace nepřichází. Tvůrci poukazují, že Mannova alegorie je stále aktuální, ale neurčitý dopad hry sám sebe usvědčuje, že tomu tak není.

Téměř sto let po napsání je třeba divákům nabídnout něco víc než jen Mannův zdvižený prst. Co by ve třicátých letech vyznělo jako úderná kritika, působí dnes archaicky. Kdyby do Fabriky zkusili přinést nějaký moderní přesah, byl by Mário a kouzelník větší událostí.