RECENZE: Nikdy není pozdě. Paulová a Vydra zametli svou historii Kameňáku

Kombinace tváří Jany Paulové a Václava Vydry nejmladšího vzbudí mezi filmovými diváky patrně trochu znepokojení. Oba se totiž před bezmála dvaceti lety stali ústředními herci Troškovy rozřehtané série Kameňák založené na řetězení ohraných vtipů před kamerou.

Ač ve své době hojně navštěvované, nebudí tyto filmy zrovna dvakrát představu skvostu naší kinematografie, proto se není co divit, pokud by leckdo šmahem odsoudil i jejich aktuální divadelní produkci.

Sehraná dvojice herců totiž společně na divadelní prkna zamířila úplně poprvé. Letošní novinku Nikdy není pozdě nachystal pro pražské Divadlo Kalich zkušený režisér Pavel Khek. Herci si prý text pro svou první divadelní spolupráci dlouze vybírali, shodli se nakonec na hořkosladké komedii kanadského dramatika Norma Fostera.

A vybrali si dobře. Foster totiž v kuse pro dva herce rozehrává nadčasové drama dvou šedesátníků, kteří se stále míjeli, aby je životní cesty nakonec přece jen svedly dohromady. Vydra hraje nenápadného zaměstnance firmy, který roky vzhlíží k manželce svého šéfa.

Potkali se několikrát na firemních večírcích, a ač si náležitě rozuměli, nestali se z nich ani přátelé. Vydrův hrdina se však nakonec přece jen rozhodne příležitost uchopit za pačesy a vybere si k tomu skutečně vhodnou příležitost. „Ucházel se o ni ve chvíli, kdy na manžela sypali hlínu,“ komentuje to zpětně Paulové postava.

Nikdy není pozdě

75 %

Divadlo Kalich

premiéra 17. března 2022

režie: Pavel Khek

hrají: Jana Paulová, Václav Vydra

Nikdy není pozdě je komedie sázející na sentiment, životní smíření a především naději na lásku v každém věku, jak ostatně naznačuje už samotný název.

Vydra s Paulovou kus oživují zcizováním; na začátku první i druhé půle promlouvají k divákům a snáz si je tak získávají na svoji stranu. Herecky totiž páru rozhodně není co vytknout; oba zvládají jemné nuance svých postav v různých časových rovinách (oba se navíc objeví i v dalších drobnějších rolích) a pomáhají tak nelineárnímu příběhu udržovat napětí.

Ač se Nikdy není pozdě jeví jako ideální kus pro letní produkci, dočká se tyto prázdniny bohužel jen dvou repríz na pražské letní scéně a jedné v Brně.

Fosterův text by si před koncem sice zasloužil krátit, ovšem právě díky oběma hercům zůstává večer ve snesitelných mezích. A pokud jsou diváci věkově či zkušenostmi naladěni na stejnou notu jako oba hrdinové, mohou si ještě dalších pět procent přidat.