Tehdy jsem hltal všechny papírové herní časopisy a na vydání každého nového čísla se neskutečně těšil. Ostatně když někdo nějaký přinesl do školy, kolem lavice se seběhla hrstka spolužáků. Ale k českým hrám.
V Excaliburu číslo 29 vyšla naprosto nadšená recenze na hru Tajemství Oslího ostrova, která parodovala známou zahraniční pecku The Secret of Monkey Island. „Jen tak dál a možná položíte i Lucas a Sierru,“ vzkázal v závěru tvůrcům (dva studenti gymnázia Jaroslav Kolář a Petr Vlček) autor recenze Beast. Hodnocení 95 procent bylo samozřejmě hodně přehnané. Mimochodem, sken článku naleznete zde.
Tajemství Oslího ostrova
7 dní a 7 nocí
Reakce konkurenčního časopisu Score byla střízlivější – hru číselně nehodnotilo, ale zařadilo ji do rubriky lidová tvořivost. Téhož roku (1994) spatřila světlo světa další česká hra od stejných tvůrců, a to lechtivá adventura 7 dní a 7 nocí. Hodnocení už tak příznivá nebyla.
Ale to vůbec nevadí. Jsme stále v roce 1994 a v paláci U Hybernů se konala herní akce Excalibur Show. V hlavě mi utkvěly fronty, červená vstupenka, že se některým šťastlivcům podařilo vyzkoušet virtuální realitu v jakési konstrukci (že to prý za moc nestálo, je jiná věc) a nákupy. Za pár stovek dohromady jsem si tam pořídil Tajemství Oslího ostrova i 7 dní a 7 nocí.
Tajemství Oslího ostrova a 7 dní a 7 nocí
A byť kolega Honza Srp nenechal na obou hrách nit suchou a objektivně má pravdu, já se bavil. Na své vzory sice nemají, ale také se prodávaly za zlomek ceny. Tajemství Oslího ostrova jsem dohrál několikrát, u 7 dní a 7 nocí si zase vzpomínám, jak jsem zápasil s klikáním na levé a pravé tlačítko myši, když došlo na „akci“.
Později jsem si založil stránku, na níž jsem se pár let věnoval českým hrám (dnes vám doporučím projekt Visiongame). Bez ladu a skladu bych proto připomněl pár kousků skrze střípky vzpomínek, byť je mi jasné, že na spoustu toho zapomenu.
Honza nedávno psal o nejhorších českých hrách, kam bych já osobně umístil Ramonovo kouzlo. Šlo o adventuru viděnou z vlastních očí, která byla poskládána z naskenovaných fotek z Nového Města nad Metují. Dnes už si vybavuji jen to, jak jsem tam chvíli bloudil v lese, a že to celé byla docela dost nuda.
Ramonovo kouzlo
Určitě bych tam zařadil i propadáky typu Mise Quadam a Mavlin – vesmírný únik. Mimochodem, pubertální adventura Léto s Oskarem od Vochozky měla mnohem větší ambice, než to nakonec dopadlo. Ale to samé lze říci o řadě dalších her, jako je třeba strategie Husita od Phoenix Arts, která podle původních plánů měla být doplněna filmovými záběry. Grafika byla na svou dobu parádní, hratelnost ovšem nijaká, hra vyšla uspěchaná.
Když už jsem u těch strategií, velmi hezké vzpomínky mám na hru Paranoia!, což byla vůbec první česká real-time strategie. Šlo sice o vykrádačku tehdy už kultovní Duny 2, mě přesto bavilo v poněkud schematické grafice stavět věže přes celou mapu a vyrábět spoustu jednotek. Tato hra zkrátka podporovala megalomanství. Vyšla i dvojka, ale popravdě, už se mi ty vzpomínky slévají dohromady. Svou troškou přispěl Zima Software, a to strategií Mutarium, v níž šlo z dílů navrhovat různé jednotky.
Paranoia!
Ve své době jsme si hodně užil i krokovací dungeon Brány Skeldalu od Napoleon Games. Zajímavostí je, že u pokračování Brány Skeldalu 2: Pátý učedník (recenze na Bonuswebu) došlo ke změně žánru – výsledkem byla adventura kombinovaná s RPG, respektive s tahovými souboji trochu ve stylu Heroes of Might & Magic.
Velké naděje jsem tehdy vkládal do hry Asmodeus, u níž mě už v demu zaujala (tehdy) opravdu moc pěkná renderovaná grafika a průlety krajinou. K pohodovému hernímu zážitku mi tam chyběla mapa a hra byla na svou dobu a to, že byla česká, opravdu drahá. Prodávala se za 990 korun.
Potenciál plně nevyužil ani krokovací dungeon Rytíři Grálu, který zpracovával artušovskou legendu. Ne že by se hrála špatně, měla svoje kouzlo, ale prostředí bylo až moc rozlehlé a prázdné. Pro pořádek zmíním ještě slovenský pokus Vzbura Dónskych rytierov, tehdy jsem se ovšem dostal jen k demu, a propadák Prokletí Eridenu. Jindra Rohlík to svými Branami Skeldalu zkrátka tehdy trefil nejlépe.
Unlimited Warriors
Unlimited Warriors
Oil Empire
Prokletí Eridenu
Souhlasím s Honzou, že český pokus o Mortal Kombat v podání Unlimited Warriors a primitivní akce Katapult jsou naprosté propadáky, které mě nebavily ani tehdy. Stejně naloženo dostával i Oil Empire, nehezky vypadající kombinace adventury a strategie, kterou jsem zřejmě jako jeden z mála na světě dohrál (nebo nás bylo víc?). Kupodivu jsem se do hry dokázal ponořit a bavila mě. Zajímavé je, že jen o pouhý rok později, v roce 1997 vyšla dodnes ceněná strategie Spellcross: Poslední bitva.
Horké léto
Argo Adventure
Češi ovšem kutili zejména adventury. O Poldovi už bylo napsáno dost, v jeho stínu a přitom na stejné vlně se vezlo i Horké léto s dabingem Zdeňka Izera. Možná si vzpomenete na hlášku „Kluci mi říkají Rambo a holky kreténe“.
Zajímavé je, že z her jako Ve stínu havrana, Hovniválové, Dreamland, Argo Adventure či přece jen novější Pohádce o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce si nepamatuju už vůbec nic. Jo a Edna byla něco jako Dizzy.
Dračí historie
Polda
Na Swigridovu kletbu, v níž bylo třeba porazit zlého kouzelníka, který na celý kraj uvalil věčnou zimu, se dnes vzpomíná jako na opad (viz třeba pěkný rozbor na High-voltage.cz), mě ovšem bavila. Dohrál jsem ji za nějaké dvě hodiny, podíl na tom měl i fakt, že používání všech předmětů bylo logické, což se o většině českých adventur říct nedalo. Ale jasně, profi záležitost to nebyla a třeba dabing byl vyloženě tragický i na tehdejší dobu.
Relativně OK byla Dračí historie, v níž malý dráček hledal svého tatínka, aby dostal výprask. Hře tehdy hodně pomohl český dabing.
Protipólem všem těm humorným komediím byl vážně pojatý Gooka, k němuž byla, pokud se nepletu, tehdy přiložená i knížka. Tato hra je ovšem často skloňována hlavně ve spojení s možností hru zkazit, aniž by vám o tom dala vědět. Nic moc nebyly ani animace.
Posel bohů
Vrcholem české adventurní tvorby byla asi hororová adventura Posel smrti (recenze na Bonuswebu). Já bych ovšem rád vzpomenul na kousek Posel bohů (ne remake) z roku 1998, což byla adventura viděná z vlastního pohledu. Její hlavní hrdina Stanislav Novotný byl takový český Indiana Jones. Jedna z mála her, kterou mám chuť zahrát si znovu i po letech.
Z původem polských, do češtiny přeložených her zmíním jedinou: adventuru Agent Mlíčňák, které tehdy velmi pomohlo to, že ji skvěle přeložil (a mnohé si zřejmě vymyslel) Andrej Anastasov, redaktor Score a dobová herní modla. Těžko říci, jaký bych z ní měl dojem dnes, ale tehdy dostávala pěkná hodnocení a mezi hráči byla populární. A jedna perlička: Petr Vochozka se tehdy rozhodoval mezi českým názvem Agent Mlíčňák a Agent s mlékem na bradě. Češi ovšem vytvořili i velmi dobré logické hry, za všechny Boovie a Fish Fillets.
Agent Mlíčňák
Tears
A samozřejmě i v Česku to spousta her nedotáhla do konce. Nejvíc mě tehdy mrzelo zrušení ambiciózního středověkého RPG Tears od Karla Papíka, v němž herní postavy měly mít svoji vlastní rutinu, a na první pohled tak žít svým životem – jít pracovat na pole, večer chodit domů a podobně. A musím říct, že když dnes opět vidím záběry z dema, vypadá pořád kouzelně. V Interplay tehdy ovšem dali přednost jiné hře. Jmenovala se Baldur’s Gate.
