RECENZE: Remake kultovní Zeldy okouzlí novou grafikou a starou dobrou hratelností

Remake hry The Legend of Zelda: Link’s Awakening, která před více než čtvrt stoletím vyšla na Game Boye, zaujme na první pohled milou, pestrobarevnou grafikou. Ale nenechte se zmást. Pod touto vrstvou se ukrývají náročné souboje i řešení hádanek v kobkách, které připomenou, čím byly hry dřív tak skvělé.

U The Legend of Zelda: Link’s Awakening je úplně jedno, jestli patříte mezi fandy série, nebo zda půjde o vaše první seznámení. Hra totiž stojí tak trochu mimo; chybí v ní království Hyrule a nenarazíte v něm ani na princeznu Zeldu.

The Legend of Zelda: Link's Awakening

Hlavní hrdina Link ztroskotá na záhadném ostrově Koholint. Aby se mohl vrátit domů, musí získat osm magických nástrojů, pomocí nichž probudí Wind Fish, což je létající velryba. Putování zahrnuje průzkum celého ostrova, získávaní nových schopností, něco málo dialogů, hlavně však souboje a hádanky.

Poté, co vás na pláži zachrání půvabná dívka Marin, si zvolíte jednu ze dvou obtížností. Kromě Normal je tu Hero, u níž udělují nepřátelé dvakrát větší damage a nepadají ani bonusová srdíčka pro doplnění zdraví. V praxi to znamená, že budete mnohem více umírat. A pokud hru neznáte, zapotíte se i na Normal. Takže volbu dobře zvažte. Ještě dodám, že nepřátelé i rozbité předměty se obnovují. 

Kontrolu nad postavičkou Linka přebíráme v domečku Marin. Sebereme štít a vydáme se na pláž najít meč. To je základní výbava, kterou budeme potřebovat až do úplného konce. Štít zpočátku jen blokuje různé projektily, například šípy, ale později je s ním budete i odrážet zpět na nepřátele. Meč asi není třeba komentovat, kromě nepřátel s ním posekáte i překážející porosty.

The Legend of Zelda: Link's Awakening

Herní svět je otevřený, nicméně k cíli se postupuje až na výjimky lineárně. Funguje to tak, že si postupně osvojujete schopnosti, které vám pomůžou překonávat překážky blokující cestu. Například v okamžiku, kdy získáte magický náramek, pro vás nebude problém zvednou obrovský balvan a odhodit ho stranou. Přirozeně si tak na mapě zkrátíte cestu, protože najednou dokážete rozbít šutráky blokující průchod u vesnice, zatímco předtím jste se na stejné místo dostali mnohem delší oklikou.

The Legend of Zelda: Link's Awakening (2019)

Postupně se naučíte potápět, používat vystřelovací hák, probíjet cestu pomocí bomb u skrytých chodeb a podobně. Tím přirozeně a pozvolně rostou i nároky na hráče, protože pořád musíte mít na paměti, že k postupu využíváte celý svůj arzenál. 

V rozumných mezích zůstalo naštěstí i cestování po ostrově. Časem si zpřístupníte nejenom záchytné body pro rychlé cestování, ale hlavně se naučíte zahrát na okarínu melodii, která vás k libovolnému objevenému warp bodu přenese. Horst Fuchs by určitě souhlasil, že to už se vyplatí.

Minihry pro zpestření

Link’s Awakening obsahuje hned několik zpestření. Sbíráním poschovávaných mušlí si vylepšíte výbavu. V první vesnici si můžete jít zarybařit či zkusit sbírat věci drapákem. Později se budete plavit na raftu, a to buď na čas, nebo s cílem posbírat co nejvíc předmětů. 

Novinkou je pak možnost sestavit si vlastní dungeon, který zahrnuje i několik výzev. V tomto režimu si z bloků, které postupně objevujete, můžete poskládat vlastní kobku. Svůj výtvor si posléze uložíte na figurku amiibo, kterou si pak kamarád přiloží ke svému Switchi a váš dungeon si tak nahraje. Bez okolků se přiznám, že jelikož mi dávaly kobky pořádně zabrat, vytvářet a hrát nějaké další mě zase tak nelákalo. Ale ta možnost tu každopádně je.

The Legend of Zelda: Link's Awakening (2019)

Projdete se lesem, navštívíte hory i starobylé ruiny. V putování vám bude nápomocen přítel na telefonu Ulrira. Když ho navštívíte osobně v jeho příbytku hned v úvodní vesnici, nic vám neřekne. Pokud mu ovšem zavoláte z některé telefonní budky v herním světě, navede vás, jak pokračovat dál. Někdy přímo, jindy neřekne úplně všechno (například nezmíní mezikrok), jeho rady každopádně oceníte.

The Legend of Zelda: Link's Awakening (2019)

Nicméně vše dosud zmíněné je jen jedna část hry. Ta druhá se skrývá v podzemí či v horách. Dungeony, česky kobky, chcete-li. Jsou to poměrně velké komplexy místností, v nichž se ukrývá boss a za ním jeden z hudebních nástrojů. Cestu vám blokují nepřátelé, zamčené dveře i řada hádanek. V každé kobce chcete co nejdříve najít mapu (budete do ní koukat pořád), kompas (signalizuje neobjevený klíč) a šém do soch sov, které alespoň naznačí, co dělat.

The Legend of Zelda: Link's Awakening (2019)

Celý dungeon je funkční mechanismus, je proto třeba vnímat ho jako celek, v němž se hádanka neomezuje pouze na místo, v němž se právě nacházíte. 

V tomto kontextu nedoporučuji odkládat dokončení kobky třeba na další den, protože zatímco při hraní máte ještě všechno v hlavě, druhý den jsem si připadal ztracený.

Nová figurka amiibo Linka

Vychází zároveň se hrou 20. září.

Amiibo - Link – The Legend of Zelda: Link’s Awakening

Zároveň platí, že musíte mít oči na stopkách. Zaseknout se například kvůli tomu, že v temné místnosti přehlídnete popraskanou zeď, jíž lze bombou rozbořit, je celkem snadné. Naprostá většina postupů mi přijde logická, ale zásekům jsem se nevyhnul. Největší jsem měl v levelu 7 (Eagle’s Tower), kdy jsem vlastně omylem zjistil, že... ale na to už si musíte přijít sami. Každopádně tento dungeon mě potrápil ze všech nejvíc.

The Legend of Zelda: Link's Awakening (2019)

Grafika ve stylu „moderního retra“ vypadá parádně, Link se pohybuje tradičně v osmi směrech. Vedle toho tu jsou ovšem i krátké 2D pasáže, v nichž hopsáte, občas řešíte hádanku a nakonec bojujete i s některými bossy. Tyto bitvy s proměnlivou obtížností jsou založené čistě na šikovnosti. Pokud zemřete, neobjevíte se hned u bosse, ale u vstupu do kobky. Naštěstí si během řešení každé kobky zpřístupníte portál, který cestu alespoň trochu ukrátí.

The Legend of Zelda: Link’s Awakening

Každopádně není těžké domýšlet se, proč se hra kdysi zapsala do herní historie. Není to jen příjemný závan starých herních časů, Link’s Awakening boduje svým pojetím i dnes. K příběhu, v němž postupně odhalujete tajemství ostrova, tklivému konci, skvělým hádankám a radosti z objevování přidává i výtečné audiovizuální zpracování.

A špatná nakonec není ani herní doba. Hra neukazuje přesný čas, ale mám pocit, že nějakých patnáct hodin, možná o fous víc, mi zabralo dokončit příběh. Po skončení ovšem můžete nahrát save před finálem a pokračovat v hledání tajných míst, hraní miniher či navrhování vlastních dungeonů. Tak hodně štěstí.