RECENZE: The Legend of Zelda: Breath of the Wild je kandidát na hru roku

The Legend of Zelda: Breath of the Wild sklízí jedno absolutní hodnocení za druhým. Její podmanivost tkví ve správném pojetí otevřeného světa, povedených soubojích a chytrých hádankách.

Někteří Breath of the Wild označují za nejlepší hru poslední dekády. S tímto hodnocením bych byl zatím opatrný. Rozhodně však nemám v úmyslu čurat proti větru, protože souhlasím s tím, že nová Zelda je výjimečná.

Je to hra, která dává otevřenému světu smysl, protože ve vás znovu vyvolá radost z prozkoumávání a objevování. Po opuštění startovní zóny Great Plateau se totiž můžete vydat kamkoliv. Klidně můžete doběhnout k hlavnímu bossovi (a zemřít). Příběh vás samozřejmě nasměruje, kam se vydat. Kouzlo je ovšem v tom, že i když víte, kam jít, jen tak tam nedojdete. Ne, že by to nešlo. Jen vaši pozornost upoutá spousta věcí, které budete chtít blíže prozkoumat.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Líbí se mi umělecký směr, kterým se tvůrci vydali po grafické stránce, ve spojení s hromadou detailů. Například když prší, těžko se šplhá po skalách, protože to klouže. Poblíž Death Mountain je zase potřeba vypít ohnivzdorný elixír nebo si navléci ohnivzdorné brnění, aby hlavní hrdina Link nezačal hořet. Pobavilo mě ovšem, že mi shořely zbraně a štíty ze dřeva (v té době už slabé). Srdce pyromana zaplesá, až budete zapalovat místa porostlá trním a s uspokojením sledovat, jak vám plameny uvolňují cestu.

Budete lovit zvěř, sbírat bylinky a při vaření experimentovat s recepty. Parádní jsou i souboje. Když dostanete obřím kyjem, odmrští vás rána stranou a po dopadu se budete ještě chvilku kutálet. Je vážně skvělé, jakým způsobem hra zohledňuje měřítko. Když chcete vědět, co je před vámi a co se v okolí nalézá, musíte vyšplhat na věž nebo kopec a rozhlédnout se. V Zeldě platí jednoduchá pravidla.

Sto let spánku

Příběh se odehrává sto let poté, co bylo království Hyrule zničeno a jeho šampioni poraženi. Zlo zosobněné démonem Ganonen triumfovalo. Ganon ovládl technologie prastaré rasy, konkrétně mechanické Ochránce a čtyři Božská zvířata, která ho měla zlikvidovat, ale nakonec to byl on, kdo pomocí nich zničil království. Po sto letech se ze spánku probouzí hlavní hrdina Link.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

To, že si nic nepamatuje, je sice klišé na úrovni amerických policajtů s koblihou a hnusným kafem, ale pro potřeby hry je to chytrý tah. Spolu s Linkem tak objevujeme, co se s královstvím stalo a jaký osud dostihl staré známé. Zároveň je to ideální hra pro všechny, kteří se Zeldou zatím neměli tu čest.

Cílem je samozřejmě zastavit Ganona, jehož síla ještě narostla, a zabránit mu, aby zničil celý svět. A také zachránit princeznu Zeldu. K tomu se bude hodit znovu ovládnout a získat na svoji stranu čtyři Božská stvoření. Vedle toho ovšem narazíte na řadu drobných příběhů, v nichž obyvatelům pomáháte s jejich všedními starostmi či přáními.

Technologie a výbava jako základ úspěchu

Link se většinu triků naučí hned na začátku a využívá je prostřednictvím tabletu Sheikah Slate. Ten funguje jako dalekohled, mapa a prostřednictvím run propůjčí důležité schopnosti. Chcete, aby se odkryla mapa a ukázaly se cesty? V každé zóně musíte vyšplhat na věž a aktivovat ji. Věže a oltáře (o nich později) fungují jako teleportační body, které usnadní pohyb po království.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Tablet dále propůjčí čtyři základní schopnosti. Dálkově odpalovaná bomba se hodí nejen proti potvorám, ale i k uvolnění průchodu či k aktivaci spínače. Magnet slouží k manipulaci s kovovými objekty, ale vytáhnete si pomocí něj třeba truhlu z vody. To vás bude bavit.

Víte, že ...

• Zelda: Breath of the Wild je poslední hra od Nintenda na Wii U.

• Hra původně více využívala GamePad na Wii U (jako Sheikah Slate), kvůli vydání na Switch však byly některé prvky odstraněny.

• Zelda: Breath of the Wild na Switch je nejúspěšnější samostatně prodávaný launchový titul Nintenda.

• Na Wii U běží hra v 720p, na Switchi v doku 900p (a s kvalitnějším ozvučením).

Stáze dočasně zastaví vybrané objekty v čase, nicméně zachová jejich kinetickou energii, takže během chvilky můžete ovlivnit směr pohybu i u velkých objektů. Na vodním povrchu lze také nechat vyrůst kostku ledu, což se hodí v mnoha situacích. Můžete si vytvořit potřebnou plošinku, zabránit průniku laseru nebo kostku necháte vyrůst pod mřížemi, čímž je zvednete.

Později se Sheikah Slate promění ještě ve fotoaparát, pomocí nějž si vytváříte vytváříte encyklopedii monster, zbraní a dalších věcí, na které narazíte. Při prvním setkání je tak celkem užitečné si monstrum vyfotit a zjistit, čím je nebezpečné a jaká z něj „padá“ kořist.

Není to hra na hrdiny

Ačkoliv se Zelda hraje jako hra na hrdiny, není to hra na hrdiny v tom smyslu, jak tento žánr dnes vnímáme. Link totiž nezískává zkušenosti, jeho síla roste a klesá jen prostřednictvím brnění a zbraní. Trvale zlepšovat lze pouze dvě hodnoty, a to staminu a počet životů. Aby se tak stalo, potřebujete čtyři tzv. Spirit Obry, abyste si u sochy bohyně navýšili buď životy, nebo staminu. Orby získáte za pokoření výzvy u oltářů.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

I v tom tkví přitažlivost Zeldy. Link se pozvolna nemění v boha, ale zůstává smrtelníkem, jenž je součástí herního světa, ne někým nad ním. Větší počet životů se hodí vždy. Nejsme roboti, děláme chyby a s větším počtem srdíček jde vše lépe. Možná důležitější je však stamina. Ta určuje, jak dlouho vydrží Link běžet, plavat, šplhat či plachtit.

Tím se dostávám k dalšímu fantastickému prvky hry. Link totiž může vyšplhat prakticky kamkoliv. Vidíte před sebou obří skálu? Není problém. Jediné, co vás limituje, je stamina. Nebo déšť. Ale ani stamina není nepřekonatelný problém. Stačí si navařit jídlo, jehož konzumace doplňuje nejen srdíčka, ale i staminu.

Na vrcholku hory se pak pěkně postaru rozhlédnete, co zajímavého je v okolí. Důležitá místa si můžete zaznamenat do mapy. A pak následuje další věc, která se jen tak neomrzí – použití kluzáku. Jednoduše doplachtíte k dalšímu místu, které si přejete navštívit, a zároveň se pokocháte pěkně z výšky okolím. Skvělá věc.

Na velikosti záleží

Nedílnou součástí jsou samozřejmě souboje. Už na začátku jsem naznačil, že na velikosti záleží. Když schytáte ránu kyjem, odletíte o pár metrů stranou. A že stojíte zrovna na kraji útesu? Smůla. Jenže stejnou mincí můžete oplácet i vy.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Nebývá úplně dobré hned vlítnout mezi nepřátele. Pokud jsou zhruba stejně silní, přesila vás semele. Někdy se vyplatí soubojům vyhnout úplně a vrátit se později, od věci není ani útěk. Pokud už se rozhodnete pro boj, je výhodné, alespoň tedy zpočátku, postupovat jako tichošlápek. To znamená přikrčit se a některé nepřátele sejmout pěkně nepozorovaně zezadu na jednu ránu.

Hodí se i luk s mnoha druhy šípů. Jenže pozor, například elektrizující šípy, které vás omráčí, mohou používat i nepřátelé. Na těžší bitvy proto musíte být pořádně připraveni. To znamená, že si navaříte jídlo, lektvary, zkrátka doplníte zásoby.

Zbraně i zbroje lze měnit bez postihů i během bojů. V různých situacích tak budete používat různé zbroje. Například Zora Armor umožní šplhat po vodopádech, zatímco za zkompletování setu Flamebreaker získáte ohnivzdornost.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Boje na blízko fungují klasicky pomocí zacílení, kdy uskakujete nepřátelským útokům, nastavujete šít, a ve vhodných chvilkách útočíte. Pokud uhnete na poslední chvíli, aktivuje se Perfect Dodge, kdy se čas kolem dočasně zpomalí, zatímco vy rubete nepřítele hlava nehlava.

Zbraně se používáním opotřebovávají, a to až nepříjemně rychle. Na slabší nepřátele tak je lepší používat horší výbavu a silné zbraně si šetřit na silnější potvory a bossy.

Je třeba zapojit hlavu

Samostatnou kapitolou jsou oltáře, které po aktivaci fungují jako teleportační uzly. Není to ovšem jejich jediná funkce. Každý totiž ukrývá nějakou výzvu, za jejíž pokoření získáte Spirit Orb nutný k vylepšení zdraví nebo staminy. A jako bonus jsou v nich truhly s pořádnou výbavou nebo těžko získatelnými materiály, takže motivací, proč je plnit, je více než dost.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Výzvy jsou dvojího typu: bojové, nebo hádanky. Souboje jsou různě náročné. K některým jsem se musel vrátit později, protože jsem neměl dobré zbraně. Vypadalo to třeba tak, že jsem o robota rozbil už tři zbraně, zatímco na jeho životech se to sotva projevilo. Jako v tom vtipu, kdy si do přestřelky přinesete nůž. O pár hodin později už nebyl problém. Dobré je, že uzel pro teleportaci se aktivuje, i když oltář není pokořen.

Raději mám ovšem ty hádankové výzvy. Tady přijde na řadu manipulace s předměty, aktivace spínačů, uhýbání před lasery a další. Někdy je třeba jen zručnost jako v případě, kdy pomocí gyroskopu nakláníte plošinou s předměty, jindy je třeba pochopit nějaký mechanismus či projít delším komplexem s nástrahami. Všechny získané zkušenosti pak zúročíte při přebírání kontroly nad čtyřmi božskými tvory, což jsou vlastně samostatné velké dungeony se vším všudy. A to včetně trvalého bonusu za výhru.

Spoustu zábavy si užijete také s vařením. Během cest budete sbírat bylinky, jablka, lovit zvěř kvůli masu (je třeba se opatrně připlížit, aby se zvíře nevylekalo), a z monster sbírat různé části, které se hodí do lektvarů.

Jenže úplně na začátku je třeba najít ohniště s kotlíkem. Pak musíte rozdělat oheň, což se také neděje automaticky. A teprve pak si vyberete až pět ingrediencí, které hodíte do kotlíku a čekáte, co z toho vnikne.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Obecně platí, že není dobré kombinovat předměty s různými efekty, ale zůstat vždy jen u jednoho. Suroviny lze jíst i samostatně, nicméně uvařené doplní více zdraví a uvařené jídlo obchodník vykoupí za více peněz. Na Zeldě je skvělé, že vám všechno nevysvětlí hned, ale některé zákonitosti si musíte objevit sami, a to prakticky ve všech ohledech.

Co se týče technického zpracování, testoval jsem verzi pro Switch a nemůžu si stěžovat. Nenarazil jsem na vizuální nebo nějaký game breaking bug. Většinu času jsem hrál v handheldovém režimu a stalo se mi pouze jednou, že se asi na sekundu nebo dvě výrazně propadlo snímkování. Ovládání mi vyhovovalo na sto procent.

Slovo závěrem

Breath of the Wild je nebezpečně chytlavá záležitost, podobně jako strategie, u nichž si říkáte „ještě jeden tah a jdu spát“. Jen místo tahu chcete prozkoumat ještě další místo nebo splnit ještě jeden úkol. A tím se dostáváme zase na úplný začátek.

Je to svět, který vám nedá vydechnout, protože pořád narážíte na něco nového, a přitom neupadá rychle do stereotypu jako jiné otevřené světy. Je to zkrátka výjimečná hra, která se řadí do zlatého fondu, podobně jako Zaklínač 3, The Last of Us, Grand Theft Auto 5 nebo Uncharted 4 (nemyšleno žánrově, ale kvalitou a dopadem). Nintendo si lepší launchovou hru na Switch nemohlo přát. A pro ty, kteří hrají na Wii U, to je příjemné rozloučení.