Toto video není vhodné pro někoho, kdo trpí melissofóbií, tedy strachem ze včel. Je na něm vidět, jak si při vybírání úlu sběrač strká plné hrsti včel pod tričko a po práci je klidně vypustí ven.
Dalal pracoval původně jako asistent lékaře v Kalkatě, kde pomáhal praktikovat indický způsob medicíny a všiml si, že lékař ve svých receptech používal velké množství medu. Práce se včelami se mu líbila, a tak se vrátil do své rodné vesnice a začal včelařit.
Včelaření s alergiíNa základě zkušeností včelařů jsou rekce na včelí bodnutí vyloženě individuální a tomuto koníčku se může věnovat i člověk, který podle krevních testů má pozitivní reakci na bodnutí. Základem je však používat plné boty, kombinézu, klobouk a rukavice, i když se sousedi smějí, že vypadáte jako kosmonaut. Dále se doporučuje mít nablízku lékárničku s lékem doporučeným od alergologa a vždy plně nabitý mobil pro přivolání lékařské pomoci pro nejhorší případ. |
Jednatřicetiletý Dalal tvrdí, že se stal vůči včelímu bodnutí imunním. „Jednou jsem dostal 300 žihadel a dokonce jsem krátce upadl do bezvědomí. Ale bolest začala kupodivu brzy opadávat a přestaly se mi třást ruce a nohy,“ vzpomíná včelař.
„Napřed jsem si říkal, že se snad vrátím do Kalkaty ke svému původnímu málo placenému povolání, ale postupem času jsem už žádné bodnutí necítil. Maximálně mám pak nějaké drobné otoky kolem úst, ale to spraví šálek horkého čaje,“ popisuje.
Nakonec zůstal a založil si malou firmu, která prodává med pod značkou Natural Honey. A je rád, že mu vzpomínka z dětství, kdy lezl po stromech a viděl z větví visící včelí hnízda, předurčila jeho životní cestu.
Dalal je tak trochu výjimkou, protože obecně se spíše stává, že včelaři a jejich rodinní příslušníci jsou více ohroženou skupinou, kde se zvyšuje alergie na včelí bodnutí. Podle výzkumu, který provedl Ulrich Müller z Ziegker Spital v Bernu (Švýcarsko), anafylaktická reakce způsobuje průměrně tři úmrtí ročně. Systémové alergické reakce byly podle něj pozorovány u 45 % včelařů s méně než 15 bodnutími za rok.
