Jak napsal deník Independent, největší problém spočívá v tom, že včely nejsou jediným opylovačem v přírodě, ač jsou zřejmě nejpilnějším a nejznámějším. Tím, že se vrhnou na veškerou dostupnou potravu v okolí, seberou jídlo ostatním opylovačům, kteří také touží po nektaru.
Stane se tak vlastně opak toho, o co propagátoři městského včelaření usilují. Totiž aby si lidé uvědomili důležitost hmyzu při zachování přírody, její důležitosti a celkového koloběhu, kdy je hmyz důležitý i pro nás.
Vždyť co může být hezčí, než když „noví“ včelaři mohou pohostí návštěvu vlastnoručně vyrobeným medem a přednáškou o tom, jak jsou ubývající včely přínosné pro celou krajinu a úrodu.
Doktorandka Gail MacInnisová z kanadské McGill University říká, že zatímco největší hrozbou pro včely a hmyz je ve venkovských oblastech ztráta stanoviště, ze kterého se však mohou vzpamatovat tím, že si najdou jiné místo pro život, včelaření ve městech představuje rostoucí hrozbu.
„Musíte mít na paměti, že včely žijí v až 80tisícových koloniích. Všechny soutěží o stejnou potravu. Je-li výskyt květin ve městech omezen na zahrady a parky a zároveň dochází k přílivu tisíců a tisíců včel, zdroje obživy se rychle vyčerpávají,“ tvrdí.
Dává celý problém do souvislosti s tím, že díky monokulturám v zemědělské krajině se mnozí divocí opylovači stěhují za potravou tam, kde se snaží nalézt nová útočiště, tedy i do měst. V důsledku to znamená, že městské oblasti mohou být nakonec druhově pestřejší než venkov.
31. ledna 2018 |
MacInnisová se snaží rozptýlit mýtus, že včely medonosné jsou ohroženým druhem, protože v celosvětovém měřítku populace včel podle ní rostou. „V mnoha oblastech je nejběžnější evropská včela medonosná, o kterou se starají lidé. Ale tu bych přirovnala k hospodářským zvířatům. Našla jsem dokonce skvělou analogii: včelařství jako metoda pro záchranu včel je něco jako chov kuřat, aby se zachránili ptáci,“ dodává s ironií.
Naráží tak na fakt, že včely nejsou jediným hmyzem, který se stará o opylování, a i druhů včel je na světě kolem dvaceti tisíc. A divocí opylovači by měli podle ní chránění o to více, neboť jsou daleko citlivější za změny hospodářské krajiny.
Myslí si, že včela medonosná se díky farmářům snaží více držet krok se změnami, ale jednoho dne se klidně může stát, že klasické včelaření se farmářům přestane vyplácet, což bude znamenat konec klasického hospodaření. Místo toho vybízí k udržitelnějšímu způsobu opylování plodin, podporovat méně obří monokulturní pole a začít na farmách poskytovat více biotopů a květinových zdrojů pro divoké opylovače.
