Na rozdíl od naší v podstatě mírumilovné sršně jde o predátora, který v Evropě nemá přirozené nepřátele. Původně se zdálo, že horský masiv Pyrenejí pro ni bude nepřekonatelnou bariérou, nicméně už v roce 2010 se objevila ve Španělsku a o něco později v Portugalsku.
Výskyt byl též podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky nahlášen v roce 2011 z Belgie (ale o rok později zde nezaznamenána nebyla). Itálie oznámila výskyt druhu v roce 2013, Německo o rok později.
Problém se sršní asijskou je v tom, že dokáže decimovat evropská včelstva. „Mají velmi silná kusadla a naše včely se jim nedokážou ubránit. Takže sršně je v podstatě rozkoušou. Několik jedinců sršně asijské dokáže zničit celý úl,“ vysvětluje včelař Radek Smrčka.
V podstatě jim jde o teritorium a o jídlo. Živí se hmyzem a v úlech ho mají nadbytek „jako na tácku“.
Stávající rozšíření sršně asijské v Evropě
Východní včelstva si během milionu let vypracovala proti útokům účinnou strategii. Jakmile se objeví predátor, včely se kolem něj shluknou do tak těsného roje, že mu znemožní přívod vzduchu.
Navíc silným máváním křídel zvednou svou teplotu až nad 47 stupňů, což je pro sršeň asijskou neslučitelné se životem – v podstatě ji upečou. Takovou strategii však evropské včely nemají, proto hynou.
Velmi dobře je to vidět na videu, které připomíná filmy jako Válka světů, kde pouhých třicet jedinců zničilo 30tisícový úl. V tomto případě jde ovšem o velké japonské (mandarínské) sršně, které se v Evropě nevyskytují. Nicméně sršeň asijská loví včely podobně, a proto se jí evropští včelaři tolik bojí.
Na rozdíl od naší sršně obecné je trochu menší, ale podle některých zdrojů je velmi agresivní. Naše sršeň obecná sice budí strach a hodně lidí se bojí jejího hlubokého zvuku, ale stačí se nepřibližovat na méně než 50 centimetrů a nedráždit ji a lze vedle ní docela bez problémů žít.
Oproti tomu sršeň asijská pronásleduje člověka až do okamžiku, kdy mu dá žihadlo. Při větším pobodání hrozí i úmrtí.
Zatím podle materiálů Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky neexistuje efektivní likvidace tohoto druhu v Evropě. Ve Francii byly (a jsou) odstraňována hnízda, zatím bez valného úspěchu snížení populace.
Takže se na francouzském venkově místními drobnými zemědělci začínají na jaře využívat tradiční postupy lákání královen na plastové lahve obsahující černé pivo s cukrem.
Na začátku zimního období jejich hnízda mohou vydrancovat někteří ptáci (žluna, sojka, sýkory), během sezony loví některé jedince včelojed lesní či vlha pestrá, což vzhledem k početnosti populací představuje zanedbatelný vliv. Občas je zaznamenán případ parazitujících jedinců z čeledi očnatkovití (Conopidae) či hlístic rodu Pheromermis, opět jde však o zanedbatelný vliv.
