Polévku z jarních bylinek vylepšil hovězí vývar
Polévka z jarních bylinek
Polévky patřily k základnímu jídelníčku po staletí. Hospodyňky při přípravě využívaly sezonní plodiny, v tomto případě jarní bylinky.
K přípravě následující polévky potřebovaly kerblík, openec (což je lidové označení popence obecného, zvaného též zemní břečťan či kundrátek), lístky jahodové, fialové a kmínové a mladou zelenou cibulku.
Postup v originálním znění: Bylinky vyper dobře a svař v hovězí polívce, proceď je, rozsekej na drobno, dej rozsekané do hrnku a hovězí polívku, v kteréž byly vařeny, na ně nalej.
Dej pak do hrnečku dvě pěkné lžíce mouky, rozmíchej ji se třemi loty (lot je stará jednotka hmotnosti představující asi 17 gramů) másla, přidej trochu vlažné smetany, tři žloutky, rozmuť to dobře dohromady, vlej do vařící polívky, kterou trochem květu okořeň, rozmíchej ji dobře u ohně a vlej ji do mísy na žemličku, na kostky rozkrájenou a usmaženou.
Druhů polévek bylo mnoho. Chudší uvařili ve velkém hrnci to, co bylo zrovna doma – zelí, hrách, brambory či zeleninu, za přikusování chleba pak pojídali i několik dní. Některé se vaří dodnes, třeba česnečka nebo couračka.
To se zvlášť uvaří brambory a zvlášť zelí, které se zahustí moukou rozmíchanou ve smetaně, povaří, přidají se brambory a nakonec kus másla. Pivní polévka byla také jednoduchá – pivo se povařilo s kmínem, zahustilo se moukou rozmíchanou v mléce, přidaly se žloutky, máslo, med a sůl.
A nebo takzvaná gramatika, která svůj název údajně získala v 18. století, protože ji často vařili chudí studenti. Tvrdý chléb se rozvařil v pivu (u chudších lidí ve vývaru z brambor), přidalo se máslo, kmín, rozšlehané vejce a kysaná smetana.
