Ať už chcete okoukat od mistrů kuchařů nové fígle nebo se potřebujete teprve naučit, jak se správně drží vařečka, v obou případech se můžete obrátit na profesionály v kurzech vaření. Vyzkoušeli jsme, jestli má taková lekce vůbec smysl a co všechno se při ní naučíte.
Kurzy vaření |
Kluci v akci byli největším zklamáním, ačkoliv jsem se na známé tváře nejvíce těšila. Představovala jsem si show plnou zábavy, kvalitních surovin a hlavně přičichnutí k řemeslu. Opak byl pravdou. Z kurzů, které jsme absolvovali, byl nedražší, zaplatili jsme asi 4 000 korun. Ne že by neexistovaly ještě dražší kurzy, ale za to, co (ne)předvedli, to bylo opravdu hodně.
Vedl ho "ten s vlasy"
Tříhodinový kurz vedl jen Filip Sajler (z dvojice je to ten s vlasy), zahájil ho zdlouhavým monologem o české prvorepublikové kuchyni, která byla tématem lekce. Za sporák si stoupl Filip sám.
K plotně nás ale skoro nepustil. Já jsem například během celého kurzu nakrájela pouze válečky kozího sýra a oloupala jednu cibuli. Další kurzista zase za celou dobu jen oloupal chřest, jiný nakrájel rybu. Jediné, co jsme dělali všichni sami a poctivě, bylo servírování jídla.
Protože jsem projevila zájem proniknout do tajů holandské omáčky, měla jsem tu čest rozklepnout dvě vejce (slovy pouze dvě vejce, víc jich v moderní hotelové kuchyni neměli). Další přípravu jemné žloutkové lahůdky jsem si ale nezkusila, zbytek dodělal Sajler.
Zakončil ji ale slovy: "Já to sice dělám takhle, je to rychlejší. Ale vy to doma nezkoušejte, to by se vám určitě nepovedlo, zvolte jednodušší metodu." Ale proč jsme se tedy nenaučili právě tu?
Neptejte se, udělají si z vás legraci
Zvědavé otázky nebyly žádané. Když jsem si nechala vysvětlit, jak se připravuje koprovka, a pak se zeptala ještě na demi glace (bohatá hnědá omáčka), kuchař Sajler pohlédl na mého přítele a s ironií v hlase prohlásil: "Jak s ní můžete žít?"
Jízlivé poznámky si neodpustil ani ke slečně, která mu pomáhala s nošením zapomenutých pomůcek z hotelové kuchyně. "Ach jo, copak neví, co je cedník? Beztak ho z kuchyně nepřinese, hlavně že postavu má suprovou, hmmm."
Na "gurmánská kolena" mě ale srazily detaily, kterými si neulehčuji přípravu ani v největším presu. Předem oškrábaný a zavakuovaný mix zeleniny pro vývar pokládám za lenost. Daleko radši bych na kurzu tu mrkev oškrábala sama. Koupené předvařené brambory ve vakuu na kulinářském kurzu považuji vyloženě za barbarství. Copak je takový problém hodit pár brambor do vody?
Těšila jsem se, že se na kurzu naučíme chlupaté knedlíky. Omyl, pan kuchař je koupil připravené, opět v jeho oblíbeném vakuu. Neodpustil si navíc poznámku: "A vážně chcete ty knedlíčky dva? Tak to je blbý, večer ke mně přijde kamarád na kachnu, tak jsem je chtěl vzít ještě domů. Ale takhle mi jich moc nezbude, to budu muset jet koupit nové." Naivně jsem se domnívala, že jsou tam jen a jen pro nás.
Čekala jsem, že když jídlu budeme dodávat šmrnc račími ocásky, že to nebudou ty předem připravené a naložené v oleji. Čekankové puky nebyly schované ve tmě. Zdám se vám náročná? Ale od kurzu za čtyři tisíce korun přece čekáte špičkovou úroveň.
Jídlo jsme si servírovali se svými partnery navzájem, jako předkrm (mimochodem, předem nevíte, co budete vařit) se podával chřest s kozím sýrem a zálivkou, následoval candát a čekanka opečená na másle.
Jako hlavní chod se servírovalo vepřové na paprice s opečeným bramborem a fazolkami. Dezert nebyl. "Vypadám snad jako cukrář?" odvětil kuchař Sajler na mou zřejmě příliš dotěrnou otázku, jestli si pochutnáme na něčem sladkém. Místo toho byla křenová omáčka s chlupatým knedlíkem (vybojovala jsem si dva). Přesně po třech hodinách kurz končil, na Sajlera už totiž ve vedlejší místnosti čekal kamarád, ke kterému pravidelně odbíhal, zatímco jsme konzumovali jednotlivé chody.
Kluk byl v akci sám
Pán(ové) až příliš sáz(ej)í na mediální tvář. Kurz by raději měli vést ve vybaveném kulinářském studiu (na zámečku, kde se konal, už jsem byla dvakrát jako host na svatbě a v sále, kde jsme vařili, se vždycky tančilo).
V kurzu jsem si celou dobu připadala jako komparzistka, která mohla při natáčení televizní show hlavní hvězdě jen přikyvovat. Upřímně, oproti sledování obrazovky byl rozdíl jedině v tom, že jsem mohla hotové pokrmy ochutnat... Kluci, tak tohle příliš akční nebylo.
Můj dojem završilo dožadování se receptů, které mi i přes urgenci zaslali až po čtrnácti dnech. A navíc nešlo ani přesně o ty, které jsme "vařili." Jako by jim na těch, které už "zkasírovali", nezáleželo.
Kurz doporučuji pouze fanynkám Kluků v akci, kterým stačí se na svůj idol podívat, aniž by přitom bylo třeba odvést "špinavou" kuchyňskou práci.
Čerstvá škola vaření
|
Jak reagovali Kluci v akciJe pochopitelné, že majitelům Čerstvé školy vaření se kritika autorky příliš nelíbila. Abychom byli objektivní, zveřejňujeme reakci Filipa Sajlera, který kurz vedl: Na těchto stránkách jsme si mohli přečíst to, jak probíhají kurzy vaření s Kluky v akci, který na nás (tedy přesněji mě) nenechal nit suchou. Věřím, že negativní a kritické články vždy čtenáře upoutají, v tomto případě mám ale pocit, že paní Červená byla zřejmě na zcela jiném kurzu. To, že pani Červenou nebaví můj humor, s tím bohužel nic neudělám. Hned po uveřejnění článku, jsme poslali link jejího článku s dotazem na ostatní účastníky této lekce ze dne 11. dubna 2010, jak byli oni spokojeni, všichni odepsali pozitivně a v superlativech. Jen ve zkratce: naše škola vaření probíhá vždy takto, na úvod je krátká teorie o daném tématu, osobní zkušenosti s tématem. Poté probíhá praxe: vaření probíhá maximálně po dvou na jednom místě, každý si osahá suroviny a vše osobně uvaří, naservíruje, společné jsou pouze ukázky odbornější kuchařské práce. Vaříme vždy 4-6 chodů, pokrmů, vždy se vaří pouze z čerstvých surovin (které se ten daný den nakupují hlavně v Makru), účastníkům ukazujeme tradiční kuchařské postupy, seznamujeme je s daným tématem předáním. Prostor na otázky je vždy a bez problémů. A teď konkrétně k její "kritice": - "K vaření jsem se nedostala" - zvláštní, na kurzu bylo 6 osob a k dispozici 4 pracovní místa, kdyby autorka chtěla, mohla vařit zcela samostatně, nikdo jiný tuto připomínku během kurzu ani po něm nevznesl... - "Neměla jsme možnost zkusit přípravu holandské omáčky" - připravovali jsme ji společně, vařili jsme oba způsoby jako vždy a vždy nabízíme, zda si to chtějí účastníci vyzkoušet sami ještě znova, tentokrát nikdo nechtěl - "Neptejte se, udělají si z vás legraci" - na každou otázku vždy rádi odpovíme, pokud to víme nebo sdělíme názor na daný problém, například o demi glace jsme se bavili, ještě jsem vysvětloval rozdíl mezi glace a českými šťávami a hnědou omáčkou, opravdu nechápu kritiku - "Používání polotovarů a připravených věcí" - na kurzu používáme vždy čerstvé suroviny - oloupanou kořenovou zeleninu, cibuli a česnek z hotelové kuchyně, nepovažujeme za důstojné s tím obtěžovat klienty našich kurzů (přišli přece vařit a ne loupat cibuli), zmiňované předvařené brambory byly ve slupce předvařené na opékané brambory a uchované pro zvýšení kvality ve vakuu. Je to zcela standardní - "Kupované knedlíky" - knedlíky byly domácí, kurz byl hlavně o omáčkách a vhodné kombinaci s lehkou zeleninovou přílohou a těžšími českými přílohami. Kdyby autorka požádala, knedlíky jsme mohli uvařit, ale nebylo to nosné téma, zařadíme do dalších kurzů to je příjemný feedback. Čekanku a račí ocásky už ani nekomentuji, problematiku ráčků jsem vysvětloval a čekanka byla v utěrce, je možné, že v průběhu kurzu byla chvíli odkryta - "Nevíte, co budete vařit" - vždy vaříme pokrmy na kurzu dle aktuální nabídky čerstvých a sezónních surovin a jídla malinko střídáme, vždy o tom mluvíme, recepty zasílám zpětně - "Nebylo dost knedlíků" - jídla a surovin je vždy dost, vtip o tom, že mam večer kachnu nebyl pochopen, dodatečně se omlouvám, za nemístný žert, asi to bylo i drzé? Laskavý čtenář, nechť sám posoudí, nakolik šlo o nestrannou kritiku. Přeji vám mnoho příjemných chvil strávených vařením, ať již ve vašich kuchyních či na některém z kurzů vaření. A neberte vše příliš vážně Filip Sajler |
