- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Může se pyšnit titulem mistra světa v přípravě japonského jídla pro nejaponské kuchaře. Jakub Horák totiž vyhrál desátý ročník soutěže Washoku World Challenge, který se loni konal v Tokiu. Zemi vycházejícího slunce navštívil už pětkrát a dohromady v ní strávil zhruba rok. Čím si ho získala? Co ho tam nejvíc překvapilo? Jak tam připravují guláš a řízky, k čemuž pojídají jako přílohu rýži? Proč japonské hovězí a mrkev chutnají jinak než v Česku? A co to je chmelíček nebo svatojánské ořechy, jež si dovezl z domova a v soutěži jimi okouzlil tamní porotu? | foto: Lukáš Oujeský
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Japonské kuchyni se prý věnujete od šestnácti let. Proč zrovna taková exotika?
Náhodou. V patnácti jsme byli s rodiči na dovolené na Lipně, to už jsem věděl, že po prázdninách půjdu na kuchařský učňák. Potkali jsme tam rodinného známého, který měl tehdy v Plzni japonskou restauraci, sushi bar. Zrovna k němu tehdy nastoupil Marek Hora, pod kterým jsem pak později pracoval ve vyhlášené japonské restauraci Yamato v Praze. Tehdy jsem vůbec netušil, kdo to je. Vyprávěl mi, že jezdí do Japonska na soutěže. A slíbil mi, že mě do své restaurace vezme na praxi. Ale předtím jsem ještě nějaký čas brigádničil v mekáči. (směje se) V té japonské restauraci to bylo samozřejmě mnohem lepší!
V Japonsku si můžete říkat kuchař až po deseti letech. Tak dlouho trvá, než se pořádně naučíte základy.
Připojte se ještě dnes a získejte: