Svou cestu jsme já a má přítelkyně, naložení krosnami a s chutí poznávat Mexiko na vlastní pěst, zahájili v Acapulcu, které se nachází na pobřeží Tichého oceánu v jižní části země.
Toto dřívější hlavní letovisko, které bylo především v 60. letech oblíbené hollywoodskými hvězdami a další smetánkou, o svou hlavní slávu přišlo, když se hlavním plážovým centrem Mexika postupně stal Cancún.
 |
Acapulco se však přece jen může pyšnit jistým primátem – jedná se totiž o jedno z měst s největším počtem vražd na obyvatele, a to nejen v Mexiku, ale na celém světě. No, ideální startovací pozice našeho poznávání Latinské Ameriky. Kromě hlídek všemožných typů policie (státní, městská, turistická) a armády tu ale turista kriminalitu při troše opatrnosti nepocítí.
Město navíc nabízí hned několik zajímavostí, které jeho neblahou pověst hravě překonávají – například La Quebrada, kde se z útesu vrhají zkušení skokani do rozvlněných pacifických vod. Úžasné je i velké množství pláží a pro milovníky starých brouků od Volkswagenu jsou všudypřítomné exempláře živoucím muzeem.
Skrytý poklad jménem Oaxaca
Další zastávkou našeho mexického objevování byl stát Oaxaca (čteno „vachaka“). Jedná se o jeden z chudších a turisty často opomíjených států Mexika. A je to škoda, rozhodně má co nabídnout a pro nás patřil k nejoblíbenějším místům z celé dovolené.
Cestu do ospalého městečka Puerto Escondido lze absolvovat pohodlným nočním autobusem z Acapulca. Odměnou za jeho návštěvu jsou pak džunglí obrostlé zapadlé plážičky, oblíbené surfaři pro ideální vlny.
Z hlavního města, zvaného stejným jménem jako samotný stát, čiší jeho koloniální historie. Charakteristické čtvercové náměstí s kostelem uprostřed plní především funkci kulturní. Ověřit si to můžete hlavně po setmění, kdy se zde lidé scházejí, baví se a večeří.
Mezi nejoblíbenější mexické street food pokrmy patří tacos (kukuřičné či pšeničné placičky), tamales (kapsičky plněné v kukuřičném či banánovém listu) nebo elote či esquite (kukuřice s majonézou, chilli a limetkou, přičemž první jmenovaná se jí přímo z klasu, zatímco druhá z již obraných obilek). Místní oaxackou specialitou je pak tlayuda, tedy tortilla s mnoha ingrediencemi připomínající pizzu, která je obvykle servírovaná s plátkem masa.
V neposlední řadě je pro Oaxacu již po staletí charakteristické zpracovávání kakaových bobů a návštěvníci proto nezřídka zavětří vůni čokolády z čokoládoven v uličkách města.
V kopcích nad městem leží dřívější centrum zapotécké říše Monte Albán, nabízející rozlehlé archeologické naleziště. Dalším turistickým lákadlem jsou skalní útvary Hierve el Agua, které jsou kvůli vzdálenosti a nezpevněné silnici sice podstatně hůře přístupné, avšak o to větší jsou odměnou pro troufalé dobrodruhy. Jedná se o vápníková jezírka podobná tureckým Pamukkale, která zde v přírodních nekonečných bazéncích nabízí bezkonkurenční výhledy do hornatého okolí.
Městečko Santa María del Tule se pyšní jedním z největších stromů světa s obvodem kmene přes úctyhodných 40 metrů.
Cestou lze také navštívit jednu z mnoha mezcalových farem. Mezcal je obecně alkoholická pálenka z agáve, zatímco tequilla je destilovaná pouze ze specifického typu (modré) agáve a z určité geografické oblasti.
Za zastavení určitě stojí i městečko Santa María del Tule, pyšnící se jedním z největších stromů světa s obvodem kmene přes úctyhodných 40 metrů.
Pyramidy v zarostlé džungli
Další hlavním bodem na našem seznamu byly mayské ruiny ukryté v džunglích státu Chiapas zvané Palenque. Cesta tam však vede relativně zapeklitě. Do hlavního města Tuxtly se lze dopravit „klasickým autobusem“. Pak tu také operují pro jižní Mexiko typické colectivos – tedy dodávky uzpůsobené na přepravu osob.
Spojení „klasický autobus“ je v uvozovkách cíleně, protože jej s evropským autobusovým standardem nelze porovnávat. Pro představu: čelní sklo autobusu bylo lepené izolepou, aby drželo pohromadě. Co ale nedrželo, byly sedačky, které se po občasně nerovné vozovce propadávaly. Navíc takovýto autobus převážel nelegálně další mexické pasažéry – šváby. Právě během této trasy jsme si uvědomili nižší ekonomickou vyspělost jižních mexických států Oaxaca a Chiapas.
Další hlavním bodem na našem seznamu byly mayské ruiny ukryté v džunglích státu Chiapas zvané Palenque.
Cestou do Palenque doporučuji projít si San Cristóbal de las Casas. Město se nachází v samém srdci státu Chiapas, bývalo jeho hlavním městem a stále je považováno za kulturní centrum. Návštěvník může navštívit místní katedrálu, nespočet kostelů anebo místní trhy, na kterých se nabízí nepředstavitelné množství zboží od známých i neznámých druhů potravin po živou zvěř, ale též ručně vyráběné produkty.
Samotné město Palenque je zapadákovem v pravém slova smyslu a zajišťuje vlastně jen přístup a ubytovací kapacity k pár kilometrů vzdálenému archeologickému nalezišti. Bývalé mayské centrum se nachází v bujné džungli a jen občasně se jeho pyramidy tyčí nad vrcholky okolních hustých stromů.
Oproti známějším mayským památkám jako např. Chinen Itzá či Tulum jsou zdejší stavby přístupnější ve smyslu, že lze například pyramidy vystoupat, podívat se dovnitř či zblízka prozkoumat mnohé reliéfy.
Karibské bílé pláže a tyrkysové moře
Naším startovacím bodem cesty po poloostrově Yucatán bylo ospalé město Chetumal, které se nachází co by kamenem dohodil od hranic s Belize. Kromě mezinárodního přístavu a promenády u moře toho však nemá moc co nabídnout.
To ovšem neplatí o několik kilometrů vzdáleném městečku Bacalar. To je známé svými tyrkysovými lagunami, které hrají až fantaskními odstíny modré. Další v pořadí následoval Tulum, v jehož blízkosti se nachází (světe div se) mayské ruiny. Tyto jsou však zajímavé proto, že jsou situovány na útesu nad karibským mořem a je z nich krásný výhled na širé moře. Navíc se tyčí na nádhernými bílými plážemi a nudné prohlížení pamětihodností tak lze kombinovat s koupáním.
Oblíbeným letoviskem známým díky svým plážím (jak již jméno napovídá) je Playa del Carmen. Mnohem zajímavějším cílem je však na dohled vzdálený ostrov Cozumel, na který se lze dostat za 45 minut relativně častými linkami trajektu. Ostrov je známý především pro šnorchlování, protože je zde dobře dostupný Mezoamerický korálový útes, který je druhý nejrozsáhlejší po australském Velkém bariérovém útesu. Díky tomu, že ostrov není velký, je možné jej projet během dne na mopedu, který si můžete půjčit v jedné z všudypřítomných půjčoven.
Jedna z turisticky nejznámějších památek Mexika se nachází přibližně v polovině cesty z jedné strany poloostrova na druhou. Mayský komplex Chichén Itzá skýtá nejen dokonale symetrickou pyramidu a architektonický skvost El Castillo, ale též mnoho dalších svatyní včetně observatoře či Chrámu válečníků, po kterém zbyly jen zdánlivě nekonečné řady sloupů.
Město s velkým M
Do Mexico City jsme dorazili v pozdních večerních hodinách na autobusovou stanici, která se dle mapy nachází poměrně blízko centra, přičemž nás nenapadlo nic lepšího než do našeho hotelu dojít pěšky a cestou nasát prvních dojmů z hlavního města.
Z nasávání nakonec moc nebylo. Při procházení temnými ulicemi, kde na nás místní koukali jako na zjevení, nás zastavila policie s tím, že se v dané čtvrti předchozího dne střílelo. A tak nás dva ozbrojení policisté doprovodili do naší destinace. Po poklidném Yucatánu jsme trochu polevili z ostražitosti a hned při první příležitosti nám to bylo připomenuto.
Mexico City se svými deseti miliony (a metropolitní oblastí dvaceti miliony) obyvatel toho má opravdu mnoho co nabídnout. Kromě základních památek jako je hlavní náměstí Plaza de la Constitución, Metropolitní katedrála, Palác umění či antropologické muzeum, by neměl žádný turista vynechat mariachi – typický mexický hudební styl, kde dominuje kytara, smyčce či zpěv. Kde jinde zavítat na jedno z představení než v samotné mecce mariachi zvané Plaza Garibaldi.
Zajímavou podívanou zaručuje prostor u hlavní silnice, kde až do ranních hodin postávají nikoli lehké děvy, nýbrž desítky mariachi umělců v lidových krojích a s kytarou v ruce, čekajíc na potenciální zájemce o soukromou hudební show. Obvykle je prý těchto služeb využíváno na svatby, křty či jiné události.
Dalším kulturním zážitkem, bez nějž by se zákonitě nemělo z Mexika odjíždět, je Lucha libre. V překladu „volný boj“ představuje mexický wrestling, kde mají soupeři speciální masky s otvorem na oči, popřípadě nos a ústa. Diváci se během zápasů dostávají téměř do transu a ve výjimečných chvílích nefandění popíjejí micheladu, tedy pro našince z pivního národa zvláštní kombinace piva, limetky, ale též soli, rajčatové omáčky, čili a jiných originálních přísad.
Spoustu míst, která stojí za návštěvu, najdete i v okolí města. Pro ty, kteří mají v Mexiku omezený čas a nedostanou se ke vzdálenějším mayským archeologickým památkám, máme jeden tip. Jedna, a ne ledajaká, se nachází v dojezdové vzdálenosti. Teotihuacán bývalo největší město Nového světa a svou monumentálností zaručeně vyrazí dech i dnes. Na rozlehlé ploše se nachází množství budov a pyramid, z nichž největší, zvaná Pyramida slunce, je dokonce třetí největší na světě.
Ne úplně známým faktem je to, že mexické hlavní město se nachází v poměrně vysoké nadmořské výšce přesahující 2 200 metrů nad mořem a je obklopeno hned několika vulkány, které se tyčí až do více než 5 000 metrů nadmořské výšky. Milovníci hor se tak mohou vydat například na známý stratovulkán Popocatépetl, který je však pro svou sopečnou aktivitu často nepřístupný.
Alternativou budiž lépe dostupná sopka Nevado de Toluca, kam lze autem vyjet až na vrchol a krátkou procházkou pak dojít k jezeru, které zaplňuje jícen vulkánu.
Před odjezdem jsme se v mexickém hlavním městě stačili ještě zúčastnit voleb do parlamentu na české ambasádě a prozkoumat tak i její okolí, kterému dominuje Avenida Presidente Masaryk. Tato ulice, jíž bylo uděleno jméno na počest našemu prvnímu československému prezidentovi, je známá jako jedna nejluxusnějších a nejdražších ulic, a to nejen v Mexiku, ale i na celém světě. Na závěr je to pěkné zjištění, které nás dme pýchou, a po krásných třech týdnech mexických zážitků nám dává připomenout, že přišel čas navrátit se do vlasti.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
