Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. května 2022 Vilém

Čtenáři cestují: Až do nebes. Dovolená v okolí nejvyšší hory Rakouska

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenář iDNES.cz Petr Holub prošel v Rakousku Vysoké Taury. Mají své kouzlo i na konci léta.

Výhledy z vrcholu Fuscherkarkopf na alpské vrcholy vystupující nad mraky | foto: Archiv soutěže

Počátkem září jsme se vydali s kamarádem na tradiční týdenní pobyt na horách. Tentokrát padla volba na malé rakouské městečko Heiligenblut, které se zdálo být ideálním východiskem pro zdolávání třítisícových vrcholů Vysokých Taur.

Pět třítisícových vrcholů jsme skutečně dokázali během našeho pobytu zdolat. Město i celá oblast ale nabízí mnohem víc. Zde je několik tipů pro vysokohorské nadšence, co lze v Heiligenblutu a jeho okolí prožít a co rozhodně neminout.

Nejkratší cestou z Čech do Heiligenblutu je průjezd po vysokohorské silnici Grossglocknerstrasse. Investovali jsme 59 eur (1 560 Kč) za třítýdenní povolení k vjezdu, které nám umožňovalo neomezený pohyb po silnici po celou dobu našeho pobytu. Pro úplnost: jednodenní povolení stálo 37 eur, tedy 980 Kč.

Samotný průjezd po této silnici je při dobrém počasí úžasným zážitkem. Ostatně, kde jinde se můžete autem pohybovat ve výšce kolem 2 500 metrů nad mořem obklopeni desítkami třítisícových velikánů?

Výhledy z vrcholu Fuscherkarkopf na alpské vrcholy vystupující nad mraky

Na 48 kilometrech silnice postavené již v roce 1935 je mnoho parkovišť s vyhlídkami, restauracemi, obchody se suvenýry či naučnými stezkami. Pro nás byla silnice především možností, jak se dostat do výchozích bodů našich túr, přece jen začínat túry ve dvou a půl tisících metrů nad mořem se jen tak někde nepoštěstí.

Samotný Heiligenblut leží schovaný v údolí v nadmořské výšce 1 288 metrů. Žije v něm tisícovka stálých obyvatel, nicméně zejména během letní sezony město ožije s příjezdem tisíců turistů. Toho jsme byli ušetřeni, protože v září již turistů obecně ubývá, loňský rok byl navíc poznamenán šířením koronaviru a obavami z cestování.

Napište svůj cestopis

Ubytovali jsme se v příjemném kempu u řeky Möll. Dominantou města je kostel svatého Vincence postavený v patnáctém století. Podobných kostelíků s vysokými štíhlými věžemi najdete v Alpách stovky, jedinečnost tohoto kostela ale spočívá v jeho umístění pod nejvyšší rakouskou horou Grossglocknerem. Rázem je z něj jedno z nejfotogeničtějších míst Rakouska.

Za první cíl jsme zvolili výstup na horu Hoher Sonnblick (3 106 m). Autem jsme se přiblížili na parkoviště poblíž chaty Alter Pocher v nadmořské výšce 1 710 metrů, odtud jsme pak po pohodlné cestě začali nabírat výškové metry. První tisícovku jsme zdolali během tří hodin. Poslední úsek nás ale vytrestal. Přestože bylo časné září, v předchozích dnech nasněžilo a my jsme museli překonat ledovec Kleinfleiskees. Cesta nebyla vidět, proto jsme z opatrnosti zvolili trasu po okraji ledovce a na mobilní mapě si hlídali směr k cíli.

Pohled z vrcholu Hoher Sonnblick. Ve spodní části ledovec Kleinfleiskees

Bořili jsme se po kotníky a místy i po kolena do sněhu. Každých pár kroků jsme museli oddechovat. Nechtěli jsme se ale vzdát, protože cíl jsme měli na dohled. Po hodině a půl brodění jsme konečně dorazili na vrchol. V útulné chatě Zittelhaus, postavené již v roce 1886, jsme si dali vydatnou polévku a zasloužené pivko. V ten den jsme byli jediní, kdo vrchol dobyl.

Jelikož se začala kupit oblačnost, vydali jsme se na cestu zpět. Ledovec jsme tentokrát prolétli během chvíle v námi vyšlapaných stopách. Odbočili jsme na cestu k jezeru Zirmsee, které bylo na přelomu 19. a 20. století důležitým místem pro přepravu zlata, jež se těžilo v okolních kopcích. Sestup k autu již byl pohodovou záležitostí.

Úvodní etapa na rozchození se nakonec ukázala jako nejnáročnější výstup, který jsme během týdne absolvovali. Druhý den jsme zvolili lehčí túru k chatě Oberwalderhütte (2 940 m). Potřebovali jsme, aby odtál sníh z vrcholů a cesty se staly schůdnějšími a viditelnými. Po Grossglocknerské silnici jsme dojeli na její slepou větev zakončenou parkovištěm Kaiser Franz Josef Höhe (2 350 m).

Jezero Zirmsee

Zaskočila nás mohutnost stavby a rozsáhlost parkoviště, nicméně to vše má svůj důvod. Přijíždí sem totiž denně tisíce návštěvníků prohlédnout si z blízka nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3 798 m). Mohu doporučit návštěvu tohoto místa v dopoledních hodinách, odpoledne se totiž slunce posune za vrchol a severní stěna hory se ponoří do stínu.

Z parkoviště jsme vyrazili téměř osamoceně po cestě Gamsgrubenweg a kochali se pohledy na blízké vrcholy a mizící ledovec Pasterze. Jeden z jeho splazů jsme museli přejít. Přeskakovali jsme zrádné potůčky s průzračnou vodou. Hloubku jednoho z nich jsem okusil, když jsem se až po koleno zanořil do chladné průzračné vody.

Odpočinek na chatě Oberwalderhüte s výhledem na Grossglockner

Po nenáročné cestě jsme dorazili pod skálu, na níž je chata postavená. Zpočátku jsme museli zdolat několik strmějších úseků zajištěných místy lanem. Ale i tyto nástrahy jsme překonali a po třech hodinách a zdolaném převýšení 724 metrů jsme dorazili k chatě. Ta je výchozím bodem pro ty, kdo se rozhodnou zdolat Grossglockner. Z terasy jsme si vychutnávali pohledy na nejvyšší rakouský vrchol. Zpět jsme se vrátili stejnou cestou a zbytek odpoledne jsme věnovali prohlídce nejvýše položených a nejkrásnějších částí Grossglocknerstrasse.

V sobotu jsme se rozhodli absolvovat hřebenovou túru ze sedla Hochtor na vrchol Krumlkeeskopf (3 101 m). Sedlo Hochtor leží na Grossglocknerstrasse ve výšce 2 504 metrů a jako výchozí bod jsme ho použili vícekrát. Po úvodním strmějším výstupu jsme se dostali na plošinu, z níž jsme měli celou trasu jako na dlani. Bezmračná obloha slibovala další nádherný den. Na trase bylo několik vrcholů, které jsme museli postupně zdolávat. Jako první byl dobyt vrchol Hinteres Modereck (2 930 m). Následovaly křížem neoznačené vrcholy Herbertturn (2 971 m) a Noespitze (3 005 m). Odtud jsme pokračovali dál k cílovému bodu.

Po zdolání každého z vrcholů jsme museli vždy kousek klesnout a znovu nabírat výškové metry, což bylo poměrně vysilující. Na trase bylo také několik skalních věží, na vrchol jsme tak dorazili až po čtyřech hodinách. Nešlo zde vymyslet žádnou okružní túru, proto jsme museli zpět po stejné cestě a znovu vystoupat všechny již zdolané vrcholy. Chvíli nad námi kroužil párek orlů skalních.

Za osm a půl hodiny jsme nastoupali a zase sešli 940 výškových metrů. Odměnou nám byly dechberoucí výhledy zejména na Grossglockner a pásmo vrcholů rozložených na sever od něj.

Na další dva dny jsme museli naplánovat alternativní program, protože předpověď počasí slibovala déšť. Ten měl přijít až v neděli v poledne, proto jsme se dopoledne vydali prozkoumat ferratu Möllschlucht Klettersteig, která začínala asi kilometr od kempu. Jde o nedávno zbudovanou ferratu v rokli říčky Möll. V době naší návštěvy byl v řece malý průtok vody. Kdo se sem ale vydá na jaře či v časném létě, může se spolehnout na to, že na některých lanových mostech bude řádně vysprchován.

Ferrata má dvě části. První část je lehčí, značená náročnost je B/C. Lanové mosty nás vedly tu na pravý břeh řeky, tu zas na levý. Zhruba v polovině je únikový východ pro ty, co si netroufají na poslední úsek, který je co do náročnosti značen stupni C/D. Označení nelže. Byť jde spíše o horizontální ferratu, některé převisy bylo opravdu náročné zdolat. Také se prodloužila délka i obtížnost lanových mostů.

Ferrata Möllschlucht klettersteig

Celkově bylo ale hodinu a půl trvající zdolávání ferraty v krásných kulisách rokle řeky Möll úžasným zážitkem. Jelikož se ale odpoledne dostavil slibovaný déšť, vyhledali jsme přístřeší a odpočinek v malém bazénu v Heiligenblutu.

Pondělní déšť nás vyhnal na výlet do 40 kilometrů vzdáleného Lienzu, který je centrem východního Tyrolska. Krásně upravenému centru dominuje zámek Liebburg z 16. století nacházející se na náměstí. Dnes v něm sídlí radnice. Na náměstí a pěší zóně je nespočet restaurací a kaváren. My jsme se vydali na procházku až k hradu Bruck postavenému v roce 1278. Hrad byl v době naší návštěvy zavřený, ale i jeho okolí a záhadné sochy podobné Nazgúlům z Pána prstenů na hradbách a na zahradě určitě stojí za shlédnutí.

Cestou zpět do kempu jsme se zastavili u 130 metrů vysokého vodopádu Jungfernsprung. K vyhlídkové terase je nutné absolvovat zhruba dvacetiminutový výstup do prudkého kopce. Námaha se ale vyplatí, z terasy je totiž vodopád vidět v celé jeho kráse. Po návratu do kempu jsme si udělali ještě dvouhodinovou procházku k dalšímu vodopádu Gössnitzfall nacházejícímu se poblíž obce Winkel. Vodopád je menší než první zmíněný, je vysoký 80 metrů, to mu ale na jeho mohutnosti nic neubírá.

130 m vysoký vodopád Jungfernsprung

Úterý se neslo ve znamení návratu do třítisícových výšin. Cílem byl vrchol Fuscherkarkopf (3 331 m), nejvyšší bod naší výpravy. Z již jednou navštíveného parkoviště u Kaiser Franz Josef Höhe jsme vyrazili opět po Gamsgrubenweg. Z té nás ukazatel vyslal do příkrého kopce, který nám po dobu dvou a půl hodiny nedaroval jediné místo pro odpočinek. Až poslední půlhodinový úsek již byl mírnější, ovšem nebezpečnější, protože jsme šli po zasněženém hřebeni se strmými svahy po obou stranách.

Od rána bylo ovšem zřejmé, že tato etapa bude úžasným zážitkem. Ocitli jsme se totiž nad mraky, které pokryly okolní údolí. V bezvětří a pod hřejícím sluncem jsme se tak mohli kochat výjimečnými pohledy podobným výhledům z letadla, nicméně my jsme byli v centru dění.

Na vrcholu jsme se zdrželi asi hodinu, nechtělo se nám dolů. Zdolaných 1 072 výškových metrů nám dopřálo jeden z nejvýraznějších zážitků z hor, po kterých se touláme už mnoho let. Bylo jasné, že úterní túru už nic nepřekoná, proto jsme se rozhodli, že ve středu absolvujeme poslední výstup a poté vyrazíme k domovu.

Panoramatický pohled z vrcholu Fuscherkarkopf na alpské vrcholy vystupující nad mraky

Volba padla na vrchol Spielmann (3 027 m). Ráno jsme sbalili stan, opustili kemp a vyrazili do sedla Hochtor. Odtud jsme se vydali tentokrát na západ. Počasí nám opět přálo, byl další slunný den, pouze chvílemi pofukoval studený vítr. Cesta nebyla nijak náročná a opět jsme byli postupně odměňováni pohledy do okolních údolí, na jezera Brettersee a Pfandschartensee a na okolní třítisícovky včetně Grossglockneru a námi zdolaného Fuscherkarkopfu. Cesta na vrchol nám trvala dvě a půl hodiny a zdolali jsme převýšení 600 metrů.

K našemu překvapení jsme zde potkali i další nadšence přicházející z opačné strany, což se nám v předchozích dnech nestávalo. Po návratu k autu jsme si zajeli do restaurace Fuschertörl a v nádherných kulisách jsme se naobědvali. Poté jsme vyrazili na pětihodinovou cestu k domovu.

Heilegenblut leží ve Vysokých Taurách

Heilegenblut leží ve Vysokých Taurách

Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.

Autoři:

Praha na dlani. Podívejte se na ni z ptačí perspektivy

  • Nejčtenější

Dvě uhelná jezera, dva jiné světy. Milada pokulhává za vzkvétajícím Mostem

Zcela rozdílná letní sezona čeká návštěvníky na dvou vodních plochách, které vznikly zatopením hnědouhelných lomů....

Dcery už na svět nenahlíží podle mediálních měřítek, říká Fotr na tripu

Mají za sebou na 75 tisíc kilometrů. Objevili kurdské Turecko, projeli rizikový Irák, stihli předválečnou Ukrajinu a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pojďte pěšky do hor. Tři unikátní treky, kde poznáte pocit osamělého tuláka

Premium Jistě, tak jako v zimě s lyžemi i v létě se můžete po mnohých horských vyhlídkách vozit lanovkami, ale byla by to věčná...

S jachtou pobřežím Chorvatska. Vyplout může i nováček, co k tomu potřebuje?

Premium Na moře při pobřeží Chorvatska vyplouvá teď zkraje sezony až polovina všech jachet s českou a slovenskou vlajkou. Co je...

Povinná výbava na kolo. Zkontrolujte si, jestli máte před dovolenou všechno

Jaro je v plném proudu a své kolo vytáhli ze sklepů a garáží snad všichni. Málokdo si ovšem vzpomenete na to, jakou...

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

  • Další z rubriky

Čtenáři cestují: na dva týdny ve Švýcarsku se vyplatí dobrý a pečlivý plán

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Čtenáři cestují: proč jsou na Sahaře ryby a opuštěné boty

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Čtenáři cestují: s partičkou přátel vyrážíme autem z Barcelony do Prahy

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Muž s penisem na předloktí. Pěstoval si ho šest let pro transplantaci

Je to vlastně příběh protkaný smutkem, groteskní fyzickou modifikací, ale se šťastným koncem. A též s mnoha otázkami....

Část dětí dostane 5 000 Kč automaticky, zbytek bude žádat elektronicky

Rodiče, kteří na své potomky pobírají příspěvek na dítě, dostanou státní pětitisícovou pomoc automaticky. Ostatní budou...

Češi posílají na pomoc Ukrajině „ďáblův kočár“

Po pondělním zasedání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu zazněla na tiskové konferenci několikrát informace, kterou...

V Charkově se skrývá tajemný supertank, příliš drahý pro sériovou výrobu

Válka na Ukrajině vstupuje do nové fáze. Rusové se po Kyjevu stahují i z okolí Charkova a chystají se zřejmě soustředit...

Zakladatel Microsoftu Bill Gates používá mobil, který byste nečekali

Miliardář a zakladatel Microsoftu Bill Gates se pochlubil tím, jaký aktuálně používá smartphone. Ačkoli Microsoft...