Hor a jezer v okolí je daleko více než devatero. U jezera Vilsalpsee, které leží stranou civilizace a musíte tam dojít pěšky nebo dojet speciálním vláčkem z Tannheimu, můžete až do setmění rozjímat a poslouchat tajuplné zvuky ledu v naprostém tichu.
Na jezeru Haldensee se zase dá za dobrých podmínek i běžkovat, hlavně ovšem na jeho břehu leží hotel, kde jsme se s Běžkotoulkami ubytovali. Na poměrně nevelkou turistickou oblast je to velice příjemný až luxusní hotel. Ubytování je sice kouzlené, teď ovšem rychle zpátky do běžkařské pohádky.
Běžkařské tratě se sice večer udržují, ale na stadionu je jeden okruh vyhrazen pro ty, kteří se chtějí protáhnout i po večeři, a je tedy osvětlený a upravený přednostně.
Na závody do Rakouska
Tannheimer Tal leží na severozápadě Tyrolska a díky své nadmořské výšce má většinou dostatek sněhu. Údolí vede ze západu na východ a je opravdu velmi slunečné.
Síť běžeckých stop je velmi rozsáhlá. Sedmdesát kilometrů tras vede většinou vedle sebe, a to v dostatečné šířce i na bruslení, jak je v Rakousku běžné. Stopy se upravují každý den.
Díky výborným běžkařským podmínkám se zde každý rok koncem ledna koná menší neprofesionální závod Ski-Trail Tannheimer Tal - Bad Hindelang, kterého se účastní více než tisícovka sportovců. Běžet může každý. I vy. Stačí se jen zaregistrovat.
Jistě je to zajímavá alternativa závodů se zvučným jménem, které jsou ovšem zbytečně drahé, příliš daleko a neuvěřitelně přelidněné. Soutěží se v obou technikách a různých vzdálenostech, jako jsme zvyklí spíše z menších českých běžkařských závodů. Tento má ovšem jedno specifikum.
Trénink s olympijským vítězem
Dva dny pře závodem se v prostoru startu a cíle uskuteční vždy dva ojedinělé tréninky. Dopoledne a odpoledne se vystřídají obě techniky, trénink je pro veřejnost a zcela zdarma. Už to samo o sobě je výjimečné.
Když se k tomu dozvíte, že vás bude koučovat trenér německého národního týmu v běhu na lyžích Peter Schlickenrieder, spadne vám čelist. Vedle umístění v závodech světového poháru jste jej mohli zaznamenat na olympiádě v Salt Lake City, kde získal stříbrnou medaili ve sprintu volným stylem.
Peter má taky pro každého svou pozornost a radu. Pro začátečníky, pokročilé, ale i zkušené hobíky, kteří pilují techniku na závod. S každou radou přichází zlepšení a s ním větší radost. Radost bylo i promluvit si s Peterem o jeho práci. Zajímalo mě, jaký je rozdíl pracovat s amatéry a profesionály.
„Když začínám pracovat se začátečníky, vidím rychle velké pokroky,“ říká trenér. „Ale poslední detaily, řekl bych těch posledních deset procent, abyste dosáhli maximálního výkonu a velké rychlosti, to je opravdu náročné. Čím déle špičkoví sportovci trénují určitou techniku běhu, tím těžší je přijít na to, jak je máte posunout o úroveň výš. Baví mě oboje, protože když si i skvělý sportovec uvědomí, že mu něco opravdu pomáhá, mám z toho velkou radost,“ svěřil se Peter Schlickenrieder.
Podstoupil jsem asi hodinový klasický trénink. Bylo nás zhruba dvacet a měl jsem pocit, že Peter se stíhá věnovat úplně všem. Patřil jsem mezi ty, kteří se zlepšují rychle, a musím říct, že od té doby mi každý metr na běžkách dělá ještě větší radost.
Tanhaimer Tal jako z balonu
Když už máte pocit, že je vaše běžkařská duše spokojená, můžete si jen tak vyjet lanovkou pod vrcholek hory Gamskopf a projít se jednou ze zimních vycházkových cest, které jsou v Rakousku čím dál oblíbenější. Celkem je tady osmdesát jedna kilometrů Winterwanderweg. Když se vyškrábete až ke kříži, jste ve výšce 1 890 metrů a pozorujete okolní vrcholky. Na jedné straně je zelená nížina Německa a na druhé zasněžené údolí Tannheimer Tal jako z balonu.
Vy však nemusíte vidět údolí jen jako z balonu a nemusí to být jen údolí. Vždy v lednu se nad Tannheimem během čtrnácti dní vznáší téměř denně desítky balonů v rámci místního balónového festivalu. Proletět se mohou i turisté. Stačí se objednat a můžete využít této neobvyklé příležitosti pozorovat dvoutisícové vrcholy shora.
Letos proběhl už pětadvacátý ročník. Festival začal jako malá akce se sedmi piloty a dnes už je to velké setkání, na které dorazí sedmdesát balonů z celé Evropy, především z rovinatých oblastí. Začíná se v nadmořské výšce 1 100 metrů a vystoupat můžete až do tří tisíc metrů. Za letu je prý vidět tisíc horských vrcholů, což musí být opravdu skvělý zážitek.
V zimě jsou ideální podmínky, protože tu nejsou žádné vzestupné proudy teplého vzduchu. Balony samy teplý vzduch potřebují, ale když je teplý okolní vzduch, balon nemá dostatečnou vztlakovou sílu. Dám vám jednu dobrou radu. Až neodoláte a půjdete to vyzkoušet, nepoužívejte v souvislosti s balonem slovo „létat.“ Správně se říká „jezdit“ a kdo to splete, nebo poruší, platí lahev sektu. Tedy alespoň v Rakousku.
Děti a déšť
Špatné počasí prý v Tannheimer Talu neexistuje. Pokud vás ovšem přece jen bude sužovat mlha, mráz, déšť nebo děti, máme pro vás skvělé řešení. Hned vedle infocentra, kde také stojí za to se zastavit, najdete jedno z míst, které mají rádi děti i rodiče. Pro děti je tu připravena spousta skluzavek, prolézaček, skoků a podobných aktivit. Pro dospělé pak kafe, wi-fi a trocha klidu pro sebe.
Pokud byste na své dovolené nechtěli klid ani na chvíli, je o patro výš lezecká místnost se stěnami různých technických úrovní. Jsou tu stěny, které vylezou i děti bez jištění, náročnější cesty, kde už se bez sedáku a lana neobejdete, ale i tréninkové prvky pro opravdové profíky.
Až budete při západu slunce sedět na terase hotelu u jezera, budete si přát, aby ta pohádka nikdy neskončila. My dospěláci víme, že všechno jednou končí. Také ovšem víme, že tuhle pohádku si můžeme kdykoliv znovu přečíst.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
