Dokázala byste předpovědět počasí bez přístrojů, radarů, wi-fi? Jen třeba podle žab, červánků a létání ptáků nízko při zemi?
Podobné pověry mají zhruba stejný význam jako pranostiky. Některé vycházejí, některé ne. Těm, které vycházejí, říkáme singularity, a když je ověřujeme, mají určitou pravděpodobnost úspěšnosti.
Které třeba fungují?
Každý se mě hned od září začne ptát na Vánoce a já strašně ráda používám pranostiku: „Na Adama a Evu čekejte oblevu.“ Tuhle singularitu znali už ve 14. století a z pětasedmdesáti procent k nám od 23. 12. skutečně proniká teplejší vzduch od západu nebo jihozápadu. Pokud tady nějaká sněhová pokrývka do té doby je, pak roztaje.
Ale my se pořád držíme mýtu o bílých Vánocích.
No právě. Anebo třeba období babího léta je taky nádherná singularita. Kolem svatého Václava se na území České republiky většinou ustálí oblast vysokého tlaku vzduchu a přinese ještě krásné slunečné dny.
Dagmar Honsová (39)
|
Letošní červen vyšel krásně ve znamení Medardovy kápě, kdy čtyřicet dní kape, viďte?
Souhlasím, červen byl opravdu hodně bohatý na srážky a pranostika skvěle vyšla. Co se týče předpovědí bez přístrojů, myslím si, že nejlepším meteorologem bývá ten, kdo pozoruje přírodu kolem sebe a kolem svého bydliště. Ráda od lidí zjišťuju všelijaké postřehy, vyzvídám na cestách a výletech všechno možné. Když vyjedeme do horských oblastí, dávám tisíce dotazů vlekařům a horalům. Tuhle třeba ukazuju radarové snímky a říkám: Podívejte se, na radaru to vypadá, že začne za půl hodiny pršet. A pan vlekař polemizuje: Kdepak, támhleten kopec déšť zbrzdí, začne pršet až za hodinu a půl. Lidi mívají úžasně vypozorovanou krajinu a vědí kolikrát víc než numerický model.
Nadšenec jako vy asi nechápe, že pro někoho je rozhovor o počasí nuda.
Tak to absolutně nechápu. Bavila bych se o počasí nejradši pořád. Tuhle jsem si zase třeba povídala s myslivci. Zajímalo mě, jestli je pravda, že když jsou zvířata dobře připravená na chladné měsíce, bude hodně tuhá zima.
Co jste se dozvěděla?
Že záleží, na jakého jedince zrovna narazíme, a že se nic nedá zobecňovat. Ale jak už jsem říkala, občas pověry a pranostiky vycházejí. Třeba „ranní červánky přitáhnou moldánky“ – ano, většinou opravdu následuje studená fronta.
Když je řeč o ránu, co po probuzení uděláte jako první? Jdete se podívat, jak je venku?
Přesně tak, jdu se podívat z okna, jestli jsem si večer podle numerického modelu správně předpověděla start dne.
Bez numerického modelu byste neusnula?
Asi těžko.
Které počasí máte nejradši?
Z meteorologického hlediska mám ráda extrémy, ale už taky stárnu. Letošní červen přinášel jeden extrém za druhým a hodně se jich trefovalo do víkendu a já už z těch bouřek byla docela unavená. Asi se cítím nejlíp, když je oblačno, dvaadvacet, třiadvacet stupňů Celsia a fouká mírný vítr. Tohle počasí dělá dobře většině Čechů.
Co ještě dělá Čechům dobře?
Podle výzkumů a anket mají taky hodně rádi, když napadne čerstvý sníh, působí to na ně čistě, upraveně.
A co naopak rádi nemají?
Kupodivu nejmíň oblíbené je větrno, ale záleží hodně na pocitové teplotě. Teď jsem narazila na věc, kterou docela trpím – předpověď počasí v České republice. Zahlásí se: dnes bude dvacet jedna až dvacet pět stupňů Celsia. Jenomže jde o teplotu ve dvou metrech nad zemí v zastíněné meteorologické budce. Pocitová teplota se ale může lišit až o několik stupňů, třeba o víkendu bylo v maximech jednatřicet stupňů, ale byla tak vysoká vlhkost, že jsme se všichni cítili jak v pětatřiceti stupních.
Jak se pocitová teplota vlastně určuje?
Vypočítává se poměrně složitými vzorci, roli hraje vlhkost vzduchu. Dám příklad: V zimě na lyžích se můžeme cítit dobře, svítí sluníčko, ale přijdeme do chaty celí omrzlí. A když fučí jako blázen, nadáváme na strašnou zimu, protože pocitově se nám teplota snížila klidně až o deset stupňů, přitom na teploměru je nula. Pocitová teplota je podle mého důležitá věc, stejně jako biometeorologická předpověď.
Ta se tvoří jak?
Tam hodně záleží na vlhkosti vzduchu, tlaku a tlakové tendenci. Sledují se jednotlivé meteorologické prvky, například oblačnost, a zkoumá se, jakým způsobem ovlivní chronicky nemocné skupiny, jejich zdravotní potíže a vůbec to, jak se cítíme fyzicky i psychicky.
Co s námi udělá změna tlaku?
Při změně tlaku víc než pět hektopascalů si musí dávat pozor astmatici, lidi s dýchacími obtížemi, kardiaci a starší občané přes pětašedesát let. Ti musí být opatrní třeba i při extrémně vysokých teplotách, stejně jako těhotné ženy a malé děti do tří let, protože mají špatnou termoregulaci. Na silné bouřky špatně reagují psychicky labilní lidé nebo astmatici a alergici.
Proč právě alergici?
Protože těsně předtím, než začne bouřka, se tady objeví takové elektromagnetické pole, kdy pylové částice začínají praskat a z jedné malinké pylové částice se jich stane klidně i padesát. Lepí se potom na sliznice a silně je dráždí.
Takový biometeorologický rozbor je docela pracný, ne?
Je, ale dává větší smysl než výčet pojmů, kterým nikdo nerozumí. Meteorologové mluví trochu nesrozumitelným jazykem, třeba o mírném větru, slabém větru, čerstvém větru a někdo se může podivit: On existuje i zkažený vítr? Já bych to řekla prakticky: Dneska bude foukat tak, že se budou lístečky stromů ohýbat. To znamená, že bude mírný vítr. Nebo bude foukat tak, že když vám spadne papírek na zem, odletí. To bude čerstvý vítr. Anebo dneska si držte klobouky, protože bude silný vítr a na hlavě by se vám neudržely.
To by se mi líbilo mnohem víc než informace o okluzních frontách.
Souhlasím. Starou babičku třeba taky zajímá počasí jen kvůli tomu, jestli se jí nebude motat hlava a jestli má večer zalévat. Ráda bych prosadila jinou předpověď, zmínila právě třeba index zalévání. Zajímavý je třeba i index pití kávy. Včera byla desítka, úplně nejvyšší možná hodnota. Hodně záleží na dnu v týdnu, včera bylo pondělí a pondělky bývají katastrofické. Zajímavé ale je, že nejhorší jsou pro Čechy z hlediska koncentrace úterky. Padne na ně únava.
Proč se takové věci nehlásí v televizi?
Protože jsme pořád ještě trochu zkostnatělí a bojíme se měnit zaběhnuté věci. Třeba v Americe se předpovědi dělají úplně jinak. Tam vědí, že muži se dívají na předpověď počasí, aby věděli, jestli můžou na golf nebo zajet autem do myčky. Čili zajímavý je pro ně index mytí auta a zpráva typu „Nejezděte do myčky, protože večer vám auto zmokne.“
A ženy?
Ty sledují předpověď počasí hlavně proto, aby věděly, jak se obléknout nebo jak obléknout svoje děti. Já jsem třeba lenoch a nerada žehlím. Jakmile není dusný den a je nižší vlhkost vzduchu, dávám holkám dvacet procent syntetiky, aby se jim oblečení tolik nemačkalo. Ale jakmile vím, že bude vysoká vlhkost vzduchu a že se budou potit, obléknu jim bavlnu nebo biobavlnu.
Chytré.
Myslím si, že podobné zprávy by maminkám strašně pomohly. Vlastně třeba i učitelkám nebo družinářkám. Přiznávám se, že mě ve škole asi nemají moc rády, protože jsem dost háklivá a štve mě, když se udělá krásně a škola oznámí: Budeme s dětmi celý den venku.
Co vás na tom štve?
Zděsím se, protože vím, že bude naprosto šílený UV index a extrémně podprůměrný stav ozónu. A dětská pokožka se začne spalovat třeba po dvaceti minutách. Chudáci moje děti chodily už do školky s lahví pití navíc, opalovacím krémem a čepicí nebo kloboučkem. Třeba vloni 30. června v pražském Klementinu naměřili 37,7 stupně Celsia. Celý poslední školní týden jsme fungovali ve vysokých teplotách a škola právě na tenhle týden naplánovala výlety. Nechala jsem děti radši doma, protože jsem věděla, že je to o úžeh nebo o úpal. A třeba dneska by nikdo neměl vyjít ven bez slunečních brýlí, jinak si koleduje o zánět spojivek. Dcery jsou zvyklé, že bez pokrývky nevyjdou tři sta šedesát pět dní v roce. Buďto mají klobouk, nebo nějakou čepičku. A opalovací krém bych nejradši mazala i na chleba.
Zaujaly mě indexy pití kávy, indexy mytí auta... Znějí zajímavě.
Používali je při předpovědích v New Yorku, kde jsem byla na stáži po čtvrťáku a po páťáku na vejšce. Zmiňované indexy vlastně vycházejí z japonské předpovědi počasí. Protože v Japonsku je všechno zrychlené a nemají tam na nic čas, potřebují rychle vědět index oblečení, index pracovního zatížení a tak dále. Kdežto u nás se dozvídáte o okluzních frontách a tlakových nížích, o nichž si běžný člověk neudělá vůbec žádnou představu.
Mně připadají vágní i pojmy jako „místy“ nebo „ojediněle“.
„Místy“ znamená od třiceti procent, „ojediněle“ je do třiceti procent a „na většině území“ znamená v devadesáti procentech. A víte třeba, co je zataženo?
Něco jako „o něco víc než oblačno“?
Pro meteorologa je to osm osmin zataženo oblačností. Pro obyčejného člověka je to další nejasný pojem. Počasí je součástí našeho života, pořád se o něm mluví, sledujeme předpovědi, a tak málo o něm víme.
Kdo nemá rád léto?
Nebudu se vás ptát, jaké bude léto, protože vím, jak máte ráda dlouhodobé předpovědi. Ale mohla byste přiblížit, komu léto dělá dobře a komu ne.
Obecně nemají letní období rádi starší lidé, především kvůli vysokým teplotám. Alergikům se už teď oddechlo, ale když vyjedou do vyšších nadmořských výšek, kde ještě kvetou trávy, taky se nemusí cítit nejlíp. V létě, byť se to na první pohled nezdá, se v České republice setkáváme s poměrně vysokými teplotními rozdíly, kor když k nám pronikne teplý vzduch od jihozápadu. Zítra třeba bude jednatřicet stupňů Celsia, což by mi včera, když bylo osmnáct stupňů, nikdo nevěřil. A velké teplotní rozdíly vlastně nedělají dobře skoro nikomu. Proto je třeba nachlazení v létě docela časté. Jak říkával tchán: Fajn, máme třicet stupňů, ale jeden den si dáš zmrzku, druhý den si dáš zmrzku, třetí den sedíš v ordinaci s angínou.
A ještě k tomu klimatizace všude, kam přijdete.
Klimatizace jsou strašná věc. Neměla by být nastavená na nižší hodnotu než na rozdíl o pět stupňů oproti teplotě venku, jinak organismus dostane obrovský šok. Jen vystoupit z klimatizovaného auta je mazec.
Evidentně nás počasí hodně ovlivňuje. Takže když někoho bolí nebo svědí kolena a prohlašuje, že určitě bude pršet, není to zas takový nesmysl.
Rozhodně na tom není nic záhadného, za určitých podmínek se prostě roztahují tkáně. Meteosenzitivních lidí máme v České republice opravdu hodně. O podobných věcech jsem se kdysi hodně naučila od tchána, který pracoval jako praktický lékař. Když jsme s manželem začínali chodit, jezdívali jsme za jeho rodinou na víkendy do Karlových Varů. Dědovi Daňhelkovi jsem třeba nahlásila, že bude krásně, dvacet stupňů Celsia, a že lidi asi budou pracovat na zahrádkách. A on na to: Ale fouká mírný vítr – dovedeš si přestavit, kolik lidí mi přijde v pondělí skuhrat, že je bolí záda, protože při okopávání ofouknou? Nebo když jsem nadšeně zkoumala, že se změnil tlak o patnáct hektopascalů, děda Daňhelka utrousil: To budou mít narváno zubaři.
Kdo ještě může mít problémy se změnou tlaku?
Třeba ti, kdo trpí na migrény. Cukrovkáři třeba, jakmile stoupnou teploty výrazně přes třicet stupňů, musí zvyšovat dávky svých léků, podobně jako kardiaci. Vůbec chronicky nemocní sledují biometeorologickou předpověď obzvlášť bedlivě. Dvacetiletému sportovci je to zatím jedno, ale ženy přes padesát let si vlivů počasí na zdraví začínají daleko víc všímat.
Muži ne?
Muži až po šedesátce.
U vás doma to ale neplatí, že?
U nás doma žijeme komplet podle počasí. Hodně důležitá je pocitová teplota. Dneska naměříme pětadvacet stupňů na teploměru a na pětadvacet se budeme cítit. Včera jsme naměřili osmnáct, jenomže vlhkost byla hodně vysoko, takže se všichni cítili dost nepříjemně. Dneska je sice hezky, ale já vím, že by se nám hůř jezdilo na kole, protože při slunečné obloze se špatně sportuje.
Takže nepojedete na kolo. Ještě něco uzpůsobíte počasí?
Budeme mít taky odlehčenější oběd, protože teploty jsou vyšší, zato včera jsme se cpali sladkým, abychom až do večera vydrželi s dobrou náladou. Když jsme teď v době koronaviru měli domácí školu a bylo jedno, jestli uděláme úkoly dopoledne, nebo odpoledne, řídili jsme se taky hodně počasím. Deštivé kalné ráno jsme strávili spíš hraním a školu jsme přesunuli na odpoledne, kdy už se holky líp koncentrovaly.
Předpovědi na cestách
Váš manžel je hydrolog. Bavíte se spolu třeba o suchu nebo o povodních?
Ani ne, hydrologie a meteorologie jsou dost odlišné obory. Ze začátku vztahu jsme si třeba povídali o hurikánech, ale teď už ne. Manžel pracuje pod Světovou meteorologickou organizací a hodně cestuje po světě. Už je zvyklý, že mi z cest vždycky musí přivézt vodu, abych si udělala představu, jak tam chutná voda, a noviny, abych zjistila, jak tam dělají předpověď počasí.
Teď ale nějaký čas v době koronaviru cestovat nemohl.
Nemohl a ze začátku ho dost vyděsilo, že s námi bude muset několik týdnů zůstat doma. První týden byl zavřený v ložnici a jel od rána do večera cally přes Skype. Vylezl jen na oběd. Druhý týden říkal, že už toho má moc, že si dá jeden call na den, a občas vykoukl i během dopoledne. Třetí týden začal vařit obědy a čtvrtý týden prohlašoval, že se mu od nás nebude vůbec chtít.
Vaše mamka říkala, že jste se v koronavirovém období doma všichni krásně sehráli. Souhlasíte, holky? Co jsi přečetla? Pomáhaly jste mamce s vařením? Mamka žije počasím. Baví vás to taky?  Meteoroložka Dagmar Honsová s dcerami Amálkou a Julinkou |
Holky byly nadšené?
No jéje. Tatínka zbožňují, protože je vzácný. Když pro holky přijde jednou za školní rok do školy, což se letos vlastně nestalo, čeká ho takové vítání, že zírá celá škola. Když tam každý den stojí v poledne máma, neděje se nic.
Vyzvedáváte opravdu každý den v poledne?
Opravdu. Amálce teď bylo deset a já mám pocit, že jsem se za ty roky pořádně nevrátila z mateřské dovolené. Pracovat začínám brzy ráno, vstávám ve čtyři, a ať se děje, co se děje, ve dvanáct si vyzvedávám děti. A odpoledne už jsme jenom spolu. Cítila jsem, že i tak je to málo, a až teď o koronavirových prázdninách jsme se konečně s holkama pořádně užily.
Jste známá tím, že s rodinou jezdíte už patnáct let na dovolenou na stejné místo. Letos Kanárské ostrovy vynecháte?
Jsem hodně plánovací typ. Každý rok mám k 1. 1. rozvržené celé léto, ale letos jsme Kanáry vyhodnotili jako velké riziko. Vezmeme kola a pojedeme na jižní Moravu. Snad nám vyjde počasí.
Vy si ho nepředpovíte dopředu?
To víte, že předpovím. Ale už s tím pak během dovolené nesmím manžela a holky a otravovat. Slíbila jsem jim to.
