Pokud máte rádi hory, Tyrolsko asi už aspoň trochu znáte. Obertilliach ovšem leží ve Východním Tyrolsku, což je ještě trochu něco jiného. Udělejte si na mapě spojnici Praha–Benátky a tuhle horskou vesničku najdete přímo na hranicích Rakouska a Itálie.
Tato hranice do značné míry určovala charakter místního života. Ale dost zeměpisu. Je tu sníh a je tu krásně.
S Koukalovou si tu tykají
Obertilliach by zřejmě ušel vaší pozornosti, kdyby tu nebyly skvělé podmínky pro běžky. Jde totiž o druhé největší biatlonové město v Rakousku. To zní trochu zvláštně na sedmisethlavou obec.
Sice tu neorganizují závody Světového poháru, ale soutěže IBU Cup se účastní všechny významné biatlonové země, které zde také trénují. Patří mezi ně samozřejmě i český tým a na Gabrielu Koukalovou, která tu mnoho let po sobě trávila i Vánoce, tu všichni vzpomínají.
Nacházíme se zhruba ve výšce 1 450 metrů nad mořem, takže pravděpodobnost sněhu je opravdu hodně veliká. A to tu ještě v podstatě neustále pracují sněhová děla a připravují technický sníh pro případ nouze nebo do sněhového depa na příští listopad. Dá se tady ovšem trénovat i v létě na asfaltovém okruhu pro kolečkové lyže.
V roce 2021 bude Obertilliach už podruhé dějištěm biatlonového mistrovství světa juniorů. Pro tuto příležitost se připravuje osvětlení části trati, které pak samozřejmě bude sloužit i veřejnosti. Samotný areál je otevřen neustále. Vedle špičkových závodníků tady trénují i hobíci nebo úplní začátečníci. Všichni mohou využít možnosti zdokonalit se v lyžařské škole.
Koho by lákalo vyzkoušet si, jaké to je trefit 45 mm (střelba vleže), respektive 115 milimetrů velký terč na padesát metrů, než začne zase u televize nadávat, může si to vyzkoušet. Každý týden tu organizují biatlonovou střelbu pro návštěvníky.
Za trénink na místech, kde se připravují světové reprezentace, zaplatíte pouhých 8 eur (210 korun) na den. Na týden je to 35 eur (890 korun) a 40 eur (1 100 korun) na celé Dolomity. Do čtrnácti let jsou tratě zdarma a za parkování se tady taky už neplatí. Můžete se jen tak prohánět po více méně rovných loukách poblíž obce nebo se pustit na trasy s častým stoupáním a sjezdy, po kterých jezdí i závodníci.
Jedním směrem dojedete až do Korutan, druhým směrem do Kartitsche. V obou případech na vás čeká zhruba dvacet kilometrů dlouhá jízda. S dobrou kondicí prý zvládnete celý okruh během jednoho dne.
Zapomenutý ráj
Přestože nás obklopují monumentální masivy místních dvoutisícovek, je údolíčko milé a útulné. Zvlášť, když do bílých plání zasvítí slunce. Pokud vás bude trápit hlad nebo si budete prostě chtít na chvíli odpočinout, vystoupíte ze stopy a jste v podstatě hned v obci.
Vesnice Obertilliach byla v historických pramenech poprvé zmiňována už před tisíci lety a dnes si tu budete připadat si jako ve skanzenu. Ovšem stále tu žijí místní, což brání tomu, aby se z tohoto útulného místa stal neosobní turistický resort. Historické jádro je částečně památkově chráněno a panuje zde opravdu vesnický klid.
Nejstarší domy jsou dřevěné, některé zčásti kamenné. Stavení jsou semknuta v úzkých uličkách neobvykle blízko sebe, údajně kvůli tomu, že se místní obávali častých přepadení ze sousední Itálie a osamocené domy byly příliš lehkým terčem zlodějů. Mimochodem, i proto tady také už sedm set let slouží ponocný. Ano, až do dnes!
Lanovka je za kostelem doprava
Schválně, představte si kostel, který je vám nejblíž. A teď si představte, že přímo za kostelní zdí máte sjezdovku a lanovku, která vás vyhoupne do dvou tisíc metrů. Krása, co?
Přímo za kostelní zdí máte sjezdovku a lanovku, která vás vyhoupne do dvou tisíc metrů.
Co do sjezdového lyžování je Obertilliach malou lyžařskou oblastí pro rodiny s dětmi. Celkem tu najdete zhruba patnáct kilometrů sjezdovek. Samozřejmostí je lyžařská škola na mírnějším svahu s vlekem. A když už si troufnete na velkou sjezdovku, nemusíte se bát, že byste se tísnili mezi stovkami dalších lyžařů. Tady není nabito ani v hlavní sezoně.
V nejexponovanějších termínech se počet obyvatel vesnice víc než zdvojnásobí, ale pořád nezaplní sjezdovku ani běžkařské stopy tak, jak je tomu často ve větších turistických střediscích.
Alpy jako na dlani
Nad horní stanicí lanovky můžete vystoupat ještě o pár set metrů výš a to už je rázem úplně jiný svět. Tady máte Alpy jako na dlani. Jsou všude, kam se podíváte. Na jihu vidíme Dolomity a hřeben Karnských Alp, který tvoří hranici mezi Rakouskem a Itálií. Na severu leží Vysoké Taury s vrcholem Großglockner a vlevo vidíme Venedigergruppe. Výhled je to opravdu překrásný.
Dokonce i tady nahoře můžete vyrazit na běžky. Běžeckou trasu o délce čtyř kilometrů, která vede ve výšce 2 100 až 2 300 metrů nad mořem, je lepší zdolat bruslařskou technikou.
Pokud neholdujete sjezdovkám, můžete se dolů samozřejmě opět svézt lanovkou, anebo se spustit sedmikilometrovými serpentinami na saních.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Recept na skvělou dovolenouVyzkoušeli jsme dnes spoustu dopravních prostředků. Jediné, co tu opravdu nepotřebujete, je auto. Vesnička je tak malá, že všude dojdete pěšky, všichni se tu znají a zdraví. Obertilliach je opravdu přívětivé místo pro skvělé běžkování a příjemnou dovolenou s rodinou. Tradice je tu jednou z nejvýznamnějších hodnot. A tak nezapomeňte ochutnat specialitu z Východního Tyrolska, které se říká „Osttiroler Schlipfkrapfen“ Nenechte se odradit tím, že to nejde vyslovit. V jídelním lístku to bude napsáno. Je to tradiční jídlo z místních surovin, které byly v zemědělské obci dostupné všem. V podstatě taková příloha s přílohou, ale opravdu lahůdka. A víte co? Já vás to rovnou naučím. Je to snadné. Připravíme si těsto z hrubé mouky, vajec, trošky vody a soli. Jako náplň jsou vařené brambory, které rozmačkáme a ochutíme solí a pepřem. Přidáme trochu pažitky, cibule a pórku a dobře zamícháme. Pak už můžeme vyválet těsto. Vykrajujeme kolečka a na každé položíme trochu náplně. Potom zmáčknutím okrajů uzavřeme kolečko do půlkruhu a dobře ho utěsníme. Jednu porci tvoří zhruba deset kousků. Vaříme je ve vodě, dokud nevyplavou na povrch a pak ještě asi dvě minuty. Jídlo budeme podávat s hnědým máslem. Necháme máslo rozpustit a zhnědnout. To pokrmu dodá příjemnou oříškovou chuť. Máslem polijeme hotové „Schlipfkrapfen“. Levné, ale chutné. Jako za starých časů. Nejlepší jsou ovšem v Obertilliachu. Tak dobrou chuť!  |
