Buďme k sobě slušní
Je vcelku pochopitelné, že 1,5 milionu stálých obyvatel Kjóta se jen těžko srovnává s přílivem zahraničních turistů. Každoročně jich sem totiž zamíří okolo 70 milionů. Je to učiněné tsunami, které nahlodává vše, čeho si tradičně smýšlející Japonci tolik váží. V podstatě každá maličkost z nich může před zraky chtivě přihlížejících turistů udělat živou atrakci. Místní obyvatelé pochopitelně v takovém nedobrovolném panoptiku vstupovat nechtějí.
Proto Asociace cestovního ruchu Kjóta vydala soubor doporučení, připomínající zahraničním výletníkům, jak se ve starobylém městě mají správně chovat. Jsou to drobnosti, ale zjevně podstatné. Třeba nenechávat v restauracích nedojedené zbytky jídla, protože v Japonsku je to nešetrné. Stejně jako trousit za sebou odpadky a zbytečná zahraniční moudra, což je známka hrubosti. Nevyplatí se ani obtěžovat gejši a fotit tam, kde je to zakázáno.
Cílem je naopak přispívat harmonii mezi místní komunitou a cestovním ruchem. Například tím, že budete respektovat tradiční kulturu a budete se snažit o ní něco dozvědět. Když místní uvidí vaši snahu, na oplátku vás pak třeba přizvou na nějaký festival nebo akci. Váží si vašeho zájmu, a se slušně se chovajícími návštěvníky se ve svém městě setkávat chtějí. A rádi.
Velká čínská zeď začíná dračí hlavou v moři. K vidění je v Laolongtou![]() |
Asi nejpřekvapivější na tom je, že tato velmi jemná cesta „řešení připomenutím slušného chování“ – bez dalších pokut, hrozeb vyhoštění, a hlídkujících strážníků – překvapivě dobře funguje. Japonská kultura zdvořilosti je totiž až překvapivě návyková.