To nejdůležitější si povězme hned na začátek: Černá Hora rozhodně není černá. Je modrá a zelená, díky čistému moři a nádherné přírodě, kterou zatím nezválcovaly davy turistů. Za rok jich sem přijede okolo dvou milionů, což je sice třikrát víc, než má celá země obyvatel, ale taky sedmkrát méně, než přivítá sousední Chorvatsko. A u tohoto srovnání ještě chvíli zůstaneme.
Chorvatsko vyhraje v mnohém. Na turisty je připravenější, má delší pobřeží, lepší hotely a na většině míst je čistší. Ale jinak s ním Černá Hora může beze strachu soupeřit a připíše si nejeden bod. Tím, že je malá, je snadno dostupná.
Do přímořského Tivatu se létá přímo z Prahy i z Brna, cesta trvá hodinu a půl, a pokud míříte například do starobylé a turisticky lákavé Budvy, potřebujete už jen půlhodinu navíc v taxíku. Místní si dokonce dělají legraci, že jejich zemi objedete na jednu nádrž benzinu. Oběd si tedy dáte doma a odpolední sklenku vína už na pláži.
Což je druhý bod, ve kterém Černá Hora rozhodně neztrácí. Jídlo a pití. Čerstvé ryby, zelenina, sýry, ale hlavně trojlístek místních lahůdek – červené víno, pršut a olivy. Na svůj pršut jsou Černohorci hrdí a mají proč. Vyrábí se z vepřů krmených výhradně kukuřicí, suší se i několik let, a kdybyste pořád váhali, navštivte proslulou restauraci Zora vzdálenou 25 kilometrů od Kotoru. V sušárně tu mají šest tisíc kusů pršutu v celkové hodnotě milion eur a nakrájí vám ho na tak tenké plátky, že přes ně skoro vidíte.
Malá odbočka: právě cesta z Kotoru bude možná to nejhezčí, co v Černé Hoře uvidíte. Těžko říct, jestli se vám hlava zamotá víc z pětadvaceti serpentin, které odtud vedou, nebo z výhledu, který se vám na poslední z nich naskytne. Kotorskému zálivu se občas mylně říká nejjižnější evropský fjord. Ledovec tu sice nikdy nebyl, ale to nic nemění na tom, že jde o jeden z nejhezčích zálivů světa.
A olivy? O nich se snad ani nedá psát, musejí se ochutnat. V městě Bar dodnes roste olivovník starý dva a půl tisíce let, což je číslo, které si místní nechali ověřit v jednom z institutů v Istanbulu. Oliva symbolizuje mír štěstí a lásku a je zde zákonem chráněná.
Černá Hora není bůhvíjak rozvinutá země a z bývalé Jugoslávie sem šlo daleko méně peněz než do dnešního Chorvatska či Slovinska. To ovšem taky znamená, že tu nejsou žádné továrny a mají tu krásný čistý vzduch.
No a teď to zásadní: ceny. Přestože země zatím není v Evropské unii, už pár let se tu platí eurem. A je tu levně. Ceny v obchodech a restauracích se blíží spíš těm českým a rozhodně nesahají do chorvatských a slovinských výšin. Velké pivo vás na promenádě v letovisku Budva vyjde na 80 korun, koktejl na 160 a kalamáry z grilu na 300. V menších městech je to ještě méně.
Rozlohou je Černá Hora zhruba šestkrát menší než Česko, ale následující dvě čísla jsou jistě důležitější: 117 pláží oblázkových i písčitých a 240 slunečních dní v roce. Někoho možná zaujme i fakt, že jsou Černohorci nejvyšším národem v Evropě. Což mimochodem znamená, že na přístavních promenádách potěšíte oko nejen pohledem na moře.
Ale ještě na chvíli k zemi samotné. Milovníky měst naláká Budva, Kotor, Bar či Ulcinj. Kdo má radši turistiku, dá přednost Skadarskému jezeru, největšímu na Balkáně. A jestliže Černá Hora není černá, hor je tu nepočítaně – dokonce je najdete na 95% území, přičemž více než stovka vrcholů sahá nad 2 000 metrů. „Díky tomu je Černá Hora vhodná nejen pro letní dovolenou u moře, ale nabízí i skvělé možnosti pro horskou turistiku. Nejlepší sezona na výlety je v období června a v září, kdy je v letoviscích i méně turistů. V zimě sem míří dokonce i lyžaři,“ doplňuje Kateřina Pavlíková, mluvčí Čedoku, který sem po letech opět začal vozit české turisty. Ty mají mimochodem místní velmi rádi – a to nejen proto, že tu kdysi byli průkopníky nudismu.
Tipy na výlety v Černé hořeSkadarské jezero Biogradska gora Kaňon řeky Tara Durmitor Kam na pláž?Jaz Bečići Velika plaza Lučice Plavi horizonti |