Boka Kotorská je se svou celkovou délkou 28 km největším přírodním zálivem na jihu Jaderského moře. Větví se na čtyři menší zálivy – Hercegnovský, Risanský, Kotorský a Tivatský. Nejužší místo zvané Verige (řetězy) je široké jen 350 metrů a právě v tomto místě byly přes záliv napínány řetězy a lana, které měly zabránit nepřátelským lodím vplout do zálivu.
Dříve byla boka Kotorská považována za nejjižnější fjord Evropy. Toto tvrzení se později ukázalo jako nesmyslné, protože se zde žádný ledovec v historii nenacházel. Jedná se však o zatopené ústí řeky. Jméno boka Kotorská pochází od historického strategicky významného města Kotor.
Zátoka byla jako celek v roce 1979 zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Kotor, historie na každém kroku
Svahy pohoří Lovčen spadají příkře ke klidným vodám zálivu boka Kotorská. První zmínky o městě a pevnosti spadají do 7. století. Až do roku 1185 byl Kotor důležitým přístavem Byzantské říše. Od roku 1797 do 1918 byl pak součástí rakouské provincie Dalmácie. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se v roce 1929 transformovalo v Jugoslávii. Druhá světová válka se nesla v duchu italské a německé nadvlády, po ní Kotor opět připadl Jugoslávii a od roku 2006 je součástí nezávislé republiky Černá Hora.
Tip na dovolenouLíbilo by se Vám strávit dovolenou v Černé Hoře? Vyberte si ze zájezdů do této historií protkané země na Dovolená.iDNES.cz. |
Stojíme u jedné z bočních bran do původního středověkého města, které bylo v roce 1979 zapsáno na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a obdivujeme původní hradby, které jsou až 20 metrů vysoké a místy i 15 metrů široké. Říkám si, že jakékoliv obléhání muselo být s ohledem na okolní hornatý terén velmi obtížné.
Malý kostelík za hradbami pevnosti sv. Ivana
Na svazích nad Kotorským zálivem se pasou kozy.
Noříme se do středověkých křivolakých uliček se spoustou kavárniček a restaurací. Naším hlavním cílem je vystoupit po historických hradbách vysoko nad záliv až k horním budovám a terasám původního středověkého hradu. Na hradby se platí vstupné tři eura na osobu. "A nebyla by možná nějaká slevička?" zkoušíme to u obtloustlého chlapíka sedícího u stolečku, "jsme přeci jen větší skupina."
Po chvilce váhavého přemýšlení se nám dostává zajímavé odpovědi: "Jestli vám nevadí, když nedostanete účet, pak můžete zaplatit každý dvě eura." Účet nepotřebujeme, a tak můžeme zvesela začít příkře stoupat po schodišti a hradbách. Celý výstup až k černohorské státní vlajce zabere podle kondice, teploty vzduchu a počtu fotografických zastávek 30 až 45 minut. Každou chvíli se ohlížím a kochám se výhledem na město a zátoku. Výhledy jsou fantastické. Je ale vedro, a tak se vyplatí vzít si na výlet dostatek pití. Každou chvíli na mě někdo mává ze stínu stromu a volá: "Nedáš si pivo nebo limču?" S díky odmítám, i když by chladný nápoj z přenosné ledničky jistě přišel k duhu.
Vrchol výstupu k pevnosti sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivan) se nachází ve výšce 260 m n.m. Výstup od mořské hladiny dá v letním horku trochu zabrat, ale stojí za tu námahu. Sestup do chladných stinných uliček starého města je možné absolvovat buď stejnou cestou, a nebo prolézt dírou v hradbách a sejít po staré zásobovací stezce. Zastavujeme se v jedné z restaurací na točené pivo a oběd. Ceny jsou v historickém jádru jen o něco málo vyšší než u nás.
Při stoupání ke starému hradu, resp. pevnosti sv. Ivana, se v Kotoru odkrývají úchvatné výhledy na zátoku boka Kotorská.
V Kotoru se dá samozřejmě i koupat, i když zde nenajdeme rozlehlé písčité nebo oblázkové pláže v pravém slova smyslu. Většinou se jedná o terasy na jinak skalnatém a kamenitém pobřeží. Navíc sem zajíždějí i velké lodě a voda nepatří k nejčistším. Vyplatí se zajet do asi 25 km vzdálené Budvy.
Budva: citadela hned u pláží a maríny
Podobně jako Kotor, i Budva má na co lákat turisty. Město, kde žije asi 10 tisíc obyvatel, patří k nejvýznamnějším turistickým destinacím v celé Černé Hoře. Historické jádro se dochovalo ve formě uzavřené opevněné citadely. Dějiny Budvy sahají až do doby před 2 600 lety, kdy město založil Kadmóm, syn fénického krále. V současnosti je Budva známá nejen jako významné letovisko se spoustou hotelů a vyhlášených pláží, ale také jako místo, kde se pořádají velké hudební festivaly. V roce 2007 zde účinkovala i legendární skupina Rolling Stones.
Opevněné staré město v Budvě
Staré město, Stari Grad, je jakousi uzavřenou spletí uzounkých uliček a nejvýznamnějších historických staveb, kavárniček a kostelů. Staré město bylo silně poškozeno při velkém zemětřesení v roce 1979. Bylo ovšem s citem a restaurátorským umem zrestaurováno a dnes bychom jen těžko hledali místa, která tuto nepříjemnou událost připomínají.
Do citadely vede několik bran. My nakonec volíme tu hlavní, která otevírá vstup z malého náměstíčka s hotely. Do areálu starého města se neplatí nic, vstupy se platí do citadely nebo pravoslavného kostela. Skoro celé opevněné městečko se dá obejít po hradbách, a můžeme tak nahlédnout do zahrádek místních obyvatel nebo do restaurací. Výjimku tvoří již zmíněná citadela a vyhlídková věž, kde se platí vstupné 2,5 eura. V rámci prohlídky je otevřená i expozice starých knih. Katolický kostel sv. Ivana slouží mimo jiné jako kulisa divadelním představením a kaple Panny Marie se může pyšnit nádhernou a vzácnou ikonou Panny Marie z Budvy z 12. století. Kostel se stává každoročně 24. června poutním místem.
Hned vedle citadely jedna z vyhledávaných pláží
Možností koupání se nabízí spousta. Jedna pláž se rozkládá přímo u citadely, druhá u přístavu a k další je vzdálená asi 15 – 20 minut chůze od pevnosti. Po vydlážděném chodníku uměle vybudovaném ve skalnatém pobřeží se od citadely vydáme vpravo. Projdeme kolem sochy gymnastky a brzy stojíme na pláži, sestávající ze dvou částí. V první je díky toaletám, převlékárnám, sprchám a občerstvení hlava na hlavě, ale o pár desítek metrů dál je už volněji. Voda je tu mnohem čistší než v Kotoru a kousek dál se dá i příjemně šnorchlovat.
Kromě velkých jachet kotví v přístavu v Budvě i malé lodě. Většinou slouží buď rybářům k jejich denní obživě nebo jako lodní taxi na ostrov sv. Nikoly.
Při cestě po hradbách starého města v Budvě má poutník šanci nahlédnout do zahrádek a restaurací ukrytých v křivolakých uličkách.
Vzhůru do Černé Hory!
Černá Hora je země turistům zaslíbená. Není sice členem eurozóny, ale přesto se zde platí eurem. Lidé jsou tu přívětiví, usměvaví a pohostinní jako na celém Balkáně. Moře je tu výjimečně čisté a ceny za ubytování, jídlo i další služby příznivé.
Černá Hora nabízí nepřeberné možnosti aktivního trávení volného času počínaje horskou turistikou, cyklistikou nebo třeba vodními sporty. Na své si přijdou i milovníci historických a kulturních památek, kterých je v Černé Hoře opravdu požehnaně a řada z nich byla zařazena seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Stačí si jen vybrat. Do Černé Hory i na celý Balkán se rád vracím a vracet budu.
Může se hoditJak se tam dostat Jdeme-li z pohoří Durmitor ze Žabljaku, pak se vyplatí jet přes Nikšič a Risani do Kotoru a pak do Budvy. Kde se najíst Počasí a podnebí |
