Boka Kotorská je se svou celkovou délkou 28 km největším přírodním zálivem na jihu Jaderského moře. Větví se na čtyři menší zálivy – Hercegnovský, Risanský, Kotorský a Tivatský. Nejužší místo zvané Verige (řetězy) je široké jen 350 metrů a právě v tomto místě byly přes záliv napínány řetězy a lana, které měly zabránit nepřátelským lodím vplout do zálivu.
Dříve byla boka Kotorská považována za nejjižnější fjord Evropy. Toto tvrzení se později ukázalo jako nesmyslné, protože se zde žádný ledovec v historii nenacházel. Jedná se však o zatopené ústí řeky. Jméno boka Kotorská pochází od historického strategicky významného města Kotor.
Zátoka byla jako celek v roce 1979 zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Kotor, historie na každém kroku
Svahy pohoří Lovčen spadají příkře ke klidným vodám zálivu boka Kotorská. První zmínky o městě a pevnosti spadají do 7. století. Až do roku 1185 byl Kotor důležitým přístavem Byzantské říše. Od roku 1797 do 1918 byl pak součástí rakouské provincie Dalmácie. Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se v roce 1929 transformovalo v Jugoslávii. Druhá světová válka se nesla v duchu italské a německé nadvlády, po ní Kotor opět připadl Jugoslávii a od roku 2006 je součástí nezávislé republiky Černá Hora.
Tip na dovolenouLíbilo by se Vám strávit dovolenou v Černé Hoře? Vyberte si ze zájezdů do této historií protkané země na Dovolená.iDNES.cz. |
Stojíme u jedné z bočních bran do původního středověkého města, které bylo v roce 1979 zapsáno na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a obdivujeme původní hradby, které jsou až 20 metrů vysoké a místy i 15 metrů široké. Říkám si, že jakékoliv obléhání muselo být s ohledem na okolní hornatý terén velmi obtížné.
Noříme se do středověkých křivolakých uliček se spoustou kavárniček a restaurací. Naším hlavním cílem je vystoupit po historických hradbách vysoko nad záliv až k horním budovám a terasám původního středověkého hradu. Na hradby se platí vstupné tři eura na osobu. "A nebyla by možná nějaká slevička?" zkoušíme to u obtloustlého chlapíka sedícího u stolečku, "jsme přeci jen větší skupina."
Po chvilce váhavého přemýšlení se nám dostává zajímavé odpovědi: "Jestli vám nevadí, když nedostanete účet, pak můžete zaplatit každý dvě eura." Účet nepotřebujeme, a tak můžeme zvesela začít příkře stoupat po schodišti a hradbách. Celý výstup až k černohorské státní vlajce zabere podle kondice, teploty vzduchu a počtu fotografických zastávek 30 až 45 minut. Každou chvíli se ohlížím a kochám se výhledem na město a zátoku. Výhledy jsou fantastické. Je ale vedro, a tak se vyplatí vzít si na výlet dostatek pití. Každou chvíli na mě někdo mává ze stínu stromu a volá: "Nedáš si pivo nebo limču?" S díky odmítám, i když by chladný nápoj z přenosné ledničky jistě přišel k duhu.
Vrchol výstupu k pevnosti sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivan) se nachází ve výšce 260 m n.m. Výstup od mořské hladiny dá v letním horku trochu zabrat, ale stojí za tu námahu. Sestup do chladných stinných uliček starého města je možné absolvovat buď stejnou cestou, a nebo prolézt dírou v hradbách a sejít po staré zásobovací stezce. Zastavujeme se v jedné z restaurací na točené pivo a oběd. Ceny jsou v historickém jádru jen o něco málo vyšší než u nás.
V Kotoru se dá samozřejmě i koupat, i když zde nenajdeme rozlehlé písčité nebo oblázkové pláže v pravém slova smyslu. Většinou se jedná o terasy na jinak skalnatém a kamenitém pobřeží. Navíc sem zajíždějí i velké lodě a voda nepatří k nejčistším. Vyplatí se zajet do asi 25 km vzdálené Budvy.
Budva: citadela hned u pláží a maríny
Podobně jako Kotor, i Budva má na co lákat turisty. Město, kde žije asi 10 tisíc obyvatel, patří k nejvýznamnějším turistickým destinacím v celé Černé Hoře. Historické jádro se dochovalo ve formě uzavřené opevněné citadely. Dějiny Budvy sahají až do doby před 2 600 lety, kdy město založil Kadmóm, syn fénického krále. V současnosti je Budva známá nejen jako významné letovisko se spoustou hotelů a vyhlášených pláží, ale také jako místo, kde se pořádají velké hudební festivaly. V roce 2007 zde účinkovala i legendární skupina Rolling Stones.
Staré město, Stari Grad, je jakousi uzavřenou spletí uzounkých uliček a nejvýznamnějších historických staveb, kavárniček a kostelů. Staré město bylo silně poškozeno při velkém zemětřesení v roce 1979. Bylo ovšem s citem a restaurátorským umem zrestaurováno a dnes bychom jen těžko hledali místa, která tuto nepříjemnou událost připomínají.
Do citadely vede několik bran. My nakonec volíme tu hlavní, která otevírá vstup z malého náměstíčka s hotely. Do areálu starého města se neplatí nic, vstupy se platí do citadely nebo pravoslavného kostela. Skoro celé opevněné městečko se dá obejít po hradbách, a můžeme tak nahlédnout do zahrádek místních obyvatel nebo do restaurací. Výjimku tvoří již zmíněná citadela a vyhlídková věž, kde se platí vstupné 2,5 eura. V rámci prohlídky je otevřená i expozice starých knih. Katolický kostel sv. Ivana slouží mimo jiné jako kulisa divadelním představením a kaple Panny Marie se může pyšnit nádhernou a vzácnou ikonou Panny Marie z Budvy z 12. století. Kostel se stává každoročně 24. června poutním místem.
Možností koupání se nabízí spousta. Jedna pláž se rozkládá přímo u citadely, druhá u přístavu a k další je vzdálená asi 15 – 20 minut chůze od pevnosti. Po vydlážděném chodníku uměle vybudovaném ve skalnatém pobřeží se od citadely vydáme vpravo. Projdeme kolem sochy gymnastky a brzy stojíme na pláži, sestávající ze dvou částí. V první je díky toaletám, převlékárnám, sprchám a občerstvení hlava na hlavě, ale o pár desítek metrů dál je už volněji. Voda je tu mnohem čistší než v Kotoru a kousek dál se dá i příjemně šnorchlovat.
Vzhůru do Černé Hory!
Černá Hora je země turistům zaslíbená. Není sice členem eurozóny, ale přesto se zde platí eurem. Lidé jsou tu přívětiví, usměvaví a pohostinní jako na celém Balkáně. Moře je tu výjimečně čisté a ceny za ubytování, jídlo i další služby příznivé.
Černá Hora nabízí nepřeberné možnosti aktivního trávení volného času počínaje horskou turistikou, cyklistikou nebo třeba vodními sporty. Na své si přijdou i milovníci historických a kulturních památek, kterých je v Černé Hoře opravdu požehnaně a řada z nich byla zařazena seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Stačí si jen vybrat. Do Černé Hory i na celý Balkán se rád vracím a vracet budu.
Může se hoditJak se tam dostat Jdeme-li z pohoří Durmitor ze Žabljaku, pak se vyplatí jet přes Nikšič a Risani do Kotoru a pak do Budvy. Kde se najíst Počasí a podnebí |