K olivovníku po leštěné dlažbě
Řekne-li se Středomoří – objeví se v mysli provoněné piniové lesy, koncerty cikád, modře žhnoucí trsy levandule a olivové háje. A právě Černá Hora se pyšní jedním ze superlativ: nejstarším olivovníkem Evropy. Olivovníkem, který rodí své drobné plody již třetím tisíciletím.
Dávný sad pozvolna pohltila předměstí přístavního centra Baru, i když ze starších snímků je dobře patrné, že ještě před pár desítkami let jej obklopovala jeho praprapravnoučata.
Dnes se mu dostalo pozornosti v podobě sevření leštěnou kamennou dlažbou, čímž se změnil na jakýsi živoucí pomník, vytržený ze svého prostředí. Původním záměrem zřejmě bylo vzdáti mu důstojný hold... Ale těžko nyní soudit, zda se podařil a jestli smyslem úprav se stalo též zbudování budky, kde by se během sezony mohl ocitnout i prodavač vstupenek.
Spočinutí ve stínu pokroucené koruny tohoto vitálního starce spolehlivě zažene jakékoliv deprese z přibývajících let: okolo sukovitého, rozpraskaného pahýlu hlavního kmene, zčernalého ohněm zuřivých požárů, stále vyrážejí mladé a svěží výhonky, plné životodárné energie.
Dávnými schodišti Starého Baru
Protipól nezkrotné síly olivovníku tvoří ruiny opuštěného města Stari Bar, vzdáleného na dosah očí a rozprostřeného vysoko nad přímořskou rovinou, pod vápencovými stěnami pohoří Rumije. I z úpatí pahorku jsou dobře patrné nitky hradeb, mohutné zdivo citadely a obnovená hodinová věž.
Stari Bar – život odešel, zůstaly opuštěné ulice
Počátky existence města spadají do raného středověku, svého času se stalo sídlem arcibiskupa a také razilo vlastní mince. Vládu nad ním uplatňovali Srbové, Benátčané, Turci a nakonec Černohorci. Paradoxně osvobození od Turků uštědřilo městu těžkou ránu. Druhý nešťastný zásah zapříčinilo zemětřesení v 70. letech minulého století, které zhatilo dlouholetou práci archeologů a restaurátorů.
K hlavnímu vchodu je třeba vystoupat okolo pitoreskních stavení čtvrti obývané muslimy a Romy islámského vyznání, kde z pestrých domečků i kaváren haleká hlučná muzika bosenské provenience a teprve v sousedství mešity, obklopené cypřiši se ukrývá temná vstupní brána. Za ní začíná bludiště uliček, průchodů i schodišť, sevřených troskami zdí.
Bludiště trosek zničeného města
Stačí pouze trochu přivřít oči a představit si rušné krámky, řemeslné dílny, hlahol kostelních zvonů, volání muezzina i průvod ozbrojenců. Dnes se po starobylé dlažbě procházejí turisté, zatímco vzdálenější ruiny pohlcuje bujná vegetace. A hrozivé zdivo citadely jim slouží jako ideální vyhlídkové místo.
Pohled ze zdí citadely na pohoří Rumiju
Kamenné hnízdo obávaných pirátů
Pouhých dvacet kilometrů směrem k jihovýchodu leží Ulcinj. Díky svému vývoji jedno z nejstarších sídel na březích Jadranu.
Prvními doloženými obyvateli se stali Ilyrové a jejich potomci – současní Albánci, udávají městu dodnes hlavní ráz. S počátkem turecké správy si Ulcinj vydobyl renomé díky své obchodní flotile, během 17. století však získal pověst prokletého místa.
Z ulcinjské zátoky již nevyplouvaly lodě za obchodem – cílem se naopak stal lup a tučná kořist. Bezmála dvě staletí děsily výpravy ulcinjských pirátů okolní moře.
Traduje se, že si zde krušných chvil zajetí užíval i Miguel de Cervantes. Ruku v ruce s pirátstvím si razil cestu obchod s černými otroky. Někteří tu zapustili své kořeny – ještě v 19 století je udáváno sto domů s černošským obyvatelstvem. A jejich vzdálení potomci zde žijí dodnes. Tak se v malém černohorském městečku prolínají vlivy Evropy, Orientu i Afriky.
Bohužel značná část původní zástavby vzala za své. Několik mešit a muslimských hrobek skromně připomíná pohnutou minulost – jedinou výjimku tvoří opevněný areál Starého města - dodnes obydlený, protkaný bludištěm stinných křivolakých uliček a malebných kaváren, položených vysoko nad mořským příbojem.
Ulcinj – starobylý muslimský náhrobek
Může se hoditJak se tam dostat Ověřené ubytování Užitečné weby |
Nejdelší černohorská pláž
Nejen pohnutou historií a svébytným koloritem omámí Ulcinj návštěvníky. Většina z nich sem míří především kvůli vhodným podmínkám pro mořské radovánky. Na rozdíl od většiny ostatních přímořských středisek jihoslovanského Jadranu tu písek vítězí nad oblázky.
Nejsnadněji dosažitelná pláž – Mala plaža, se rozkládá přímo pod opevněním pevnosti, v zálivu obklopeném městským jádrem. Další menší pláže najdeme na severním pobřeží. Avšak hlavní atrakce se rozprostírá za jihovýchodním okrajem města: zde začíná prakticky 13 km dlouhá Velika Plaža, ukončená ústím řeky Bojany, oddělujícím od sebe Černou Horu a Albánii. Tu se také nachází nejjižnější černohorské letovisko – nudistické centrum Ada, což znamená ostrov.
Co se povídá o ČernohorcíchČernohorci rádi zdůrazňují svoji hrdost a statečnost v bojích o zachování nezávislosti a při vzdorování Turkům. Co se však týče jejich vztahu k práci, už v minulosti četní cestovatelé kroutili hlavou při pohledu na ženy, které tvrdě pracovaly na polích, zatímco jejich manželé si dopřávali nekonečnou siestu. Sami Černohorci svůj postoj zdůvodňovali rčením - "hrdinové nepracují". Dotyčných vlastností si dobře povšimli obyvatelé jiných částí Balkánu a Černohorci se tak stali terčem mnoha anekdot. Sami se však vtipům rádi zasmějí a jsou na to svým způsobem i hrdí. Pro zajímavost přinášíme pár anekdot:
|
