Velká čínská zeď začíná dračí hlavou v moři. K vidění je v Laolongtou

Žíznivý drak přistál na břehu moře, aby se napil vody. Křivky jeho nekonečného těla dál opisují kopce, až za vlnící se horizont. Tak poeticky je popisováno Laolongtou. Pekingem doporučovaná, ale turisty nezahlcená destinace. Přesto fascinující. Právě zde totiž leží začátek celé Velké čínské zdi.

Velká zeď dnes generuje třetinu cestovního ruchu celé Číny. Ročně se k ní vydává jedenáct až dvanáct milionů turistů. Ohromující nejsou jen ta čísla, ale fakt, že z celé té předlouhé liniové stavby, jež má dosahovat 8851 kilometrů, jsou nejčastěji navštěvovány vlastně jen čtyři délkou skromné úseky.

Absolutní jedničkou v návštěvnosti je sekce zdi u Badalingu. Nikoliv proto, že by byla nejzajímavější, ale spíš, že je nejsnáze dostupná. V roce 2018 tu návštěvnost dosáhla obtížně představitelného rekordu 9,9 milionu lidí. Za druhou nejfrekventovanější je považována část u Muťan-jü. Je nově zrekonstruována a platí za nejmalebnější. Počet návštěvníků tu dosahuje 1,7 milionu ročně. I tak je to často neúnosně mnoho.

Populární je i Ťin-šan-ling. Prý je nejmalebnější z hlediska scenérie, ale doprava k ní je náročná, což ji trochu chrání před náporem davů. Lidé se také často vydávají k úseku u Simataj. Tam je Zeď rozbitá. Ale vyniká zde její členitost a dobře se na tom vysvětluje její stavební vývoj. Dohromady pak tyto čtyři úseky postihují více než devadesát procent návštěvnosti celé Velké čínské zdi.

Badaling se počítá k turisticky nejvytíženějším úsekům Velké čínské zdi.

Počty turistů u Badaling se dnes pokouší Čína regulovat.

To u Laolongtou budete mít více soukromí.

Úplně o samotě si zde novodobý div světa asi prohlížet nebudete, ale drastickou tlačenici v davu jako u Badalingu tu nezažijete. I v nejrušnější sezoně se tu nenacházejí více než stovky lidí najednou. A nehlučí, chovají se způsobně tiše. Snad proto, aby zbytečně nenahněvali spícího draka, který se šel k Pochajskému moři napít vody.

Tam, kde leží hlava draka

Laolongtou totiž volně přeloženo znamená Hlava starého draka. A touto kamennou hlavou zanořenou do moře celé opevnění, které se jako předlouhý pohádkový plaz vine po hranicích staré Říše středu, začíná.

Zahraniční turisté, kteří jsou opakovaně konfrontování s „nekonečnou“ délkou Zdi, často nepřemýšlejí nad tím, kde ohromná liniová stavba začíná nebo končí.

Svůj konec pochopitelně má. Je to v průsmyku Ťia-jü, v provincii Kan-su, daleko na západě, na dohled Tibetské náhorní plošiny. Se samotným počátkem zdi je to trochu složitější.

Jak vypadá zadek draka? I když mu tak pochopitelně nikdo neříká, leží konec Velké čínské zdi v provincii Kan-su.

Ta fenomenální hlava totiž k tělu kamenného draka přirostla o dost později.

Za počátek Velké čínské zdi po staletí platila první brána na východě země, ležící v soutěsce Šan-chaj. Tedy „Tam, kde se hory setkávají s mořem“. Její stavba byla zahájena ve 14. století. K pobřeží odtud však pořád zbývalo šest kilometrů. Na nich sice stála pevnost Ninghai a malé přístavní městečko, ale i tak to fakticky ponechávalo cestu do Číny podél pobřeží volnou a bez větších překážek. Že to není úplně šťastné řešení, se ukázalo kvůli neklidným mandžuským sousedům hned několikrát.

Teprve v roce 1565 vyrostla přímo na pobřeží majáková věž Jinglu, která se o čtrnáct let později stala základnou pro Hlavu starého draka. Došlo k tomu až poté, co generál Čchi Ťi-guang nechal těleso Velké zdi z bezpečnostních důvodů prodloužit a navázat na maják, s působivým přesahem hradby dvaadvacet metrů od břehu.

Obdivovat se počátku Velké čínské zdi tu můžete skoro nerušeně.

Hlava starého draka se dočkala rekonstrukce ještě jednou, v roce 1992. A prokoukla.

Stavební dílo od té doby s trochou fantazie opravdu připomíná podobu dračí hlavy nasávající vodu z rozbouřeného moře. V roce 1670 ten dojem ještě posílily přestavby iniciované čchingskými císaři. Pro ně se Laolongtou, Hlava starého draka, stala poutním místem.

Během boxerského povstání v roce 1900 byla silně poškozena, na svou opravu musela čekat dalších pětaosmdesát let. Při ní získala svou současnou podobu, kterou dodnes uchvacuje.

K dalším pamětihodnostem Laolongtou se počítá Chrám boha moře, majáková věž Jinglu a rozsáhlý areál pevnosti Ninghai.

Zahraniční turisté, kterým se Čína pomalu otevírá, si k ní ale cestu zatím najít nedokázali. Preferují spíše dostupnější úseky Velké čínské zdi, přesycené davy. I když je dnes sekce u Laolongtou zahrnuta mezi čtyřicet největších pamětihodností Číny, tzv. Seznam 5A památek, davy se jí zatím mile vyhýbají.

Laolongtou tak zůstává zasvěcena fajnšmekrům, kteří vědí, kde má drak hlavu.

Mohlo by se hodit:

• Začátek Velké zdi, vystupující z moře, je jen jednou z památek Laolongtou. K dalším se počítá Chrám boha moře, majáková věž Jinglu, věže Nanhaikouguan a Čeng-chaj a také rozsáhlý areál pevnosti Ninghai.

• Zatímco jiným památkám v Číně se v parném létě vyplatí vyhnout obloukem, návštěva Laolongtou je tehdy ideální. Blízkost moře dodává místu příjemné klima. Na podzim výhledu brání mlhy a v zimě to tu příliš vlídně nepůsobí.

• Nejsnazší doprava? Z regionálního letiště Čchin-chuang-tao u města Šan-chaj-kuan je to do Laolongtou jen asi 10 kilometrů.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz