Když zabíjí falešný pocit bezpečí
Cestu na vrcholek Chuašan, k malému taoistickému svatostánku, absolvují desetitisíce lidí ročně. A právě jejich množství dělá z dvouhodinového výstupu celodenní vyčerpávající túru.
Velice špatně jištěná stezka podél strmé skalní stěny na vrcholek Chuašan je považována za nejriskantnější turistickou destinaci celé Číny. A také jednu z nejnavštěvovanějších. Smrticí legenda totiž její popularitu jen zvyšuje.
Výpravu k malému taoistickému svatostánku absolvují desetitisíce lidí ročně. A právě jejich množství dělá z dvouhodinového výstupu celodenní vyčerpávající túru. A je to opravdová zkouška nervů a hazardování se životem. Ovšem z proklamovaných desítek mrtvých turistů ročně je jen zlomek obětí této krkolomné stezky a jejího špatného jištění. Nejvražednější je až samý vrchol. Místo, kde si lidé v euforii po úspěšném výstupu nepřipouštějí nebezpečí. Tam je riziko pádu nejvyšší.
Podobné to je i v severopákistánském Gilgit-Baltistánu u lanového mostu Hussaini, překračující jezero Borit v horní Hunze. Počet obětí mostu, který je nazýván tím nejnebezpečnějším na světě, se limitně blíží nule. Počet turistů, které tu zabije padající kamení, utrhne se s nimi břeh anebo utonou po úspěšném překonání mostu, jsou už nižší desítky.
