Alessandro Tegner, marketingový manažer stáje Soudal - Quick Step, na sobotním startu dvacáté etapy v Alpagu říká: „Na cyklistice je vzrušující, že ani když máte náskok sedm minut, stále nemáte nic jisté. Můžete upadnout, můžete mít kolizi s divákem, můžete dostat hlubokou krizi, může se stát cokoliv. Pořád je nutné být ve střehu.“
Tadej Pogačar má před poslední horskou etapou náskok 7:42 minuty.
„Tímhle směrem pojedou. Žádné pěkné počasí je tam nečeká,“ ukáže Tegner na západ. Horské vrcholy se ztrácejí v šedivém oparu deště a mlhy.
„Má pršet a na vrcholu Monte Grappy prý je jen 5 stupňů,“ povídá Josef Černý, když vyjde z autobusu Quick Stepu.
„Mohou to být docela hrozné narozeniny,“ říká o dvacet metrů dál, kde parkuje autobus Ineosu, třetí muž celkové klasifikace Geraint Thomas, právě osmatřicetiletý.
Ale paní Příroda jako by se nakonec nechala obměkčit a řekla si: Už jsem v tomhle týdnu shodila na cyklisty Gira dost vody.
Goodnight guys, see you tomorrow 🌝
📸 Zac Williams
#GirodItalia | #Buonanotte | @Enit_Italia | @Italia https://t.co/vwZeCx81Ef
Dva obávané výšlapy na Monte Grappa se odehrávají za sucha. Ne, obloha Pogačara nezaskočí. Tak snad soupeři?
Jenže tuto etapu, před tisícovkami slovinských fanoušků, chce vyhrát on. Nepřijel ji jen odjet.
„Ideální by bylo vyhrát sólo,“ pronesl před startem.
Tak se podle toho zařídí.
Stačí k tomu dva údery při druhém stoupání na Monte Grappa. Nejprve 6,1 kilometru před cílem. Přijede ke svému superdomestikovi Rafalu Majkovi a cosi mu říká.
Hirt, osmý muž Gira: Příjemný pocit. Pomohl mi Arensman, jel jako motorka |
„V posledním stoupání už bylo nemožné, abychom s Rafou komunikovali přes vysílačku, hluk diváků byl tak velký, že jsme ve sluchátkách nic neslyšeli,“ vysvětlil po etapě Pogačar. „Tak jsem se Rafy zeptal: Jak se cítíš? Můžeš mi připravit útok?“
Majka přikývne. Může. To je přece jeho práce. Navyšuje tempo na špici.
Vzápětí se skupina dělí. Odloupne se z ní pětice Majka, Pogačar, Martínez, Tiberi a Rubio. S malým odstupem šlape další parta s Thomasem i s Janem Hirtem.
„Celý den jsem se cítil průměrně. Naštěstí se mi podařilo ještě nějak zmobilizovat síly,“ přizná Thomas. Tuší, že z plánovaného útoku na druhé místo Daniho Martíneze z Bory nebude nic.
Imbecille. Pogačar a blázniví fanoušci
Druhý Pogačarův úder, ten definitivní, přichází 5,4 kilometru pod vrcholem. Rozkmitá nohy, po chvíli se ohlédne a ví: Jsem pryč, ujel jsem jim. Za dalších 600 metrů předstihuje posledního zbylého uprchlíka Giulia Pellizzariho.
Ne, ani soupeři mu toho dne vrásky nepřidělají.
A co fanoušci? Lépe řečeno ti příliš agresivní.
Jeden z nich běží po zužující se silnici vedle něj a téměř se ho dotýká. „Cretino,“ utrousí při pohledu na dotěrného fanouška italský reportér, sledující průběh etapy vedle mě.
Pak dokonce jiný tifosi plácne projíždějícího Pogačara po hlavě. Slovinec se po něm otočí a rozčileně gestikuluje rukou.
„Cretino,“ znovu utrousí můj italský kolega.
Dav houstne. Teď je tu parta se světlicemi, hustý růžový kouř zahalí také růžového muže. „Imbecille,“ vzdychne italský reportér.
Pogačar projede i touto kouřovou clonou. Později po etapě řekne: „Od spodních pasáží stoupání panovala bláznivá atmosféra. Jo, občas se mě někdo pokusil dotknout, na to musíte být připravení, abyste udrželi stabilitu. A ano, od té světlice jsem ucítil na kůži rukou dopadající jiskry. Ale i takoví lidé přispívají k naší show.“
Na vrcholu Monte Grappy už má náskok 1:52 minuty a sjíždí do údolí, do cíle v historickém centru Bassana del Grappa. Daleko za ním se Thomas dotahuje k Martínezově partě, ale zaútočit už na něj nedokáže. Hirt sjíždí dolů ve skupině Thymena Arensmana, kterého pochválí: „Jel jako motorka.“
Vedle Pogačara teď utíká malý chlapec. Lídr Gira na druhé straně silnice vidí maséra týmu UAE Emirates, který mu nabízí bidon, vezme si ho od něj a podá ho za jízdy chlapci. „Chtěl jsem mu udělat radost. Já měl svůj ještě plný,“ vysvětlí později.
🇸🇮 Thank you @TamauPogi.
#GirodItalia https://t.co/ftg5e5yR7F
Poslední kilometry v Bassanu už jsou opravdu jen jeho spanilou jízdou, za jízdy mává divákům, dlouho před metou zvedne triumfálně ruce nad hlavu, při průjezdu cílem se ukloní. Tak tady mě máte, vážení. Co jsem slíbil, jsem i splnil.
THIS GUY! 🙌💗
#UAETeamEmirates #WeAreUAE #GirodItalia #Giro https://t.co/Ryf7zxAxNi
Kdyby nepojal závěr etapy volněji v oslavném duchu, mohl vyhrát Giro s ohromujícím náskokem 10 minut. Takhle jeho převaha činí „jen“ 9:56 minuty. Když mu to řeknou, zasměje se.
„Ale to je mi úplně jedno. Co se opravdu počítá, je vítězství. Je jedno, jestli o sekundu nebo o deset minut.“
I tak triumfoval s největším náskokem v 21. století. Oficiální web Gira si už hraje s jeho jménem: „Pogačar, Poga... star, Poga... car.“
A teď ještě báječnou římskou tečku
Dojíždějí „ti další“. Daniel Martínez má za sebou nejlepší Grand Tour kariéry a je druhý. Třetí Geranit Thomas bude popáté - a možná naposledy - stát na stupních vítězů třítýdenního závodu. „Osmatřicet let už je na profíka fakt dost, nemyslíte?“ říká a setřepává ze sebe únavu.
Čtvrtý Ben O’Connor za cílem povídá: „S nachlazením, s nímž jsem bojoval ve třetím týdnu, takové umístění rozhodně beru.“ Jan Hirt, když protne cíl za expresem Arensmanem, se hned členů realizačního týmu Quick Stepu ptá: „Jak vypadá celkové pořadí?“
Z jeho pohledu velmi dobře. Pro Romaina Bardeta a Filipa Zanu byla třítýdenní únava už příliš velká, propadli se za českého cyklistu, jenž se může radovat z osmého místa. Jen sedmkrát v historii zaznamenala česká cyklistika na Grand Tour lepší celkové umístění.
Let’s hear it for @HirtJan, who is on the verge of finishing 8th overall at the #Giro 🔥
Photo: @GettySport https://t.co/y0Hn40Vmcu
Urška Žigartová, partnerka Pogačara, hrdě pronáší: „Nikdy není konec, než je doopravdy konec. Jsem šťastná, jak to dnes dopadlo. A že jsem mohla být u toho. Teď ještě do Říma a pak si s Tadejem užijeme tři dny doma. Potom nejspíš vyrazí na vysokohorský kemp a začne se chystat na Tour.“
Ano, sezona pokračuje v ďábelském rytmu. A na Tour čekají Primož Roglič, Remko Evenepoel a možná i Jonas Vingegaard.
„Tadej je v současné formě nejlepším z kluků, proti kterým jsem kdy závodil. A to jsem závodil se spoustou dobrých kluků,“ říká Thomas. „Po celý rok je tak všestranný a závodí tak agresivně. Ne jako já, který má vrchol jen jeden nebo dva měsíce v roce. Snad jedině Vingegaard, kdyby byl zcela zdravý, může být nyní na stejné úrovni jako on. Tadej je opravdu výjimečný.“
A na to si připijeme, Gerainte. Jedno pivo před poslední štací v Římě nikoho nezabije, že? Velšan pozdvihne sklenici. Na Tadeje, na tohle Giro a ano, také na to, jak ho sám ve svém věku nakonec zvládl.
Well that was probably the most I’ve ever suffered on my birthday! Been a long hard race, but proud to make the podium again. Feeling every one of my 38 years now 🤣 Cheers everyone 🍻 #Giro https://t.co/p5g3ZdKxIK
Pogačar zvládá stejně jako jindy mediální kolečko s úsměvem, usedne při tiskové konferenci na židli a odpovídá na dotaz, zda se během celého Gira vyskytla chvíle, kdy o svém vítězství pochyboval.
„Ale samozřejmě,“ ujistí. „Byly to tvrdé tři týdny, i já měl menší potíže s nachlazením po dešti v Neapoli a možná i s jakousi alergií, nedýchalo se mi nejlépe. Také se mi hůř spalo. Ale vypořádali jsme se s tím dobře.“
Vzápětí ujistí: „Byla to zatím ta nejlepší Grand Tour mé kariéry. Doufám, že si udržím tu vítěznou mentalitu a úžasné nohy i do dalších závodů.“
Kdyby neprohrál spurt s Jhonatanem Narváezem v koncovce úvodní turínské etapy, mohl se zapsat do historie také tím, že absolvoval závod stylem start - cíl v růžovém trikotu.
„Nemrzí vás to, Tadeji?“ ptá se francouzská reportérka.
„Ne, ničeho nelituji. Vážně. Jen bych byl rád, kdyby zítra v Římě vyhrál náš Juan Molano poslední sprinterskou etapu. Pak by to bylo víc než báječné, perfektní Giro.“
