Když zabíjí podcenění situace
Hory umějí zabíjet. Ale ne každý za skutečné hory považuje třeba Krkonoše, Šumavu anebo Tatry.
Takové švýcarské Alpy si průměrně za sezonu vyžádají 122 lidských životů. A tragédie, při nichž dochází k hromadným úmrtím, se v Evropě zase hlavně pojí s lavinami a sněhovými bouřemi na úpatích Mont Blancu. Jenže Mont Blanc má jedenáct vrcholků s nadmořskou výškou nad 4 000 metrů, a švýcarské Alpy jich mají hned osmačtyřicet. Nejsou to zrovna kapesní velehory, jako třeba Tatry našich slovenských sousedů. Ty se mimo hlavní štíty v průměru táhnou v nadmořské výšce 1 700 metrů. Takže žádný problém? Ne.
Právě tímto mylným dojmem, vědomým podceněním rizik plynoucích z lokality, kterou máme jen kousek za hranicemi, si děláme v Tatrách špatné vysvědčení. Jen loni tu zemřelo třiadvacet lidí, a na Malé Fatře to nebylo o moc lepší. Obojí jsou to rovněž zahraniční destinace, kde ročně zahyne nejvíce Čechů. Proč? Volí si náročný terén mimo vyznačené stezky, nemají dostatečné vybavení, jsou málo zkušení, neodhadnou správně své síly. Zkrátka, zbytečně podceňují hory. A ty nedostatek respektu neodpouštějí, čtyřtisícovky, ani ty kapesní.