Hybridní válka je pro společnost nic neříkající pojem. Dá se jednoduše uvést, co hrozí s hybridní válkou?
Hybridní válka je skutečně takový dost amorfní, i když v poslední době velice populární termín. Lze si pod tím představit aktivitu nepřítele, typicky státu, ale hybridně mohou působit i nestátní skupiny, která neznamená přímý ozbrojený střet, při němž je cílem fyzické zničení protivníka.
Jedná se spíše o působení na něj než o snahu jej zlikvidovat. Působení typicky psychologické, informační, obecně podvratné a rozvratné. Jedná se o pestrou škálu činností od klasické propagandy, přes nejrůznější psychologické operace, šíření poplašných zpráv či dezinformací, až po nepřímé ovlivňování dění prostřednictvím nastrčených osob, hnutí či politických stran s cílem ovlivnit fungování nepřátelského systému ve vlastní prospěch.
Hrozbou je třeba společenský rozvrat
Co patří mezi největší hrozby v hybridní válce?
Mezi hlavní hrozby patří destabilizace celého systému, podkopání důvěry či akceschopnosti vlády nějakého státu, společenský rozvrat nebo rozvrat uvnitř ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, například armády a policie. K tomu je ještě třeba připočítat kybernetické hrozby, které sem lze také zařadit.
Dá se říci, v jaké fázi je nyní hybridní válka Ruska vůči Česku?
Můžeme říct, že se jedná o dlouhodobou kampaň, která postupně nabírá na intenzitě, na což již stále častěji poukazují různé bezpečnostní složky státu. Ruské působení vůči českým národním zájmům lze identifikovat na několika úrovních, přičemž nejdůležitější je úroveň politická a společenská.
Na té politické se jedná o systematickou práci s nejrůznějšími uskupeními či konkrétními politiky, kteří ať vědomě, nebo v pozici užitečných idiotů, přispívají k oslabování či delegitimizaci českého politického zřízení a fungování systému jako celku. Na té společenské se jedná především o vytváření napětí, rozkolů a polarizaci české společnosti, a to typicky šířením různých polopravd a nepravd vytvářejícími animozitu mezi různými skupinami obyvatel.
Hybridní válka? Buďme s tím označením opatrní, radí experti |
Co je vlastně cílem hybridní války?
Cílem je, aby se pak společnost buďto věnovala vlastním vnitřním (často uměle vyvolaným) konfliktům a neřešila zásadní problémy, nebo se minimálně rozdělila ve vztahu k aktérovi hybridně vůči ní působící. Jinými slovy, aby navzdory veškerému zahraničně-politickému i domácímu dění byla část společnosti nakloněna zájmům Ruské federace a dělala problémy jiné části společnosti, které Rusku nakloněna není.
Je nějaký moment, kdy se Česko stalo terčem Ruska při hybridní válce? Hybridní válku a hybridní působení si nelze představit jako nějaký fyzický útok na bitevním poli, kde jsme schopni jasně identifikovat začátek, přesný průběh a konec vojenské operace. Hybridní působení je dlouhodobého charakteru, různé intenzity, často se proměňující ve své podobě i zacílení, s nejasným začátkem i koncem.
Jedná se mnohem více o proces než o konkrétní události. Z informační scény lze jistě identifikovat řadu různých poplašných a jiných zpráv šířených na sociálních sítích nebo řetězovými e-maily, různé kybernetické útoky a další věci, ale mimo tyto události je mnohem závažnější právě ta systematická snaha o polarizaci české společnosti a delegitimizaci a paralyzování české politiky.
Boj je obtížný a je to běh na dlouhou trať
Kde je v dané válce největší riziko? Předpokládám, že to mohou být například dezinformace?
Dezinformace jsou určitě důležitým nástrojem, také nejsnadněji identifikovatelným a nejviditelnějším. Ale jedná se jen o jeden druh informačního působení, vysloveně lživý obsah. Užívají se také různé hoaxy – falešné poplašné zprávy, misinformace, která může být pouze zavádějící a šiřitel je přesvědčen o její pravdivosti, dále fake news a podobně.
Ale pak tu máme třeba psychologické působení ruské propagandy, která nás má například přesvědčit o tom, že ruská armáda je druhá nejsilnější na světě, že ruské zbraně patří mezi technologickou špičku, že jakýkoli odpor proti Rusku je marný, že jakýkoli náš krok bude znamenat eskalaci konfliktu a vyprovokuje Rusko k použití jaderných zbraní a tak dále. Tohle může být i v horké válce veliké riziko, pokud takovéto propagandě propadne větší část cílového obyvatelstva.
Dá se proti hybridní válce nějak bojovat?
Obtížně a je to běh na dlouhou trať. Lze systematicky posilovat odolnost různých částí společnosti, ale také celého systému, vůči hybridnímu působení.
Odolnost se posiluje především zlepšováním kritického myšlení cílové populace a její informační gramotnosti, ale účinným nástrojem může být také vlastní válečná propaganda. To není ostatně nic nového. Země, které se ocitnou ve válce, již celá staletí využívají válečnou propagandu jak cílenou na nepřítele, tak jiného druhu na vlastní obyvatelstvo.
Blokace dezinformačních webů může být jen dočasná. Smysl dává v době krize |
Jak státy jako Česko proti tomu bojují a brání se?
Česko a další země střední a západní Evropy nejsou úplně v situaci, aby musely nutně nasazovat vlastní propagandu a psychologicky působit na protivníka nebo na domácí publikum.
Jako klíčová se ukazuje dlouhodobá snaha o zlepšení odolnosti proti informačnímu působení. Ale jak již bylo zmíněno, to je běh na dlouhou trať a cílí logicky v rámci vzdělávání zejména na mladší generace.
Bohužel ty starší jsou už často imunní vůči snaze o zlepšení kritického myšlení a přístupu k informacím. Smysluplné se také zdá pracovat s různými profesními skupinami, které se mohou stát cílem nepřátelských hybridních aktivit, především příslušníků integrovaného záchranného systému.
No a pak tu je boj proti působení na politické úrovni, což je z části na bedrech zpravodajských služeb, z části na bedrech orgánů činných v trestním řízení. A jak vidíme na českém příkladu, tento boj je prostě v demokratické zemi dost obtížný.
Daří se vůbec státu v tomto ohledu bojovat či se bránit?
To se špatně posuzuje, protože výsledky nejsou úplně snadno a prokazatelně měřitelné. Z hlediska informační gramotnosti a kritického myšlení se výsledky dostaví až s větším časovým odstupem. Státní aparát má zájem a rozjíždí již několik projektů na posilování odolnosti u vlastních zaměstnanců, silových složek a podobně.
To je jistě dobrá cesta. V případě boje proti hybridnímu působení na politické úrovni sami vidíme, že u nás pořád působí subjekty a jednotlivci, kteří zcela zjevně a okatě pracují ve prospěch zájmů cizí moci, která navíc Českou republiku označuje za ne-přátelský stát. Takže s ne úplně klidným svědomím můžeme říci, že určité mezery zde ještě máme.
