Skupina českých expertů se během uplynulých tří měsíců pokusila nadefinovat pro české prostředí terminologii vážící se k pojmu ‚hybridní‘ v bezpečnostním kontextu a vytvořit seznam doporučení, jak hybridním hrozbám čelit.
Ve společném projektu sdružení Jagello 2000, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a Zastoupení Evropské komise v České republice vznikl patnáctistránkový dokument, který autoři dopracovali se zástupci ministerstev obrany, zahraničí, vnitra ale také policie či Národního bezpečnostního úřadu na nedávných Dnech NATO v Ostravě.
„Pro hybridní válčení je důležité, že nevojenské prostředky subverzivní povahy mají sehrát hlavní roli,“ konstatuje v právě vydaném dokumentu trio autorů Zdeněk Kříž, Zinaida Shevchuk a Peter Števkov.
Při hledání jasné a srozumitelné definice „hybridní války“ se shodují, že v „ideálním případě“ nemusí být v hybridním konfliktu útočícím státem vojenská síla otevřeně vůbec použita.
„Cílem útočníka je ovládnout mysl politického vedení a obyvatel napadeného státu pomocí propagandy (psychologické operace), klamných operací a zastrašování terorem. Pokud již je vojenská síla použita, je použita na zapřenou,“ uvádí se v dokumentu.
V první linii jsou tajné služby
Obrana proti hybridní válce leží podle expertů první linii na zpravodajských službách. Ve druhé linii pak na autentické občanské společnosti.
„Země střední Evropy by měly pozornost věnovat zejména Rusku. Boj proti protivníkovi, který užívá hybridní válku, je úkolem celé společnosti a musí být veden ve všech oblastech,“ uvádí se v dokumentu. Společnost jako celek musí být připravena provádět proti útočníkovi hybridní protiútoky zejména na poli informační války a v kyberprostoru.
Návrh definice hybridní válkyHybridní válka je ozbrojený konflikt vedený kombinací nevojenských a vojenských prostředků s cílem jejich synergickým efektem přinutit protivníka k učinění takových kroků, které by sám o sobě neučinil. Alespoň jednou stranou konfliktu je stát. Vojenské operace útočníka jsou vedeny na zapřenou nepravidelnými silami kombinujícími symetrické a asymetrické způsoby vedení bojové činnosti proti celé společnosti a zejména proti jejím politickým strukturám, orgánům státní správy a samosprávy, ekonomice státu, morálce obyvatelstva a ozbrojeným silám. Zdroj: Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy“ |
Mezi šestnácti doporučeními, jak se bránit, experti řadí na první místo posilování schopnosti státu plnit jeho základní funkce a tím loajalitu občanů vůči svému státu.
Neméně důležitá je také zpravodajská a analytická činnost s cílem odhalit přípravu protivníka k vedení hybridní války a zejména vlastní zahájení hybridního útoku.
Česká republika by si měla rovněž průběžně vytipovávat státy, které by k užití hybridní války mohly sáhnout a zaměřit na ně pozornost již v době míru. „Vůči vytipovaným státům kontinuálně připravovat plány protiopatření jak defenzivního, tak ofenzivního charakteru ve všech oblastech relevantních pro hybridní válčení,“ píše se v dokumentu.
Systematicky by se pak měla společnost bránit infiltraci politického vedení státu vlivovými agenty potenciálního hybridního útočníka a seznamovat veřejnost s vlivovými sítěmi, které si potenciálním hybridní útočník buduje v cílové zemi útoku.
Ze závěrů výzkumu zároveň vyplývá, že aby útočník hybridním způsobem boje dosáhl svých cílů, musí k tomu panovat některé „příhodné podmínky“.
Například, že napadená země je dlouhodobě špatně spravovaný stát, který neplní svoje základní funkce, obyvatelstvo je rozdělené podle několika štěpících linií. Potenciální útočník disponuje u části obyvatel napadené země jistou přitažlivostí. Napadená země přímo sousedí s útočníkem a není schopná efektivně kontrolovat hranice. Nebo že napadená země nemá věrohodné spojence a útočník disponuje jistou mírou důvěryhodnosti v mezinárodním společenství, která mu umožňuje ovlivňovat mezinárodní společenství svojí verzí událostí.
