„Ne, rozhodně to pro mě nebyl perfektní sprint,“ vykládal za cílem Merlier.
Dvacátá první etapa GiraPodrobná reportáž |
V hektickém finále Gira se nedokázal udržet svých kolegů, cítil, že tentokrát nemá ty správné nohy.
Zkusil proto využít svých zkušeností z jarních kostkových klasik a zaútočil daleko před páskou, v plné rychlosti vlétl na dlážděnou cílovou rovinku před Koloseem.
A nikdo ho nedokázal následovat.
Jeho největší soupeř Jonathan Milan z Lidl-Treku se sice snažil, ale Itala příliš vysílila stíhací jízda v závěru, když musel 9,5 kilometrů před cílem měnit kolo.
Třetí dojel Kaden Groves (Alpecin), který na tomto Giru naháněl etapový úspěch marně.
„Je to trochu zvláštní vítězství. Jako sprinter si ho moc cením, ale mám pocit, že všichni ostatní už jsou jednou nohou v letadle domů,“ přiznal Merlier.
První polovina závěrečného dne Gira se nesla v duchu oslav, přípitků a společného focení, do závodního módu přepnuli jezdci až při vjezdu na městské okruhy v centru Říma.
První průjezd cílem si před pelotonem užil Ital Domenico Pozzovivo z týmu Bardiani, který se loučil s fanoušky a naplno vstřebával poslední kilometry Gira ve své kariéře.
Následně udržovali sprinterské týmy ve střehu čtyři odvážlivci, kteří se sedmdesát kilometrů před cílem pustili do úniku. Ewen Costiou (Arkéa), Alex Baudin (Decathlon), Mikkel Honoré (EF) a Martin Marcellusi (Bardiani) vydrželi s minimálním náskokem na čele až do třináctého kilometru.
Pak už bylo vše připravené k poslednímu hromadnému dojezdu tohoto ročníku. Lidl-Trek zažil krušné chvíle, když musel na posledních devíti kilometrech dostávat zpět do čela svého favorita Milana, zkušení domestici to ale zvládli s pohodlným náskokem do cíle.
Jejich snahu už ale Milan odměnit nedokázal. Akcelerace Merliera v závěrečných dvou stech metrech byla i nad jeho síly.
Ročník do učebnice cyklistiky
Tadej Pogačar vjížděl do závěrečného dne Gira s náskokem devíti minut a 56 sekund na druhého Daniela Martíneze z Bory.
Kdybychom hledali, kdy naposledy někdo ovládl italskou Grand Tour s větším náskokem než pětadvacetiletý Slovinec, museli bychom jít až do roku 1965 k Vittoriu Adornimu, který vyhrál s náskokem 11:26.
A Pogačar i celý jeho tým si takový zápis do historie náležitě užíval.
Nenašli byste jedinou část jeho výbavy, která by nebyla zbarvená do růžova. Jen přehazovačka a kotoučové brzdy odolaly Slovincově růžové mánii. I týmový autobus dostal pro neděli speciální růžový polep a Pogačarovi kolegové vynesli speciální dres UAE s růžovými rukávy a růžovými detaily na kalhotách.
Zároveň není asi nikdo, kdo by Pogačarovcům takovou pompu vyčítal.
Vždyť jakmile Slovinec oznámil, že letos absolvuje na Giru svůj debut, nikdo od něj neočekával nic menšího než celkové vítězství. A jak se start blížil, debatovalo se už jen o tom, jak dominantně závod ovládne.
Realita možná ale nakonec předčila všechna očekávání.
Pogačar si šel za růžovým dresem hned od úvodní etapy, tehdy naposled ho ještě dokázal v přímém souboji někdo porazit – Ekvádorec Jhonatan Narváez z Ineosu ho ve spurtu v Turíně udržel za sebou a jako první se oblékl do růžového dresu.
Hned další den při horském dojezdu na Oropu už ale Pogačar konkurenci nenašel. A tento scénář se opakoval při všech jeho pěti dalších etapových triumfech.
Během časovky do Perugie, dojezdu na Prati di Tivo nebo na Monte Pana, nejviditelněji pak v královské etapě do Livigna, kdy na své konkurenty najel téměř tři minuty, a také v sobotu, když při přejezdu Monte Grappa získal další dvě minuty.
Navíc celé tři týdny působil uvolněně, vtipkoval s ostatními jezdci i novináři a vypadal, že nevítězí, protože by musel, ale protože ho závodění zkrátka baví.
Hirt opět zářil
Jestliže jeho pozice na prvním místě celkového pořadí byla vycementovaná už dlouho, situace ve zbytku první desítky se měnila až do dvacáté etapy.
O druhé místo se přetahovali Martínez s Geraintem Thomasem (Ineos), přičemž velšský veterán měl v úvodním týdnu více sil než jeho kolumbijský sok. Mrazivá šestnáctá etapa na Monte Pana ale nezastihla Thomase v dobrém rozpoložení, a ten tak musel svou druhou příčku definitivně přepustit Martínezovi, který se poprvé v kariéře dostal na pódium Grand Tour.
O stejný úspěch se pokoušel i Ben O’Connor z Decathlonu Ag2r, Australana ale ve třetím týdnu zbrzdily dýchací potíže, a nakonec byl rád, že uhájil čtvrté místo před dotírajícím Antoniem Tiberim z Bahrainu.
Dvaadvacetiletý Ital se na svém premiérovém Giru předvedl ve skvělém světle, jako téměř jediný se několikrát odhodlal otestovat Pogačarovu bdělost nástupem, a zaslouženě dojel do Říma v bílém dresu pro nejlepšího mladého jezdce.
Také české barvy byly ve 107. ročníku Gira vidět. Josef Černý obětavě a neúnavně tahal tempo na rovinách, a připravoval tak půdu pro vítězný hattrick sprintera Quick-Stepu Merliera. Ve dvou dlouhých časovkách si jistě myslel na lepší umístění, 27. a 16. příčka ho ale stále můžou zdobit.
Radost belgickému týmu dělal i Hirt, který se po celé tři týdny držel v horách mezi nejlepšími a po vyrovnaném výkonu získal ceněné osmé místo.
Dres pro nejlepšího vrchaře pevně držel díky triumfům v horských etapách Tadej Pogačar, na slavnostní dojezd ho oblékl druhý v pořadí soutěže Giulio Pellizzari (Bardiani), kterého lze neoficiálně vyhlásit za největší objev tohoto ročníku.
Dvacetiletý Ital se předvedl ve třech dlouhých únicích, k tomu dojel druhý v etapě na Monte Pana a získal prémii Cima Coppi na nejvyšším bodu letošní trasy.
Fialový dres pro vítěze bodovací soutěže po loňském triumfu obhájil díky třem vítězstvím a dalším čtyřem druhým místům Jonathan Milan.
Cyklistický závod Giro d’ItaliaZávěrečná 21. etapa (Řím - Řím, 125 km): 1. Merlier (Belg./Soudal-Quick Step) 2:51:50, 2. Milan (It./Lidl-Trek), 3. Groves (Austr./Alpecin-Deceuninck), 4. Gaviria (Kol./Movistar), 5. Van Dijke (Niz./Visma-Lease), 6. Aniolkowski (Pol./Cofidis), ...41. Hirt všichni stejný čas, 126. Černý (oba ČR/Soudal-Quick Step) -3:12. |