Ve výšce 1 333 metrů nad mořem leží jedna ze tří obcí Alpe Cimbry, Luserna, poslední bašta Cimbrů. Národa, který v jedenáctém století opustil Bavorsko a usadil se na jihovýchodě od Trenta. Cimbrové stále hovoří starým dialektem Cimbro, germánským jazykem, jemuž často nerozumí ani rodilí Němci.
„Během největšího rozmachu žilo na tomto území zhruba dvacet tisíc osob, kteří aktivně mluvili jazykem Cimbro. Od osmnáctého století se však začal jejich počet snižovat. Ránu pak zasadil našemu národu Mussolini, když během fašistického období cimbrské tradice potlačil a zakázal,“ říká Stefano Nicolussi Castellan Galeno, pracovník Kulturinstitutu v Luserně.
V současnosti jazykem Cimbro komunikuje na celém světě jen tisíc lidí, včetně dvou set šedesáti obyvatel Luserny. „Proto náš institut chrání, uchovává a propaguje tuto starobylou řeč a s ní i kulturu a zvyky Cimbrů,“ dodává Stefano.
Poté, co se Cimbrové v severní Itálii usídlili, začali farmařit, těžit dřevo a zabývat se tesařinou či kamenictvím. Jejich práce byla vyhlášená a muži často pracovali po celé Evropě na stavbě domů, silnic a mostů.
Ostatně, právě Luserna je důkazem jejich umění. Vesnici, jež má v obecním znaku paličku a sekáč, krášlí kamenné schody, sloupy, fontány, výklenky nebo sošky na stěnách domů.
Ženy zase podporovaly rodinný rozpočet paličkováním a prodejem lesních plodů na trhu. V srpnu a v září vstávaly za tmy, aby za úsvitu sebraly hřiby, maliny, lesní jahody, borůvky a ostružiny.
V devatenáctém století pak jejich klientelu rozšířila továrna Zuegg v Laně v Jižní Tyrolsku. Vykupovala od nich maliny, zatímco další ovoce a houby odebíraly hotely a restaurace. Dnes se Cimbrové živí podobně, jen k řemeslům přidali aktivity v cestovním ruchu.
Navštívit kraj Alpe Cimbra se vyplatí i v zimní sezoně.
V současnosti jazykem Cimbro komunikuje na celém světě jen tisíc lidí.
Divoká jízda
Millegrobe, rozlehlá rovina s malými kopečky, splní sny každému, kdo se chce projet se psím spřežením divokou přírodou. Sídlí zde národní italské centrum pro mushing, které organizuje jak odborné kurzy, tak i jednorázové jízdy pro turisty.
Zkušený psovod zasvětí před projížďkou účastníky do správného postoje na saních, vysvětlí jim jejich ovládání, pohyb v zatáčkách a řekne, kdy je třeba čtyřnohým kamarádům pomáhat. Pak se na saních tažených třemi psy vydají na široké planiny, přičemž musher jede celou dobu před saněmi na skútru a kontroluje průběh jízdy.
Během roku se v Millegrobe také pořádají významné národní a mezinárodní soutěže za účasti tisíce psů. O pohodu „štěkajících sportovců“ se starají veterináři a profesionální personál. Jednou z hlavních postav závodů je Tiziano Ruffa, několikanásobný vicemistr Itálie v jízdě na psím spřežení.
Na rovině Millegrobe sídlí národní italské centrum pro mushing, které organizuje jak odborné kurzy, tak i jednorázové jízdy pro turisty.
„Poprvé jsem se setkal se psím spřežením náhodně před třiceti sedmi lety v Kanadě, kde jsem pracoval jako lyžařský instruktor. Když jsem odjížděl zpět, vzal jsem s sebou Nikolaie, aljašského malamuta, který odstartoval moji vášeň pro mushing. Poté jsem začal závodit, chovat psy a získal licenci instruktora“, říká třiašedesátiletý musher.
„Dnes se společně s mými kolegy staráme o šedesát psů, kteří jsou dvakrát až třikrát týdně v zápřahu. Máme jich hodně a musíme je všechny prostřídat. Výcvik saňových psů zahajujeme od jejich druhého měsíce života. Běháme s nimi a učíme je základní povely. Jejich aktivní kariéra trvá deset let. Poté necháváme staré psy se smečkou a zapojujeme je do výcviku štěňat. Není to sice pro nás ekonomicky výhodné, ale chceme, aby dožili se svými druhy,“ dodává Ruffa.
Cyklistické trasy vedou nádhernými okruhy uprostřed přírody a kolem pevností z první světové války.
Lyžařský areál Skitour dei Forti (mezi Folgarií a Lavarone) nabízí s jedním skipasem sto kilometrů sjezdovek.
Mléčná alchymie
Další vesnice Alpe Cimbry, Lavarone, bývala za dob Rakousko-uherské monarchie výletním místem vysoké vídeňské šlechty. Jezdil sem odpočívat také císař František Josef I. Důvodem nebyla jen čarokrásná příroda, nýbrž i znamenitý sýr Vezenna. Delikatesu si panovník oblíbil a chtěl ji mít na stole každý den. Žluťoučké bochníky produkovaly místní sýrárny, mezi něž patří Caseificio degli Altipiani e del Vezzena sídlící ve středu obce. Sýr vyrábí od roku 1864, a na dlouhou historii je náležitě pyšná.
„Specifickou chuť dává Vezzeně naše mléko. Krávy žerou pouze čerstvou trávu s divoce rostoucími bylinkami, v zimě pak seno, posečené na loukách Alpe Cimbry. Dokrmovány jsou pouze obilninami, bez genetické úpravy,“ vypráví Marisa Corradi, farmářka a majitelka výrobny.
Znamenitý sýr Vezenna miloval také císař František Josef I, častý návštěvník tohoto kraje.
„Každé ráno a večer objede dvanáct farmářů cisterna, která podojené mléko sebere a přiveze je k nám ke zpracování. Mléko nadojené večer nalijeme do velkých nádob a necháme ho chladit po celou noc. Následující ráno do něj přidáme čerstvé mléko z ranního dojení spolu se syřidlem. Po sražení a vaření při teplotě čtyřiceti pěti stupňů Celsia hmotu umístíme do dřevěných forem a necháme odpočívat. Potom nově získané tvary uložíme do dřevěných nádob.“
Následuje solení po dobu čtyř dnů a nakonec zrání na dřevěných deskách. To probíhá v prostorách s osmdesátiprocentní vlhkostí vzduchu při teplotě dvanácti stupňů Celsia osm měsíců až dva roky.
„Během této doby musíme sýry otáčet a jednou měsíčně potřít lněným olejem, aby se vytvořila krusta. Denně produkujeme třicet sedmikilových bochníků Vezzeny. K tomu ještě další druhy sýrů a mléčných výrobků. Zkrátka pracujeme tři sta šedesát pět dnů v roce, protože krávy si dovolenou neberou,“ s úsměvem zakončuje naše setkání Marissa.
K vytvoření jednoho devítikilového bochníku Vezzeny je zapotřebí sto litrů mléka. Hmotnost sýrů se však postupem času při zrání snižuje, až dosáhne sedmi kilo.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditBěžecký areál Millegrobbe poskytuje perfektní podmínky pro příznivce klasického lyžování. K dispozici zde mají parkoviště, restauraci, bar, sprchový kout a odborné poradenství (například ohledně správného namazání běžek). Značené tratě jsou upraveny pro klasickou i bruslařskou techniku. Lyžařský areál Skitour dei Forti (mezi Folgarií a Lavarone) nabízí s jedním skipasem sto kilometrů sjezdovek. Sedačkové lanovky a vleky vyvezou milovníky rychlých prkének až do výšky 1 850 metrů nad mořem. Passo Coe poblíž Folgarie je skvělým místem pro jízdu na fat biku. Sněžná kola lze zapůjčit v půjčovnách, které rovněž poskytují krátké zaškolení s instruktorem. Samotné trasy vedou nádhernými okruhy (včetně stoupání a sjezdů) uprostřed přírody a kolem pevností z první světové války. |
